Princess || h.s au || CZ

chapter thirteen

nemohla jsem v tomhle pokoji spát. bylo tam moc ticha, no kromě bzučícího zvuku vycházející z malé ledničky, která seděla v rohu pokoje. pokoj byl moc prostý dle mého názoru, a nebyl to můj vkus, ale pravděpodobně udělal pokoj tím způsobem, jakým je, protože je to pokoj používaný k trestům, měl by být nudný.

dneska jsem se sebou házela a otočila se na posteli asi stokrát a povzdechla jsem si, když jsem se nemohla uvelebit. ale když jsem uslyšela kroky kráčející po chodbě, přestala jsem se pohybovat a ochabla jsem na posteli, rychle zavřela oči a dělala, že spím.

uslyšela jsem zámek, který byl zvenku pokoje, než se odemkly a dveře se otevřely, otočil předtím klíčem. odvážila jsem se pohnout, když překročil pokoj a sedl si na postel vedle mě; měla bych spát už delší dobu.

"princezno?"

neodpověděla jsem, jen jsem dál pokračovala v předstírání, že spím. cítila jsem se špatně, když jsem mu neodpověděla. chtěla jsem, ale část mě si myslela, že mě jen zkouší nebo tak něco.

asi po minutě nebo tak, se předklonil a něžně mě políbil na čelo, než se zvedl z postele a znova překročil pokoj, zavírajíc dveře potom, co opustil pokoj. sedla jsem si a rozhlédla se, když jsem přemýšlela o své volbě. mohla bych tu zůstat a nespat, nebo jsem se mohla jít podívat, co Harry dělá, když nezamkl dveře, když odcházel. věděla jsem, že tu bude šance, díky které se dostanu do problému, že jsem opustila pokoj, ale z nějakého důvodu jsem chtěla. nechtěla jsem tu déle zůstat.

odhodila jsem přikrývku ze svého těla a pověsila nohy podél postele, pomalu si stoupla, takže by postel neměla tolik vrzat. dělala jsem malé krůčky přes pokoj ke dveřím, ale každou chvíli jsem zastavovala, protože pode mnou skřípala podlaha.

pomalu, jak nejvíc jsem mohla, jsem otevřela dveře a rozhlédla se po chodbě. nejdříve jsem ho neviděla, ale když jsem se podívala pořádně, uviděla jsem světlo vycházející z obývacího pokoje. prošla jsem chodbou a šla přímo do obýváku , viděla jsem ho sedět na gauči.

otočil se, když mě uslyšel vcházejíc do obýváku. "princezno, co tu děláš?"

"proč jste vzhůru?" zeptala jsem se ho, zvedajíc obočí. "jsou skoro čtyři hodiny ráno."

"ah, ah, myslel jsem, že jsem se ptal jako první," řekl, klepajíc si na stehno. "pojď si mi sednout na klín."

vykročila jsem k němu, ale zastavila se, když jsem uviděla, co dělá. neexistuje, že si sednu na jeho klín. jeho dlaň měl omotanou okolo jeho přirození, pomalu ho hladil. to bylo tehdy, když jsem si uvědomila, že je nahý, načež se moje oči trochu rozšířily.

"tak, na co čekáš?" řekl po minutě, znova si poklepal na stehno svojí volnou rukou. "pojď si mi sednout na klín."

"nemůžu," řekla jsem potichu a podívajíc se dolů na podlahu. "vaše... přirození tu překáží."

chvíli se díval zmateně, ale pak přikývl. "oh, ano. ani jsem nad tím nepřemýšlel. uhm, tak si pojď teda jen vedle mě sednout."

přikývla jsem a udělala, co řekl - šla a sedla si vedle něj na gauč. byla by lež, kdybych řekla, že tahle celá situace nebyla trapná. myslím tím, kdo masturbuje ve čtyři hodiny ráno? věděla jsem, že byl jiný a tiše ... zvláštní, ale tohle je prostě divný.

otočila jsem se, abych se na něj podívala a chystala se začít mluvit, ale zvuk vycházející z televize mě přerušil. podívala jsem se na televizi a skoro okamžitě se podívala znova na něj, když jsem uviděla, co sleduje; dvě holky, řekněme, jak jdou na to.

"je ti to nepříjemný, princezno?" zeptal se.

"docela..."

přikývl, vzal ovladač a přepl kanál. "tohle pravděpodobně nepomáhá, přepnul jsem to na normální porno."

"uhm, proč se na to teď zrovna díváte?" zeptala jsem se potichu. "měl byste teď spát."

"prostě jsem chtěl," pokrčil rameny. "stejně jsem nemohl spát. teď se tě ptám, co tu děláš a proč jsi opustila pokoj, protože to byl tvůj trest. neměla bys opouštět pokoj, tečka."

"vím, že bych neměla opouštět pokoj, ale vešel jste a zkontroloval mě, nebo jak hádám. nemohla jsem spát, nelíbí se mi ten pokoj."

"no, jestli sis nechtěla udělat ostudu, pak bys nemusela zůstat v pokoji," řekl, sám pro sebe si potichu povzdychl. "ani na tebe teď nemůžu být naštvaný, momentálně to mám taky na starosti."

"když o tom mluvíme, sire, proč to děláte? jestli vám nevadí, že se ptám."

"ne, v pořádku," pověděl mi. "dávno jsem přemýšlel o tvém trestu. stále jsem přemýšlel o tom, jak rudé tvoje tělo bylo, jak jsi křičela a vzdychala, tahala proti poutům a prosila mě, abych z tebe ten zatracený vibrátor vyndal. byl to zajímavý pohled, to vážně byl. nevím, proč mě to tak hodně vzrušilo, ale jo, proto jsem tu tak zůstal. byla jsi tak sexy a-"

přerušil sám sebe, když se udělal do své ruky, něco měl i na stehně. nadechl se a zvedl hlavu z místa, kam ji položil - na opěrku pohovky, a podíval se na mě, uškrnul se, když prstem zajel do jeho semene, pozvedl si ho k jeho rtům.

"vycucni to z prstu," řekl a sleduval mě. "udělej to."

"ne," řekla jsem, vrtíc hlavou. "necítím se na to. chci jít zpátky do postele."

"jaká je tvoje barva?"

"zelená."

"dobře, v pořádku," přikývl. "chtěl jsem se jen ujistit, jsi teď vážně nervózní. podáš mi tady ty kapesníčky, princezno? pak můžeme jít zpátky do postele, do mého pokoje. stejně si myslím, že tvůj trest může skončit, ale jen pro upozornění, nemusím být schopen ovládat sám sebe, když budeme v posteli. nikdy si na sebe nevezmeš žádné oblečení, kromě podprsenky a kalhotek. jsi velmi zlobivá, princezno, a ještě nevím, jestli to je dobrá nebo špatná věc."