Princess || h.s au || CZ

chapter eleven

nevěděla jsem, jak dlouho jsem spala, než jsem ucítila Harryho, jak mě třese za ramena budící mě. věděla jsem, že to nebylo dlouho od doby, co Harry odešel na jeho zasedání nebo alespoň jsem si to myslela. otevřela jsem oči a podívala se na hodiny, které byly zavěšené na zdi. zjistila jsem, že je něco málo po druhé odpoledne.

povzdechla jsem si a otočila se, abych se podívala na Harryho, který byl přede mnou, klečící, takže byl se mnou skoro ve stejné úrovni očí. v jedné ruce držel polystyrenovou krabičku, zatímco s druhou mě přestal třást za ramena.

"šel jsem a přinesl ti oběd," uvedl a předal mi jídlo. "doufám, že ti nevadí, že jsem odešel, stejně jsi spala, takže jsem pochopil, že by nemělo. nechtěl jsem tě budit, protože jsi minulou noc moc dobře nespala. byla jsi unavená, potřebuješ spát. teď, buď hodná holka a sněz svůj oběd, zatímco půjdu a dokončím svojí práci."

"co to je?"

"tvoje jídlo?" zeptal se a já přikývla. "je to jen kuřecí sendvič od wendy's. je to obyčejné s kečupem, volal jsem tvému tátovi a zeptal se ho, co odtamtud máš ráda, a tohle bylo to, co mi řekl. mám pocit, že volám tvému otci kvůli všemu, ale nechci nic pokazit. vím, že jsi říkala, že máš ráda jakýkoliv druh kuřete na tom seznamu, který jsi mi dala, ale nechtěl jsem ti dát něco, co bys neměla ráda. takhle, mám tě rád, nechci ti kupovat něco, co nebudeš jíst. dobře, jsem nesoustředěný ... hned teď prostě přestanu mluvit."

trochu jsem se usmála, když jsem ho sledovala přecházet k jeho stolu a sedat si na jeho pracovní židli. jenom jsem se usmála nad jeho zvykem v nesoustředění, vypadá, že to dělá často. je to nepříjemné, jenom trochu, ale je to také i v divném způsobu roztomilé.

"takže vidím, že sis nenandala zpátky svoje kalhoty," najednou řekl a otevíral svůj laptop. "řekl jsem ti, aby sis je nandala, než jsem odešel, ale neudělalas to. jenom jsi si vzala kalhotky. nejsem rozčílený, vážně ne, ale co kdyby sem někdo vešel, zatímco jsi spala a nevěděla to? vím, že jsem zamkl dveře, ale ne vždycky to dělám. takže od teď si nandáš kalhoty zpátky kdykoliv tu s tebou nejsem. jestli tady jsem, nikdo na tebe nebude koukat, jinak ví, že okamžitě dostanou padáka. vím, že tě bolí zadek, vidím ty modřiny skrze kalhotky, ale prosím, odteď mě poslouchej."

přikývla jsem. "budou poslouchat, sire, budu."

"a co se stane, když nebudeš?"

"budu potrestána."

"máš pravdu," pro sebe si přikývl. "ale omlouvám se za to, jak jsem byl ráno zlý. nejsem ranní člověk."

"máte pravdu," zamumlala jsem si pro sebe.

"co jsi to právě řekla?"

"nic," řekla jsem rychle a podívala se přes pokoj na něj. "nic jsem neřekla, sire."

"to jsem si myslel."

vrátil se zpátky k dělání jakékoliv práci, kterou dělal na jeho počítači, zatímco jsem začal jíst. nechtěla jsem to jíst, ale pořád na mě zíral z koutku jeho očí každou chvíli, i když jsem neměla rozbalený sendvič. byla jsem hladová, teď, když jsem o tom přemýšlela, jsem se rozhodla udělat, co Harry po mně chtěl, abych udělala a snědla ho. mohla jsem cítit, jak se na mě Harry celou tu dobu díval, ale nevadilo mi to, i když jsem se cítila trochu nepříjemně.

po hodině nebo tak jsem se začala nudit. chtěla jsem Harryho společnost, nikdy jsem takhle nebyla ignorována, no, vlastně jsem nebyla nikdy ignorována. sotva mi věnoval pozornost od té doby, co pracoval.