Princess || h.s au || CZ

chapter twelve

nemohla jsem myslet normálně, sakra nevěděla jsem ani, co se děje. tohle byl ten nejhorší trest, který mi Harry mohl kdykoliv udělat. moje tělo se chvělo a nemohla jsem si pomoct, ale tahala jsem za pouta. naštěstí jsem se s nimi neřízla do zápěstí, když byly z chlupatého materiálu na vnější straně.

nevěděla jsem, jak dlouho jsem na posteli ležela, ale doufala jsem, že trest brzy skončí. když jsem uslyšela blížící se kroky a otevírání dvěří, myslela jsem si, že trest je u konce, ale on nebyl.

"princezno, musíš být potom potichu," povzdychl si a sedl si vedle mě na postel, jeho ruku položil na moje koleno. "nemohl jsem si číst knihu, protože jsem tě odtud mohl všude slyšet. miluju ten zvuk, když vzdycháš a křičíš jako předtím, ale ne, když se snažím číst knihu. nemám rád být vyrušen, myslel jsem, že už to víš."

"vím, že nemáte, sire," řekla jsem rychle a zatáhla znova za pouta. "ale nemůžete číst, protože jste udělal tenhle trest, takže je to vaše chyba-"

"je to moje chyba?" řekl přísně, pleskajíc mě přes stehno. "nikdy, nikdy neobviňuj svého dominantního za něco, nezáleží, co to je. jen pro teď, potom, co ti skončí trest, půjdeš do odděleného pokoje. vím, že zrovna teď nepřemýšlíš normálně, ale stále bys mě za něco neměla obviňovat, protože sis ráno udělala ostudu. což je proč jsi zrovna teď potrestána, tohle všechno je tvoje chyba, ne moje."

"je to moje chyba, sire, je to moje chyba!" nesouvisle jsem mluvila. "omlouvám se, že jsem vás obvinila."

"dobrý, měla by ses omlouvat."

"omlouvám se, sire, vážně mi-"

"přestaň se omlouvat, už jsi mi řekla, že se omlouváš. jednou je dost, princezno, ale když jsi mě obtěžovals tvým křičením, když jsem se snažil číst, šel jsem zpátky do pokoje trestů a vzal svorky na bradavky," řekl a ne sekundu potom, jsem ucítila, jak mi je připnul. "měla bys je mít ráda, většina minulých partnerů měla, ale záleží na tobě, jestli máš ráda bolest nebo ne."

"nelíbí se mi," řekla jsem mu. "prosím, sundejte je, sire."

"oh, rád bych, ale tohle je trest a můžu dělat cokoliv chci. teď buď hodná holka a řekni mi tvojí barvu. pamatuješ si, jak to funguje?"

přikývla jsem. "zelená."

"dobře, to je v pořádku," řekl a hladil mi břicho, což trochu poposkočilo. "jen jsem se chtěl ujistit, že nezacházím tak daleko, když jsme stále na míszě, kde hledáme, kde tvoje hranice jsou. nicméně rád bych je našel brzo, protože je tady plno věcí, které chci udělat a vyzkoušet s tebou, ale ještě nemůžu, protože nevím, jak na ně budeš reagovat."

"můžeme je najít někdy jindy, sire, moje hranice, ale můžete, prosím, ze mě vyndat ten vibrátor? začíná to bolet a -"

"ne, nemůžu, princezno. tohle je tvůj trest a ty nemůžeš rozhodnout, kdy skončí, já jsem jediný, který to dělá," řekl. "omlouvám se, že tě přerušuji, ale pořád mě žádáš, abych to vytáhl, ale já ne. stejně se ptáš, i když jsem ti řekl ne. teď tady s tebou zůstanu, ale nedotknu se tě nebo tak, vidíš, že tohle je tvůj trest. potřebuješ něco, než si zapnu televizi? je to hned naproti na zdi, v případě, že bys to ještě nevěděla. chci jen, abys věděla, že pořád s tebou budu v pokoji."

"mám jednu otázku," řekla jsem rychle. "vše, co mám, je jedna rychlá otázka."

"no, vysyp to ze sebe, princezno."

"jak dlouho tenhle trest trvá?" zeptala jsem se ho, znova jsem zatáhla za pouta, což teď vypadalo jako zvyk. "protože se mi to nelíbí, pane, ne. je mi líto, že jsme vás rozzlobila a že teď pravděpodobně až moc nesouvisle mluvím, ale prosím, vyndejte to."

"přestaň bojovat s těmi pouty," pukl, nadechující se na pár minut, než znova promluvil, vypadal klidněji než předtím. "jen nechci, aby sis zlomila zápěstí, moje poddaná. jak dlouho si myslíš, že máš tenhle trest?"

"musí to být víc jak hodinu!"

W6