Princess || h.s au || CZ

chapter sixteen

byla jsem v polovině nanášení mé řasenky, když jsem uslyšela Harryho klepat na dveře od koupelny. nečekal, až mu řeknu, že může vstoupit. dělal, co se mu zlíbí. otevřel dveře a vstupil. opřel se o dveře a díval se na mě, než se rozhodl promluvit.

"jsi už hotová, princezno?" zeptal se. "řekl jsem ti, že musíme být na schůzce, no na tiskovce, v deset. je skoro devět třicet, jdeš pozdě."

"jsem skoro hotová, pane. jen si rychle dodělám make-up."

"dobře," přikývl. "prostě si pospěš. proč si to vůbec dáváš? myslím tím ten make-up."

"co tím myslíte, pane?"

pokrčil rameny. "jen prostě ... tohle je poprvé, co tě vidím nosit make-up, a je to zvláštní; vypadáš jinak. neměj mi za zlé, vypadáš s tím překrásně, ale upřímně bez toho vypadáš krásněji."

"chcete, abych si to odlíčila?" zeptala jsme se ho opatrně. "dávám si to jen proto, že jste mi řekl, že tam, kam jdeme, je plno lidí."

"ne, ne, nech si to. nechci, aby sis to odlíčila," řekl mi, přešel a stoupl si naproti mně. "princezno, i když mám raději přirozený vzhled, ale na mém názoru nezáleží, jestli to chceš nosit, pak můžeš, je to tvoje volba, ale prosím, pospěš si. nemůžeme tam být pozdě. vypadal bych pak špatně, kdybychom tam byli pozdě, protože jsem vždycky načas, a nezáleží na tom, jaká to je akce."

přikývla jsem a rychle dokončila mé poslední úpravy make-upu. Harry tam zůstal, dokud jsem nebyla hotová. nevadilo mi to, je to jeho dům, může jít, kam chce, kdy chce, ale byla jsem nervózní, když se na mě pořád koukal; nikdy jsem neměla ráda, když se na mě lidé koukali.

když jsem přestala, Harry mě čapl za ruku a vedl mě zpátky do pokoje, odkud si vzal peněženku a telefon. znova mě vzal za ruku, když jsme opouštěli pokoj a zamířili chodbou, takže jsme mohli odejít.

"pamatuješ si, co máš dělat, až uvidíme novináře?" zeptal se, když jsme zastavili přímo před vchodovými dveřmi, a já přikývla. "dobře, řekni mi to, protože já ti to už víckrát říkat nebudu. jen chci vědět, jestli si pamatuješ pravidla, protože naposledy sis je zřejmě nezapamatovala."

"nepředpokládá se, že se na ně podívám nebo na ně budu mluvit."

"výborně, princezno," přikývl v souhlasu, otevírajíc dveře. "děkuju, žes mi řekla pravidla, ale tentokrát je, prosím, neporušuj. nechci tě dneska trestat. vážně chci jeden den bez toho, abych tě potrestal."

nic jiného neřekl, jen mi řekl, abych šla ven a nastoupila do auta. udělala jsem to poté, co mi to řekl dvakrát, smím nebo nesmím na něj koukat. myslím tím, proč bych nemohla? má tělo boha sexu.

v autě jsem čekala chvíli, protože musel jít znova do domu. z nedorozumění si vzal jiné klíče, ale nemyslím si to. myslím si, že chtěl ztratit nějaký ten čas nebo tak, ale to by nedávalo smysl, když nikde nechce být pozdě.

konečně si všechno vyřídil, přešel k autu a nastoupil. když nastartoval auto, všimla jsem si, že se jeho ruce třásly. pozvedla jsem nad ním obočí; není ten typ muže, který je nervózní a takhle vylekaný.

"proč se na mě koukáš?" zeptal se najednou, vyjíždějíc na silnici. "cítím, že se na mě koukáš, víš."

"nevím, pane," pokrčila jsem rameny. "jen ... se třesete."

"nemůže se klepat nebo co?"

"takhle jsem to nemyslela, pane."

"já vím," potichu si pro sebe povzdychl. "omlouvám se, vždycky bývám na tyhle příležitosti nervózní. kdykoliv jdu na nějakou akci, nějak špatně to skončí a já nechci, aby se to stalo znova. vážně nechci, vypadám pak špatně."

"musíte jít na každou z nich se svým partnerem?"

přikývl, jeho oči se zaměřily na silnici před námi. "ano, z nějakého důvodu rádi dělají se mnou a s mým partnerem interview. když je to teď tak populární, lidé o mně chtějí vědět víc, a můj partner také."

měl docela pravdu po tom, co řekl. rozhodla jsme se nemluvit, chtěla jsem, aby se soustředil na řízení místo soustředění se na mě. cesta tam, kam jsme jeli, netrvala dlouho, jak jsem si myslela, že by mohla. i když jsem kvůli tomu nebyla šťastná, jsem stejně tak nervózní jako Harry. nevěděla jsem, že to budu muset udělat, kdybych zjistila, že budu jeho partnerka, přála jsem si, aby mi o tom řekl dřív.

asi po uplynutí pěti minut, jsem ucítila auto zastavit. otevřela jsme oči a podívala se. nedostala jsem se do problému kvůli tomu, že jsem tentokrát měla zavřené oči, naučila jsem se svou lekci a předtím, než jsme zavřela oči, jsme se ho zeptala.

"pamatuj si, co jsem ti řekl o novinářích a co máš dělat," řekl parkující auto, pohledem upřeným na novináře před námi, kteří se ho snažili vyfotit. "až vyjdu ven, chci, abys vyšla ve stejný čas, ale přijď ke mně, jak nejrychleji můžeš, dobře? taky, až budeme vevnitř, mě jen následuj. všechno, co budeš muset dělat, dokud se tě nezačnou ptát na otázky."

když skončil, otevřel dveře a vstoupil. udělala jsem, co řekl, a vyšla hned po něm, ignorujíc otázky a výroky, které byly směřovány na mě, když jsem rychle pospíchala za Harrym a později se zezadu držela jeho trika. sáhl dozadu a vzal mou ruku do té jeho a já mu poděkovala stiskem na jeho ruce; věděla jsem, že nemám mluvit, když jsme v takovéto situaci.

když jsem se konečně dostali do budovy, vydechla jsem. muž v černém obleku nasměroval Harryho tam, kam měl předpokládám jít, a já ho následovala do pokoje, asi se stovkou lidí uvnitř. zadržela jsem dech, když jsem vyšla na malé pódium, a oba dva si sedli na dvě prázdné židle za stolem.

měla jsem pocit, že si vedu dobře, ale když si vzpomenu, že jsem celý den přetrpěla bez dělání něčeho špatně nebo bez dostání sebe samu do problému. nevěděla jsem, že dneska Harryho naštvu a udělám něco, co jsem předpokládám dělat neměla, jako obvykle.