Princess || h.s au || CZ

chapter twenty

"co je v té tašce?" zeptám se Harryho tehdy, když opustíme budovu, kde pracuje. "víte, tu růžovou, kterou držíte."

"vím, jak ta taška vypadá, princezno," protočil očima a uchechtl se. "dal jsem tam nějaké věci pro tebe. chci je na tobě zkusit . pamatuješ si, když jsem ti to řekl? když jsi se mnou přišla do práce, můžu použít a udělat na tobě cokoliv chci. neboj se, jsou to nějaké hračky a věci podobné tomu. oh, a je tam pro tebe i nějaké spodní prádlo. vybral jsem takovéké, o kterém jsem si myslel, že by se ti mohlo líbit."

přikývla jsem a sledovala ho sahat si do zadní kapsy pro klíče od jeho auta, načež ho hned odemkl. přešla jsem ke straně spolujezdce a otevřela si dveře, sedajíc si. zacvakla jsem si bezpečnostní pás, než jsem se podívala na Harryho, znova se dívajíc na tašku.

"můžu se podívat, co je vevnitř?" zeptala jsem se ho. "sire."

"proč?" otázal se, zvedajíc nade mnou obočí. "víš, jak otravná jsi? musíš být ten nejvíc zvědavý člověk, kterého jsem kdy v mém životě potkal. neukážu ti, co je v té tašce do večera, potom, co uvidíme Misty a jejího chlapečka. už jsem ti řekl, co v tom je, takže mě tím přestaň otravovat, prosím."

znova jsme přikývla a podívala se z okna, snažíc mě zastavit v mluvení. nebyla to moje vina, že jsem čiperná, Harry se mi rozhodl dát kávu s velkým množstvím cukru, takže je to jeho vina, ale neřekla jsem to. naučila jsem se svojí lekci, nedávej za vinu něco tvému dominantnímu bez toho, aby tam byl následek.

jako obvykle byla cesta domů tichá a divná. nemluvil, což zapříčinilo, že jsem si sama pro sebe hmkala, takže tam vlastně nebylo ticho. ukončil to tím, že na mě křikl a řekl mi, abych přestala po minutě nebo dvou. samozřejmě jsem přestala, protože jsem věděla, že mě potrestá, jestli to neudělám, i když mi řekl, že to neudělá do té doby, dokud se má záda neuzdraví, ale ví, že to udělá, když je naštvaný.

"až se dostaneme domů, nemůžeš být hlasitá," řekl, když jsme se dostali na příjezdovou cestu. "máš mě na hraně, protože jsi zrovna nervózní. neběhej do domu, protože Misty chlapeček tam je a asi zřejmě spí, takže buď potichu a sedni si na gauč do té doby, dokud ti neřeknu."

auto zaparkoval a klíčky vytáhl ze zapalování, než si otevřel dveře a vystoupil, ale ne předtím, než si vzal tašku. v autě jsem zůstala déle, než bych měla, protože nade mnou luskl prsty a řekl mi, abych si pospíšila.

přikývla jsem a vystoupila z auta, pospíchající k němu a stoupajíc si vedle něj. jenom si povzdychl a svojí ruku mi položil na dolní část zad, jemně mě tlačíc dopředu. netrvalo moc dlouho se dostat k hlavním dveřím, ale když jsme se tam dostali, pozvedl obočí, když popadl kliku od dveří a otevřel.

"vážně musí zamykat ty zatracený dveře," zamumlal si pro sebe, pouštíc mě jít první. "jdi si sednout na  gauč, jak jsem ti řekl."

znova jsem přikývla a přešla ke kožené pohovce a sedla si, sledujíc Harryho procházejícího po chodbě k ložnici. porozhlédla jsem se a uviděl Misty oprašující jednu z polic, která byla v obývacím pokoji. otočila se a usmála se na mě, než se znova pustila do její práce.

"řekl ti vše okolo té situace s miminkem?" zeptala se po několika minutách, otáčejíc se ke mně čelem. "víš, s mým a mé manželky miminkem."

přikývla jsem. "ano, řekl mi všechno, když pracoval."

"dobře, jen jsme se chtěla ujistit, aby to potom nebylo trapné," řekl. "spinká tamhle v autosedačce, jestli ho chceš vidět."

znova jsem se porozhlédla po pokoji, dokud jsem neuviděla malou autosedačku u konferenčního stolu. otočila jsem se a podívala se, jestli už jde Harry z ložnice, ale nešel, takže jsem si stoupla a ušla tu malou vzdálenost k dětské přepravce a klekla si na kolena, krčíc se, abych ho mohla vidět.

vydechla jsem nad malým miminkem a dívala se na něj, sledujíc ho spát. k mému překvapení nevypadal až tak moc na Harryho, kromě jeho vlásků, které měly malé světlo-hnědé kudrlinky. ohnula jsem a snažila jsem se dotknout jeho ručička, ale někoho jsme za sebou uslyšela odkašlat si.

"Kat, řekl jsem ti, aby sis sedla na pohovku, dokud ti neřeknu," zopakoval svoje slova z dřívějška. "a co jsi udělala? rozhodla ses, že mě nebudeš poslouchat."

"oh, pane Stylesy, řekla jsem jí, že se na něj může jít podívat," řekla Misty, přecházejíc a stoupajíc si vedle mě. "je to moje vina. nezlobte se a netrestejte ji."

"nepotrestám ji," řekl, přecházejíc k nám a sedajíc si na gauč, nervózně si skousávajíc ret. "Kat, pojď si sednout, ano? bože, dej mu trochu prostoru."

"je v pořádku," řekla Misty. "chcete si ho pochovat, Harry?"

pokrčil rameny. "ano, jestli na tom trváš, ale prosím, zůstaň poblíž, Misty. protože jsem okolo dětí nervózní."

přikývla a klekla si, odepínajíc její miminko, než si opatrně stoupla, pomalu ho dávajíc Harrymu. všimla jsem si, že se začal třást, jako normálně, když je nervózní, když natáhl prsty a nechal je obmotat okolo miminka, až měl miminko umístěné v jeho náruči.

"jak jsi ho pojmenovala?" zeptal se Harry. "zapomněl jsem, mám špatné pamatování."

"Colton, takhle ho chtěla Emily pojmenovat a já se s ní nechtěla hádat. stejně jako Colton vypadá."

v odpovědi zahmkal a podíval se dolů na miminko v jeho náruči. na chvíli místnost upadla do tichosti, než dal Harry Misty znova miminko a omluvil se, pospíchajíc do pokoje. viděla jsem, že začal brečet, nechávajíc mě víc zmatenou, než jsem byla.