Princess || h.s au || CZ

chapter two

vítr mi všude foukal moje vlasy, když jsme jeli, no můj táta řídil, obvykle mě nechává řídit, ale chtěl mě odvézt na schůzku s mým dominantním. ne, nechtěl ho vidět, jen se chtěl ujistit, že bych se domů dostala bezpečně, nikomu v těchto dnech nemůžete věřit.

ještě jsem nezjistila, kdo je můj dominant. vše, co vím, je, že je to muž, díky bohu, a jmenuje se Harold, ale preferuje být nazýván Harrym. jeho celé jméno je Harry Edward Styles a musela bych lhát, kdybych řekla, že se mi jeho jméno nelíbilo.

setkám se s ním v místní kavárně, zní to jako klišé, ale je to tam, kde se chtěl setkat – schůzku mohl navrhnout kdekoliv jinde. nicméně líbilo se mi, že jsme se tam sešli. pro každý případ tam bylo plno lidí, kdyby se můj dominant o něco snažil, což není neobvyklé. bylo zde plno případů, kde v podstatě unesli jejich submisivního, protože byli vystrašení, že by ho nebo ji neměli rádi. svého dominanta můžou dostat do hlubokých potížích, což znamená, že by za to mohli jít do vězení.

když jsem ucítila, že auto zastavilo, sluchátka jsem si vyndala z uší a vzhlédla jsem. viděla jsem, že jsme zaparkovali před malou kavárnou. uvnitř jsem mírně zpanikařila, když jsem se otočila a podívala na tátu, který se jemně usmál a poklepal mě po rameni.

"budeš v pořádku," ujišťoval mě. "jen se nedívej vystrašeně, jako to děláš teď. mohlo by ho to rozčílit. jo, a ujisti se, že se mu díváš do očí, když na tebe bude mluvit. mohlo by ho to rozzlobit. budu tady na tebe čekat, nemělo by to trvat moc dlouho."

nad jeho slovy jsem přikývla a odešla z auta, nechtěla jsem být opožděná. nechtěla jsem, abych při první schůzce udělala špatný dojem na svého partnera.

nicméně cítila jsem se mírně nepříjemně po opuštění mého táty. váš partner se s vašimi rodiči nesmí setkat, až několik týdnů poté, co se s nimi setkáte vy, což je dobře než se k nim přestěhujete. dominant vám musí pomoct sbalit si vaše věci, musí od té doby, co jste donuceni s nimi žít. a to je přesně tehdy, kdy se setká s vašimi rodiči, a poprvé mezi sebou vymění pár slov.

byla jsem zpátky vrácená do mých smyslů, když se dveře otevřeli a z nich vyšel pár. zhluboka jsem se nadechla, než jsem vešla dovnitř a téměř okamžitě jsem uviděla někoho, kdo na mě zíral. věděla jsem, že to není můj partner - byl stejně jako já submisivní, soudila jsem podle barvy na jeho zápěstí.

předtím, než jsem něco mohla udělat, jsem ucítila něčí ruku omotávající se kole mého zápěstí, než jsem byla zatažená do nejbližšího boxu. sedla jsem si na jednu stranu, zatímco si muž sedl na druhou stranu, zírajíc na mě.

věděla jsem, že to je on, ale nic jsem nechtěla říkat. věděla, že jsem jeho submisivní. dostanou vaši fotku, což je podle mě fér, ale udělají to pouze tehdy, aby si vás nespletli s někým jiným.

"Kat?" řekl si sám pro sebe a já přikývla. "máš půvabné jméno, vážně jo. čekal jsem na tebe tak dlouho a jsem rád, že jsi se rozhodla přijít a nevzala to zpátky, protože by mě to dohnalo k šílenství. ale nelíbil se mi ten kluk, který na tebe koukal. později za to budeš potrestána."

"ale nic jsem neudělala-"

"nezkoušej a neodmlouvej mi, dávej si pozor na pusu," upozornil mě, srkajíc své kafé. "doufám, že ho jeho dominant potrestá za to, že se na tebe díval, protože se mnou to není v pořádku. ale hádám, že to na mě už vidíš."

jen jsem přikývla, protože jsem byla trochu vystrašená z toho, že mu nic nemůžu říct, už se zdál být horší. svůj pohled jsem posunula na jeho ruce, abych se nedívala na jeho tvrdý výraz v obličeji. věděla jsem, že jsem udělala chybu, když jsem neposlechla, co mi můj táta říkal.

"oči mám tady nahoře, zlatíčko," řekl, luskajíc prsty před mým obličejem, aby získal mojí pozornost. "prosím, dívej se na mě, když na tobě mluvím, dobře?"

přikývla jsem a podívala se na jeho obličej. "ano."

než přikývl, na minutu se na mě podíval. "jen nedovol, aby se to znovu stalo."

otočil se na bok a zahrabal v jeho batohu, z kterého vytáhl manilovou obálku. otevřel to a podíval se dovnitř. sám pro sebe si broukal, než ji otevřel a papíry před ním rozprostřel. otočil je vzhůru nohama, takže jsem se na ně nemusela koukat obráceně.

"tyhle papíru budeš muset podepsat," řekl mi a podal mi tužku. "musím to poslat zpátky na akademii, aby věděli, že jsi moje submisivní."

"proč to potřebují?"

pokrčil rameny. "vážně nevím. prostě to podepiš."

podívala jsem se na něj s unavenýma očima, než jsem si vzala tužku a podepsala to na čáře. vzal si to k sobě a zandal zpátky do obálky. dal mi jiný papír, tenhle papír byl zbarven do světle zelené barvy.

"tenhle je pro mě," řekl, dívajíc se mi do očí. "potřebuju, abys sepsala všechna jídla, která máš ráda nebo nemáš, abych neskončil vařit něco, co nemáš ráda. také potřebuju, abys zapsala všechny léky, na které jsi alergická, no prostě jdi napřed a vyber všechno, na co jsi alergická. taky potřebuju tvoje zdravotní informace, jen se zeptej rodičů a za sebe to zapiš."

stále jsem na něj jenom přikyvovala, když pokračoval. "potřebuju to mít zpátky, jak jen to je možné. mám pro tebe ještě jeden papír, ale ten můžeš vyplnit ve svém volném čase. vidím, že tvůj táta na tebe čeká, takže nebudu zdržovat."

"na co je tohle?" zeptala jsem se, s papírem v mé ruce.

"je to důležitý papír, takže ho neztrať," začal. "ale je to papír, kde mi napíšeš tvoje přezdívky, jestli nějaké máš. a jaké jsou tvoje limity, abych si něco nevzal příliš brzy. také tam je jedna otázka ohledně trestů. chci, abys na tyhle dvě popravdě odpověděla. je tam víc otázek, ale nepotřebují být nějak moc rozebírané."

ještě jednou jsem přikývla, ale svraštila jsem na něj své obočí. "nemůžete to nikomu říct, že ne?"

zakroutil hlavou. "nesmím, pokud od tebe nemám povolení, ale i kdybych měl, nikomu bych to neřekl. tahle informace má být jen mezi mnou a tebou."

"nechci tohle šířit," řekla jsem mu a on přikývl.

šla jsem otevřít balíček, ale zastavil mě. "ne, počkej, dokud nebudeš doma. nechci pokukování. máš teď ještě nějaké otázky, než odejdu?"

"jo," přikývla jsem. "mám jednu."

"no, co to je?"

"kolik vám je?"

"třicet dva," řekl. "teď, musím jít. od tvých rodičů už mám všechny tvoje kontakty, když jsem jim dříve volal, takže jsi volná. máš ještě nějaké otázky?"

"ne, sir."

"sir?" optal se. "preferoval bych, kdybys mi říkala master, ale myslím si, že je na to příliš brzo. nejsem si jist, jestli chci, abys mě takto oslovovala. zní to divně, i když vím, že je to něco, co jsem ti řekl."

"jak chcete, abych vás oslovovala?" optala jsem se. "pro teď."

"jen Harry."

"tak potom dobře Harry, teď nemám žádnou otázku."

"velmi dobře," řekl. "můžeš jít."

vstala jsem, přikývla a obdařila ho malým zamáváním, ale on mi vrátil jenom malé přikývnutí. šla jsem k východu a vyšla ven, ale celou dobu jsem na sobě mohla cítit jeho pohled.