Princess || h.s au || CZ

chapter twenty-three

myslela jsem si, že se Harry vrátí a vezme si mě, ale neudělal to. věděla jsem, že ne, když přešla hodina a půl. odešel minulou noc a teď je ráno, okolo osmi třiceti nebo devíti hodin.

byla jsem na něj naštvaná? ne. byla jsem jím zklamaná? jen trochu.

posadila jsem se na posteli a odešla do koupelny, odličujíc si tu debilní rtěnku, než jsem se podívala do zrcadla. nad mým odrazem jsem jen převrátila oči, protože jsem se cítila divně, když jsem na sobě měla tenhle kratičký oblek, který chtěl, abych nosila.

zavrtěla jsem hlavou a odešla z koupelny, znova kráčejíc do pokoje a pak do šatníku, kde jsem si svlékla všechno kromě mých kalhotek a čapla jsem jedno z Harryho velkých triček. oblékla jsem si to a nevadilo mi, že mi jeho rukávy visely z ramen. vonělo to jako on, to je všechno, o co se pro tentokrát zajímám.

potom, co jsme učinila, abych vypadala trochu pohledně, jsem opustila pokoj a šla po chodbě ke knihovně, protože si pamatuji, že říkal, že půjde zkusit dokončit jeho knihu nebo tak.

místnost nebyla nějak rozsvícená, když jsem se dostala do malé knihovny. kromě malé lampičky, která byla na stolku, byl oheň zapálen, vrhajíc oranž na stěny pokoje. rozhlédla jsem se, dokud jsem neuviděla ho sedět na židli, která byla v pokoji.

"Kat?"

"jak jste věděl, že to jsem já?" zeptala jsem, přecházejíc k němu a stojíc před ním. "ani jsem nevydala žádný zvuk."

"princezno, nejsi tak tichá, jak si myslíš, a stojíš přímo přede mnou. vidím tě, víš, a jsi jediná osoba v tomto domě, nebo v tom doufám."

ignorovala jsem, co řekl a porozhlédla se. uviděla jsem asi pět prázdných flašek od piva na podlaze. sklonila jsem a chtěla jsem je zvednout. uviděla jsem ještě nějaké rozbité, ale Harry čapl mou ruku a strčil mě k němu, pokládajíc si mě na klín.

"nedívej se na ten nepořádek, později to uklidím," řekl, jeho slova byla nezřetelná. "nikdy jsem nedokončil tuknihu. ta blbá písmenka na stránce se věčně hýbala a nemohl jsem to přečíst. nemohly zůstat na tom jednom podělaným místě."

"jste opilý, pane?" zeptala jsem se ho. "vím, že jste opilý, ale jste pořád opilý?"

"hmm, neřekl bych opilý," pokrčil rameny. "možná trochu líznutý. proč se ptáš?"

"váš obličej je nateklý, pane, a vaše oči vypadají otřesně... prostě vypadáte jako opilý," řekla jsem. "a na zemi je spousta flašek od piva."

"vypadám hrozně?" řekl, dívajíc se na mě líně. "buď se mnou upřímná."

zavrtěla jsem hlavou. "ne, vlastně vypadáte trochu... sexy, když jste líznutý."

"vážně?" zeptal se mě a já přikývla. "myslím si, že to ty jsi jediná tady opilá, protože vypadám otřesně, když jsem takový. myslím si, že mi lžeš, ale zrovna teď nemám náladu na to, abych tě dostal do problému. mám otázku, princezno."

"co to je?"

"proč jsi se převlékla?" řekl, špulíc jeho rty. "dokonce sis sundala i rtěnku. proč bys to dělala? myslela jsem si, že v tom všem vypadáš úžasně. a teď máš na sobě jedno z mých triček? tvoje nožičky budou ledové, princezno. proč na sobě nemáš kalhoty?"

pokrčila jsem rameny. "necítila jsem se na to, abych si je nandala, sire."

"příště si je vezmi, dobře?"

přikývla jsem. "ano, sire."

po tomto místnost upadla do tichosti. podívala jsem se před sebe, když jsem uslyšela, jak dřevo začalo praskat, zvuk se rozhléhal po celé místnosti. Harry začal pohupovat kolenem, stejně jako rodič, který drží jejich miminko, než si začal hrát s mými vlasy a hmkat si pro sebe.

"sire?"

"co?"

"smím mít otázku?"

chvilku byl ticho, než promluvil. "jo, jasně."

"proč jste odešel z pokoje?" zeptala jsem se potichu. "nechal jste mě tam celou noc samotnou."

"začal jsme šílet," řekl, vzdychajíc. "nebylo to tebou nebo tak, princezno, přísahám. když jsem se chystal k, ty víš, začal jsem znovu přemýšlet nad celou tou situací ohledně těhotenství. nevím, proč jsem nad tím začal přemýšlet, pořád mi to vyskakovalo v mysli a já se začal bát. nevím, proč pořád přemýšlím o tom, co se stalo s mou poslední submisivní. pořád mě to trochu tíží, řekl bych, ale omlouvám se, že jsem tě tam nechal celou noc. plánoval jsem, že za tebou půjdu zpátky, ale pak jsem začal pít a zapomněl jsem. omlouvám se, princezno."

"to je v pořádku, stejně jsem šla spát, když jste odešel."

"takže na mě nejsi naštvaná?" zeptal se. "princezno, buď upřímná."

"no, vlastně, jsem na vás totálně nasraná."

"sleduj pusu," najednou vyštěkl. "vím, že nejsem v tom správném stavu, ale nechci, abys nadávala. teď bych ocenil, kdybys přestala, než tě potrestám."

"vždyť jste mi řekl, abych k vám byla upřímná, sire."

"ano, ale nechci, abys nadávala a říkala to. teď se omluvil. hned teď."

"omlouvám se," řekla jsem, nutíc, abych neprotočila očima, když jsem se mu podívala do očí, studujíc ho. "brečel jste?"

pokrčil rameny, znova vzdychajíc. "ano, brečel jsem."

"proč?"

"dneska jsi plná otázek, že?" zeptal se. "ale brečel jsem jen nad tím potratem. omlouvám se za to, že to pořád vytahuji, jen je to prostě... strašně mě to rozhazuje, víš? a aby se věci ještě přitížily, šel jsem do pokoje, který měl být pokojíčkem malého. nevím, proč jsem to udělal, myslím si, že to je proč jsem včerejší noc pil."

"šel jste do toho pokoje?" zeptala jsem se, on přikývl. "jak vypadá?"

"proč to chceš vědět?"

"nevím," pokrčila jsem rameny. "jen mě to zajímá, pane."

"pořád jsi zvědavá," jemně se uchechtl. "chceš vidět ten pokoj? ukážu ti ho, jestli chceš, ale jestli začnu brečet, nic neříkej."