Princess || h.s au || CZ

chapter fifteen

ráno jsem se probudila na konverzaci probíhající venku na chodbě. znělo to, jako by křičeli, místo toho, aby mluvili, ale bylo to tlumené kvůli dece, kterou jsem si přehodila přes hlavu někdy během noci. převalila jsem se a sedla si, snažíc se je líp slyšet.

"nevzpomínám si, že jsem ti dal svolení, abys tam šla, Misty. byl to její trest, neměla by ses do toho míchat."

"chudák holka měla panický záchvat, prokrista pána!" slyšela jsem křičet holku, předpokládajíc, že to je služebná. "proč jste to vlastně udělal? ta holka byla ošklivá, víte, se kterou jste spal. myslím si, že každá holka je hezká, ale ona nebyla. doufám, že vám to něco řeklo, pane Stylesi."

"proč jsem to vůbec udělal?" zopakoval si Harry pro sebe. "možná to je proto, že potřebuju víc- divočejší holku, na rozdíl od mého submisivního. je pořád panna, vědělas to? bojím se s ní dělat věci, potřebuju někoho, kdo je víc ... zkušenější."

"víte, jestli je vzhůru, uslyší vás," řekla, její hlas se ztišil. "jestli se vám nelíbí jako submisivní, potom proč prostě nejdete a znova nevyměníte? myslím tím, udělal jste to několikrát předtím, tak proč to neudělat znova? myslela jsem si, že jste řekl, že byla ta pravá, co se s tím stalo? vážně sem nechci přijít, když mám jít pracovat, a najít vás tu na zemi, brečícího a opilého z flašky vína, znova opilého jak prase."

na chvíli byl potichu, než jsem ho uslyšela promluvit. "nepůjdu si znova pro nového partnera, nebo teda doufám, že to neudělám. jestli se opiju, tak se opiju, je to moje volba, když se to stane a moje chyba. proč teď prostě nejdeš domů? je osm ráno sakra. proč tu pořád jsi?"

"musela jsem ji utěšovat, pane Stylesi. proč bych tu jinak byla? nemohla jsem ji uklidnit a vlastně šla spát před několika hodinami."

"no, děkuji, žes to udělala," poděkoval jí. "vážně, děkuji, ale jdi domů, musíš chybět svojí rodině."

"už minulou noc jsem zavolala své ženě a vysvětlila jí, co se děje. smířila se s tím."

"skvělé, ale chybíš miminku," slyšela jsem ho říct to jemně. "teď jdi, než vyhodím tvojí prdel."

"pane Stylesi, prosím, nedělejte to. víte, že moje žena nemůžu pracovat od té doby, co má miminko, tak prosím, nemůžete to udělat-"

"jen si s tebou hraju, drahá," zachechtal se. "neudělal bych ti to. už dlouhou dobu pro mě pracuješ. pozdravuj svojí rodinu, až půjdeš, musím se stavit a někdy je vidět. vážně chci vidět tvého chlapečka, je roztomilý podle těch fotek, cos mi ukazovala."

neslyšela jsem zbytek konverzace, zřejmě museli odejít z chodby nebo tak. měla pravdu, moc jsem toho minulou noc nenaspala. jak jsem mohla, když tady byl ten nepořádek?

povzdychla jsem si a po několika minutách si znova lehla a otočila se, čelíc ke zdi. položila jsem hlavu na polštář a doufám, že se vyspím, ale někdo několikrát zaklepal na dveře. ignorovala jsem to, a zavřela jsem oči, slyšíc se dveře otevřít, přičemž světlo z chodby proniklo do pokoje.

osoba přešla pokoj, trochu se loudil, takže nevydávala žádný zvuk, než si lehla na postel vedle mě, obracejíc se, takže okolo mého pasu mohla obmotat ruce. nicméně věděla jsem, že to byl Harry, protože služebná odešla před několika minutami.

"princezno?" řekl jemně. "jsi vzhůru?"

pokrčila jsem rameny. "zjevně jo."

"nejsi moc ranní člověk," povzdychl si, ale věděla jsem, že se usmál. "budeš mě tu chvíli poslouchat, zatímco na tebe budu mluvit?"

znova jsem pokrčila rameny. "musím?"

"ano."

"pak hádám, že budu."

"ty hádáš?" otázal se. "chci od tebe upřímnou odpověď, princezno."

"budu poslouchat, sire."

"dobře," řekl, pak pokračoval. "omlouvám se za to, co jsem udělal, nikdy bych to neměl dělat. je tu velké ne. u dominantních se nepředpokládá, že udělají takovéhle věci jejich submisivním, je to jako porušování pravidel nebo něco takového. byl jsme opilý, když jsem to udělal. nemyslel jsem to tak, vážně ne, princezno."

"je to v pořádku, pane."

"ne, není to v pořádku," znova si povzdychl. "mám pocit, jako by ses nutila ke mně mluvit. jestli se mnou zrovna teď nechceš mluvit, tak nemluv, nebudu tě nutit. kdybych byl v tvých botách, nemluvil bych se sebou. co jsem udělal, bylo úplně nespravedlivý a ani si nemyslím, že by to mělo být počítané jako tvůj trest, protože to jasně nebylo. jen mi řekni jednu věc. proč jsi toho kluka políbila?"

"nepolíbila jsem ho, pane," řekla jsem, otáčejíc se, takže jsem mu byla čelem. "to on mě políbil, přísahám."

semkl rty. "dobře. myslím si, že jsem žárlil. to je důvod, proč jsem ti to udělal. předpokládám, že jsem jediný, který tě smí líbat. myslím si, že to je právě to, co mě nakoplo. omlouvám se."

"přestaňte se omlouvat, už jsem se přes to dostala."

"ne, jasně, že nejsi. vypadá to, jako bys mě chtěla každou chvíli zabít," potichu se zasmál. "ale musíme vstát. teď, když jsme si o tom trochu popovídali, ještě si o tom popovídáme později."

"proč musíme vstávat?"

"máme tiskovou konferenci, na kterou jdeme," řekl, sedajíc si. "je to v deset, takže si musíme pospíšit, protože mi trvá věčnost se umýt a tobě taky."

"co budou dělat na tiskovce?" zeptala jsem se. "budou se mě ptát na otázky?"

"mohou," řekl, chvíli přemýšlejíc. "ale jestli budou, musíš jim upřímně odpovědět. dělám to vždy, když mám nového partnera. z nějakého důvodu je to velká věc, ale většinou se tě budou ptát na otázku okolo trestů a takovýhle věcí. jen neudělej nic špatného, když tam budeme, protože tě někam vezmu a potrestám tě. nebude mi trapně to udělat před lidmi, takže tak. jen tě upozorňuji, protože jsem v těchto věc velmi přísný."