Princess || h.s au || CZ

chapter twenty-one

po Harryho menším zhroucením jsem zůstala s Misty v obývacím pokoji asi okolo hodiny nebo tak. nemluvily jsme o ničem konkrétním; chtěly jsme jen zabít nějaký ten čas, abychom zjistily, jestli se vrátí, ale to on neudělal. chtěla jsem vědět, co ho tak trápilo, ale nechtěla jsem zčistajasna vtrhnout do pokoje; zasloužil si trochu soukromí.

když konečně odešla, než dokončila všechno to její uklízení, rozhodla jsem se, že bych se měla podívat, co Harry dělá od té doby, co měl čas se uklidit, nebo aspoň doufám, že to udělal.

zamkla jsem za ní dveře, než jsem si pro sebe povzdechla a prošla celou chodbu k ložnici. zaklepala jsem na dveře a nedostala od něho žádnou odpověď. kašlala jsem na to a otevřela dveře, myslíc si, že asi musel usnout, ale když jsem ho uviděla, věděla jsem, že neusnul.

když oslyšel otevírat dveře, překulil se, takže se na mě nedíval a přetáhl přes sebe přikrývku, choulíc se ještě víc ke zdi jak jen mohl.

"jdi pryč, Kat. nemám náladu zrovna teď mluvit. jdi se třeba sednout do knihovny nebo něco."

ignorovala jsem jeho slova a hbitě přešla k posteli, lezíc po ní a lehajíc si vedle něj. "nepůjdu do knihovny, pane. to je váš pokoj, kde si rád čtete. nerada čtu."

"o čem to sakra mluvíš?"

"no, nevím," pokrčila jsem rameny. "prostě jenom mluvím. nejsem moc dobrá v uklidňování lidí."

"jo, to klidně můžu říct, protože mě neuklidňuješ," řekl, přemištňujíc se ode mě. "prostě mě nech samotného."

"ne."

"Kat, řekl jsem, abys mě nechala," řekl potichu, vrtíc hlavu více do polštáře. "a neodmlouvej mi. víš, že nemáš povoleno to dělat."

"přestanu odmlouvat, až vy ke mně nebudete zadkem."

na chvíli by potichu, než se obrátil a byl ke mně čelem. "teď se chovám jako hlupák, že ano?"

přikývla jsem. "ano, trošku, sire."

"omlouvám se," omluvil se. "jen teď nemám dobrou náladu."

"vím, sire. můžu se vás zeptat na otázku?"

pokrčil rameny. "jo, jistě, proč ne?"

"proč jste začal brečet a potom opustil pokoj, když jste držel její miminko?"

"prostě jsem se na to tak cítil," znova pokrčil rameny. "není to důležité.''

"chcete si o tom povídat?" potichu jsem se zeptala. "tentokrát vás poslouchám, pane."

než začal povídat, povzdech si. "no, její miminko, Colton? myslím si, že se tak jmenuje. připomněl mi něco, co se stalo před dlouhou dobou."

"co se stalo? pokud vám nevadí, že se ptám, pane."

"ne, ne, princezno, je to v pořádku. prostě půjdu a řeknu ti to, když jsi tak zvědavá," řekl. "pamatuješ si, jak jsem ti říkat o mé poslední submisivní? o tom, jak jsem ji chtěl požádat o ruku?"

"ano, pamatuji si."

"no, byla moje podřízená dlouhou dobu. myslel jsem si, že bude jediná, která tu bude, víš?" povzdechl si. "ale skoro po sedmi měsících nebo tak, kdy jsme byli partneři, otěhotněla. byl jsem tím šťastný, víš? byl jsem natěšený, protože jsem měl být tátou."

"co se stalo?"

"šla na potrat."

než jsem znova promluvila, byla jsem chvíli ticho. "jak dlouho v tom byla?"

"nebyla moc dlouho, jen několik měsíců. asi tři, si myslím," řekl. "to je proč na mě vytáhla zbraň a málem mě střelila, protože mi zazlívala, že naše miminko zemřelo. proto jsem musel znova vyměnit partnera. byl jsem tím tak šťastný, ani bys tomu neuvěřila, kdybych ti to řekl. pamatuješ si ten pokoj, který jsme ti nikdy neukázal?"

"je to ten pokoj na konci haly?" zeptala jsem a on přikývl. "potom ano, vím, o jakém pokoji mluvíte. proč se ptáte?"

"měl to být dětský pokojíček," řekl s povzdechem. "vím, že bylo brzy začít dělat pokojíček a to všechno, ale byl jsme tím tak ohromený, že budu tátou. chtěl jsem mít všechno hotové, než se on nebo ona narodí, ale... víš, od té doby, co se to stalo, jsem do toho pokoje nevešel. to je proč je to tam zamčené."

"chcete pořád dítě?"

pokrčil rameny. "ne, spíš ne. nechci ani jedno od té doby, co se to stalo, protože se bojím toho, že se to celé znova zopakuje, a ty budeš moje poslední submisivní, doufejme, a nechci, abys byla těhotná. myslím tím, že ti je teprve osmnáct proboha. proto se bojím udělat další krok a mít s tebou sex, protože mám strach, že skončíš těhotná a ta celá situace se zopakuje. vím, že máš antikoncepci, ale stejně mě to pořád zatraceně děsí, jenom ta myšlenka."

"proto jste pomohl Misty a její manželce mít miminko?"

"co? to je úplně mimo mísu, princezno," řekl, ale trochu se usmál. "nemyslím si, že jsi mě poslouchala, ale odpověď na tvou otázku, ano, chtěl jsem, aby měly něco, na co jsem já neměl šanci. přestaňme o tom mluvit, protože nechci znova začít brečet. neměj mě za špatnýho, nebojím se brečet před tebou, je to jen tím, že jsem dneska už brečel dost. teď, proč nejdeš, nevezmeš tu malou hezkou růžovou tašku a nepůjdeš do koupelny a pak se sem vrátíš. chci vidět, jak dokonale vypadáš v tom spodním prádle, které jsem ti koupil."