Princess || h.s au || CZ

chapter seventeen

zírala jsem na všechny lidi, kteří se dívali rovněž na mě. bezmocně jsem se podívala na Harryho, protože jsem chtěla odejít a jít domů. věděla jsem, že to nepůjde takhle hezky. nenáviděla jsem, když mi někdo pokládal otázky, protože jsem nevěděla, jaké budou, a nenáviděla jsem společnost. myslela jsem si, že od té doby, co o tom Harry věděl, že to nebudu muset dělat, ale je to údajně požadováno.

Harry okolo téhle situace vypadal spokojeně, ale když jeden z moderátorů zvedl jeho mikrofon, viděla jsem ho trochu poposkočit a napnul se. chtěla jsem se ho zeptat, co se děje, ale pozornost jsem upřela na pokoj plný moderátorů, když jsem uslyšela jednoho z nich promluvit.

"pane Stylesi, jste připraven?"

přikývl, sunouc si trochu židli, aby mohl být blíž k jeho mikrofonu. "ano, spusťte."

reportér přikývl, než pokračoval. "tohle je váš nový partner, je to tak?"

"ano, je."

"kolik jí je?"

"je jí osmnáct, velmi brzo jí bude devatenáct," řekl Harry, na malou vteřinku se na mě dívajíc. "nesnažím se být hrubý, ale jestli se mě budete ptát na mého partnera, tak proč se jí teda nezeptáte? bude schopná vám na ně odpovědět lépe než já."

muž přikývl, než se otočil ke mně a začal se mě ptát." takže, jak se jmenuješ?"

polkla jsem, než jsem odpověděla. "Kat Moore."

chlap přikývl, než si šel sednout na jeho místo. cítila jsem, jak jsem se potila, ale nevěděla jsem proč; není to tak špatné, jak jsem si myslela, že to bude. dívala jsem se, jak si žena stoupla potom, co se Harry zeptal, jestli má ještě někdo otázku.

"moje otázka je pro Harryho submisivního," uvedla, než pokračovala. "Kat, byla jsi už někdy potrestána?"

"ano."

"jaký byl tvůj nejhorší trest?"

znova jsem se podívala na Harryho, když jsme uslyšela otázku, a on přikývl, potichu mi říkajíc, abych spustila a odpověděla. nevím, proč jsem se cítila tak trapně mluvit o mých trestech, ale věděla jsem, že o tom nechci mluvit před tolika lidmi, ale věděla jsem, že jsem musela.

"um ... můj nejhorší trest byl pravděpodobně naplácání."

"tohle není ta správná odpověď," řekl Harry, dost nahlas, aby to mohlo být uslyšeno. "nemůžeš lhát o takovýhle věcech. řekl jsem ti, abys byla čestná. upřímně odpověz na otázku a správně nebo víš, co udělám."

přikývla jsem, dívajíc se znova na tu ženu. "můj nejhorší trest byl, když jsem neměla povoleno k org- vyvrcholení."

"co jsi dělala, že sis zasloužila takovýto trest?"

"co?" optala jsem se. "proč to potřebujete vědět? do toho vám nic není nebo někomu jinému, kdo je v této místnosti."

potom, co jsem to řekla, jsem na stehnu obdržela rychlé plácnutí, načež jsem se sebou trhla, když jsem se otočila na Harryho. ten si třel kořen nosu, se zavřenýma očima, když kroutil hlavou. za chvíli je otevřel a čelil davu, stále kroutíc hlavou.

"omlouvám se za její chování," řekl. "musí mít ráda mě ztrapňovat, vypadá, že to dělá často. od té doby, co se můj submisivní rozhodl chovat se takto, směřujte otázky na mě, prosím. nepotřebuje být otázaná dalšími otázkami, ale já dokončím zodpovídání otázek, když ona nechtěla odpovídat. důvod, proč byla potrestána, nevyvrcholit, byl proto, že byla zlý submisivní, když jsem se snažil pracovat. jak někteří z vás ví, nemám rád, když jsem rušen, když se snažím pracovat. proto byla potrestána."

"vždycky se takto chová, když se snažíte pracovat?" někdo vzadu pokoje se zeptal, skoro křičel. "jestli ano, choval se takto i některý jiný váš submisivní?"

Harry nad tím chvilku přemýšlel, než odpověděl. "dělá to většinu času, ale ne, žádný z mých předchozích submisivních se nechoval takto. je jiná, než ten zbytek, pokud to není jasné."

"myslíte si, že to je dobrá věc nebo špatná, pane Styles?"

"ještě si s tím nejsem jistý, upřímně," řekl s pokrčením ramen. "myslím si, že by to mohla být i dobrá věc, takže uvidím, jestli s ní můžu manipulovat. nutí mě si testovat mojí dominanci."

"myslíte si, že je jediná, která zůstane?" zeptal se muž. "v tuto chvíli nevypadáte, že ji moc milujete."

"ne, že ne?" řekl Harry pro sebe. "víte, nemám rád, když jsem ztrapněn před společností, proto se chovám tahle, ale pokud bych to musel říct sám sobě, myslím si, že je ta pravá. už si ji pomalu začínám oblibovat. doufám, že tu zůstane, vážně."

"mám jednu otázku navíc," řekla osoba. "jen jednu."

"co to je?" zeptal se Harry. "pospěšte si, konference je skoro u konce.

"budete ji chtít časem požádat o ruku?" zeptal se. "vím, že zrovna sedí vedle vás, ale všichni jsme na tohle zvědavý, víme, co se stalo."

usínala jsme, když začali tu jejich konverzaci. začínala jsem se nudit, necítila jsem na to, abych je nějak znova poslouchala. byla jsem moc zaneprázdněná loupáním si laku na mých nehtech. drásalo to na Harryho nervy, protože se na mě neustále koukal a každou chvíli nade mnou protáčel očima.

zbytek interview spočíval na tázání se Harryho o jeho byznysu. myslela jsem si, že jsem své jméno v této konverzaci uslyšela několikrát, ale stále jsem se rozhodla tomu nevěnovat pozornost.

neuběhlo ani patnáct minut, když jsem byla zvednuta a odnesena z malého pódia. otevřela jsem oči, rozhlédla se a uviděla, že mě Harry odnáší z budovy. byla jsem překvapena, že jsme neviděla žádné novináře, když mě bral k autu; nevidět žádné ty blesky z fotoaparátu je vzácný pohled, vážně.

vypadal až moc klidně, když otevřel spolujezdcovi dveře a pomohl mi tam dostat se. pomalu jsem si připnula pás, zatímco jsem sledovala, jak obchází auto a nastupuje. klíče zastrčil do zapalování a nastartoval předtím než vycouval od budovy a najel na silnici.

neodvážila jsem se promluvit, když řídil, na můj vkus byl moc klidný a potichu. jízdu skončil u restaurace a zaparkoval na prvním místě, které uviděl. myslela jsem si, že vystoupíme a půjdeme se najíst, ale on se na mě otočil, jeho rty stiskl do rovné čáry.

"ztrapnila jsi mě tam tak moc," začal. "ztrapnila jsi mě tak kurva moc. ani jednou se to nestalo. ani jeden z mých partnerů nikdy nepopřel takovouhle otázku a nikdy mě tak zatraceně neztrapnil. víš, co bych právě teď měl udělat? měl bych tě kurva vyměnit a dostat nového submisivního. tahle celá událost mě přiměla k tomu, abych si všechno o nás přehodnotil a-"

"červená."

"co?" řekl rychle a ztuhl na jeho místě. "kat-"

"červená," zopakovala jsem, otevírajíc dveře. "řekla jsem tu zkurvenou červenou, Harry!"

"jestli okamžitě nezavřeš ty dveře, přísahám, že si vezmu jeden z mých bičů nebo pásků a potrestám hned, jakmile se dostaneme domů," řekl naštvaně, stále byl ztuhlý. "princezno, musíš říct zelenou nebo se nepohnu. jen řekni zelenou nebo žlutou, prostě jednu z nich, prosím."

zavrtěla jsem hlavou a vyšla z auta, odcházejíc pryč, když jsem uslyšela Harryho, jak si sám pro sebe nadává.