• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

❌ ani dalka mi nezabráni❌

V pokoji jsem začal jen tak přemýšlet nad vším co se za tento den stihlo stát a unaveně vydechnu, upřímně? Cítil jsem se s Macem hrozně dobře.. což ani u Jonase to nebylo tak instinktivní, ale co se dá dělat

Po mem přemýšlení jsem se dokopal do sprchy a poradně jsem si jí užil neboť to byla moje první sprcha v našem novém domečku. Hodně se těším na nějakýho toho pejska jestli budeme mít.

Po sprše jsem si ještě došel pro něco k jídlu.

,,Tak jak se těšíš na svůj první den v nový škole ? A co sousedi ? " zeptá se mě Mamka v kuchyni,

,,sousedi jsou dobrý.. hlavně hned vedle, hned jsem se skamarádil s Emm s Marcusem co tam bydlí" usměju se ,,a zítra taky nastupuje na tuhle školu takže tam budeme spolu." Usměju se znovu

,,tak to je skvělé" přikývne mamka ,,já už zítra jdu do nové práce a též se těším."

Nastalo ráno popravde pre niekoho, by bolo stavanie nejak obtiažne ale já som bol zvyknutí z koncertov.  No nastalo moje vybrané oblečenia. Otvoril som svoj šatník, a začal som si vyberať. Chvíľu to trvalo, ale nakoniec som si vybral čierne rifle, a biele tričko.  O malú chvíľu sa ozval zvonček, a já som si zobral čiernu ťažkú a ihneď som bežal otvoriť. Pred dverami stál Martinus ,,Ahoj, kde je Emma a poď ďalej." Povedal som a začal chodiť do kuchyne kde som si začal dávať už prichystané jedlo do tašky.  O malú chvíľu sa do kuchyne dostal aj Martinus z úsmevom ,,hádam tvoj otec nie je znova doma?"  Otočil som sa na neho  ,,to našu rodinu, tak dobre poznáš?"  Vzal som si jedlo a začal chodiť von.  Keď sme sa obaja dostali von, a já zamkol dvere od domu začali sme chodiť po ceste lenže zrazu sa ozval dievčenský hlas. ,,Marcus počkaj sľúbil si mi tu prehliadku." Otočil som sa a len prikývol. Nastalo trápne tycho no ono znova netrvalo veľmi dlho,  keďže sa ozval zvuk ďalšieho chalana. ,,Martinus... nemohlo to medzi nami takto skončiť, prišiel som za tebou!" Ozvalo sa z diaľky a já som zostal stáť ako socha. ,,Kto to je ?" Povedal som chladné a napel päsť.

Ráno jsem se vzbudil o něco déle než jsem byl zvyklý a udělal si základní hygienu, vzal si svačinu a ještě se najedl.

Potom jsem si vybral outfit přesněji bílé roztrhané džíny a černé tričko. Vzal jsem si svůj batoh a odešel dolů kde jsem se obul a šel o barák vedle za Macem

,,Emm první den poveze Mamka do školy, protože tam bude s ní" přikývnu

.
.
.
.
Když uslyším jeho hlas tak se zarazím a zastavím se v kroku a vydechnu.

Neznámy chlapec sa začal približovať k nám a já sa snažil pôsobiť najviac prístelky, tak jako obvykle. Otočil som sa k nemu,a sledoval ho keď sa ku mne dostavil chytil ma za ruky a začal rozprávať. ,,Martinus je mi veľmi ľúto že to medzi nami muselo skončiť ale ani dalka mi nezabráni byť s tebou. Neodpovedal si na moju otázku  miluješ ma tiež ako ja teba? Miluješ? Poznáme sa od dectva a tajil som to tak dlho daj mi prosím svoje áno."  Mal som chuť mu vrázit facku, ale daroval som mu úsmev a začal rozprávať. ,, Bolo by to pekne a dojemne ale krajšie by bolo keby to hovoríš Martinusovi ktorý je tam." Ukázal som rukou   a sledoval jeho zmätenosť ,,Porozprávajte sa a ty pod meškáme z našou prehliadkou." Usmial som sa chytil dievčinu ktorá stála oproti mne,  za ramena a začali kráčať.  ,,Ale- "  Martinus chcel niečo rozprávať, ale on svoje pery prilepil na tie jeho.

Snažím se od Jonase odtáhnout a pochvilce se mi to povede ,,Jonasi!" Zavrtím hlavou ,,já prostě nemůžu.. stejně teď budu úplně někde jinde...a prostě by to asi úplně nefungovalo.. já ani pořádně nevím jestli jsem Bi nebo tak něco a hlavně je toho na mě teď hrozně moc.." vydechnu na jeden nádech.