• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

😢Stejne sa bojím.🥹

Martinus POV

,,Stejně se bojím…” zamumlám a podívám se znovu na bombu přičemž mě Thomas víc obejme a otočí mi hlavu na druhou stranu ,,neboj, někdo nás najde, budeme zdravý a živý, půjdeme domů…k Macovi asi…a půjdeš si lehnout”

,,A když nás nikdo nenajde?…”

,,Tinusi…” namítne Diego ,,notak…”

,,Zkus být trošku pozitivnejsi…ikdyž to v tuhle situaci úplně nefunguje..”

,,nefunguje a nebude fungovat” zavrtím hlavou ,,neumím v takových situacích být v klidu…” zavřu si oči

Marcus POV

Išiel som opodal a začal premýšľať.  ,,Vzdať sa Martinusa celej svojej rodiny.. Emi otca a mami, kariéry, vzať sa celej nášej lásky vzdať sa ho.. jednej osoby ktorá mi prináša úsmev na tvári.  ,,Milujem ta,  tento rás to je iné neopustim ťa.   Varil si taco?!   Macu chcem zostať s tebou. Však má neopustiš?  Nenávidím ťa! Pusti moju ruku! Vždy budem s tebou." Pomyslel som si na všetky strávene chvíle s ním. Na jeho čokoládové oči, a jeho krásny úsmev jeho rozospalu tvár po ránu na tie dve strávené noce s ním ktoré v nás zapálili vášeň a moju nehynycu lásku. ,,Prepáč Martinus rás si mi povedal aby som ťa neopustíl je mi ľúto že tento sľub nemôžem dodržať, no musím ta zachrániť vzdávam sa ťa, nechávam ta Tomasovi." Pomyslel som si a chytil sa za srdce pretože som sa cítil ako keby do mňa bodli nôž. ,,vzdávam sa našej lásky, je to lepšie ako keby si mŕtvy musím ta zachrániť." Pomyslel som si a zotrel slzy šiel som k Danielovi a povedal. ,,Fajn súhlasím no rozlúčiť sa s ním musím síce bude v bezvedomí ale musím sa s ním rozlúčiť, beriem tvoju ponuku zastavte bombu."

Martinus POV

Po dalším milionu otázek jestli vůbec vyvázneme živý, se znovu otevřou dveře a v nich se objeví znovu ty chlapi co sem přišli s tou bombou.

Otevřu oči, podívám se ke dveřím a když uvidím je tak si rychle sednu na zem a mlčky je sleduju.

,,Tak je hodnej, Marcus si tě tak vycvičil?” Uchechtne se a já Pozvednu obočí, zatím co oni přejdou k Thomasovi a Diegovi, kde jim nastříkají na obličej nějakou vodičku ,,hej co to děláte?” Nevěřícně zamrkám a zděsím se ještě víc, když Thomas i Diego pomalu, ale jistě začnou zavírat oči ,,Thomasi!” Podívám se na něj a zatřesu s ním.

,,Diego!” Udělám to samé a následně se podívám na jednoho z nich, který se ke mně přibližuje ,,Co to?- proč? Co po mně chcete? Kde je Marcus?” Sleduju ho a následně mi taky nastříká pro mě neznámou věc na obličej a já začnu padat do bezvědomí též.

Marcus POV

Keď  som bol v dome a vydel som ako odvažaju Martinusa a ostatných, zostal som v strese . Muži sa dostali na nadvorie a já som sa za nimi ihneď rozbehol keďže ani nie o chvíľu bolo prístavné auto ktoré ich majú odviesť.  Bežal som dlhými schodmi a keď som sa dostal na nádvorie ihneď som  bežal k spiacemu Martinusovi a prepukol v nehorázni plač ,,Choďte trochu ďalej." Povedal som a oni išli čím nám poskytli dostatočne súkromie. Začal som ho hladiť po vlasoch, a aj po tvary v snahe zastaviť plač lenže moje emócie boli priliž silné. Svoju hlavu som si priložil na jeho hruď a chvíľu počúval jeho bijuce srdce pohľad sa mi presmeroval na pokojne spiaceho Marcusa  a začal rozprávať . ,,Budeš v poriadku, Máš kúsok zo mňa, nič sa ty nestane aspoň jeden sľub som dodržal... a to je ten že ťa ochránim za každých okolností.  Pričom pekne ta prosím nikdy na mňa nezabudni, milujem ťa." Povedal som a na posledy sa priblížil k jeho peram ktoré som následne pobozkal. Pohladil som ho po tvári a znova začal rozprávať . ,,Tomash sa o teba postara,  je mi ľúto ze nám to nevyšlo no budem vždy pri tebe."- Povedal som a začal si dávať dole  otváraci amulet ktorý  v ktorom bola naša fotka a prsteň následne mu to vložil do rúk.  ,,To stačí Marcus pod  za mnou." Povedal Daniel muži sa začali približovať a dávať ich do auta čím som sa z uplakane pozeral na odchádzajúce auto aj z Martinusom. ,,Zbohom Martinus." Pomyslel som si.