• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

🙈Erik laska moja🙈

Keď dom začal čítať všetky tie listy a kukať si všetky tie fotky,  v ktorých bolo písané o tom ako sa míľovali a prečo to  muselo skončiť, o tom ako  sa ich snažili rozdeliť čo sa im aj podarilo. Chytil som jeden list a začal čítať. ,,je pre mňa veľmi žnicujuce  písať tento list. Erik laska moja trhá mi srdce že to medzi nami takto skončilo, do terás spomínam na výlet do Thajska keby som vedela že to je posledný deň kedy budeme spolu užila by som si ho naplno. A strašne mi trhá srdce  že musím opustiť Marcusa veľmi ma mrzí že ho neuvidím vyrastať a vidieť ho pri jeho prvých krokoch.  Milujem  ťa a vždy budem, myslím si že bude lepšie ak o sebe vedieť nebudu, Martinus je ešte moc mali na to aby pochopil čo sa deje no verím že sa rás stretneme. A  budeme znova rodina.

Ann  Ps : pridávam nejake fotky Martinusa."  Nemohol som uveriť  vládnym očiam  moje oči boli znova plne sĺz chytil som fotku a pozrel sa na ňu bol som tam ja a Martinus ako batolata  ,,Ja toto už viac neznesiem je môj brat?" Povedal som, pričom sa môj tep zrýchlil pričom som ucitil silný naraz k zemi. Posledne čo som vydel bola tma.

Po dalším rozhovoru s Ticem jsem se rozhodl za Macem přece jenom jít.. využiju toho, že je u mě Tico abych ho mohl aspoň vidět. Chytré? Též si myslím.

,,Ty půjdeš domů a já uvidím Mace " pousměju se a zvednu se z gauče a Tico to samý.

,,Jen se upravím abych nevypadal jako mrtvola." Zasmeju se a odejdu do svého pokoje kde si vezmu jiné a normální oblečení.

Tico mě vesele pronásleduje a já odejdu znovu dolů a do chodby, kde se obuju a vezmu si klíče ,, tak pojď Tico" usměju se a vyjdu ven s ticem za zády. Zamknu dveře neboť jsem byl doma sám a odejdu o barák dál k Marcusovým dveřím,nadechnu se a zazvoním.

Teď nebo nikdy. Sleduju dveře.

Tučná kurzíva - kjell - Erik

Niekto zazvonil na dvere, par krát som zakričal na Marcusa no neozval sa, a tak som vstal z môjho pracovného stola a začal si to kráčať k dverám, následne som ich otváril a naskytol sa mi pohľad na  Marcusa.  ,,Čo robíš venku? Máš to náradie?"Spýtal som sa svojho syna ktorý mi daroval nechápavy pohľad.

,,Dobry deň, vy musíte byť Marcusov otec však veľmi ma teší, môžete  mi zavolať Martinusa?  A tu je váš pes." Povedal chlapec načo mne, z očí začali padať vodopády sĺz. ,,To nie je možné, si to ty ?" Spýtal som sa a pozval ho ďalej.

,,Um..pardon? Nevím o čem to mluvíte.." zavrtim hlavou a ve vnitř si sundám boty.

,,Našel jsem Tica u nás na zahradě tak jsem ho chtěl dovést v pořádku zpět, aby ho Mac nehledal.. a taky jsem přišel za ním." Přikývnu

,,kdo bych měl být?.."

,,Je tvoja matka doma ?" Spýtal som sa vážnym tónom, načo on len zakyval ihneď som doslova vyštartoval z domu, a začal mieriť  k Martinusovemu domu, na ktorý som začal búchať ako splašeni.

Překvapeně zamrkám a pokrčím rameny ,,Macu?..." zkusím a pomalu odejdu po schodech nahoru k tvému pokoji.

Opatrně zaťukám a zkusím to znovu ,,prosím.. chtěl bych s tebou mluvit.." Nic.. asi si to nalhávám a fakt mě nechce vidět...

Potom mi dojde věta macova táty " už máš to nářadí ?" Nářadí je..přeci většinou ve sklepě.

Rozhodl jsem se jít tedy podívat ještě do sklepa kde jsem se cítil velmi nesvůj jen kvůli tomu jak to zde vypadalo..ale obecně jsem furt nevěděl, proč si nás všichni pletou.