• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

Proč mi to děláš Marcusi...?🥺

Martinus POV

,,to si děláš srandu Marcusi ? Chci aby si mi pustil tu debilní ruku! A přísahám zkusíš Thomasovi ublížit!" Sleduju tě a podívám se frustrovaně na tátu ,,tati, už tam budeme? Je mi špatně.." vydechnu a když vzdám pokus o to dostat svou ruku z tvého sevření opřu si hlavu o sedačku a zavřu si oči ,,tak...tak moc jsem tě měl rád.. a ty sis to celý posral..." zamumlám si sám pro sebe ,,Macu..proč mi tohle děláš?" Pozvednu obočí ikdyz mám zavřené oči

Marcus POV
,,Pretože to osud tak chce." Druhou rukou som mu dal na ústa a naznačil mu že ma byt tycho. ,,Užívaj si cestu zlatko, pretože už o malú chvíľu.. budeme spolu v brackom vzťahu." Hovoril  načo Martinus  zakričal  ,,Ty psychopat." Načo som sa znova začal smiať. ,,Nie som psychopat, aj otec si praje spoznať ta budeme jedna veľká štátna rodiná, a potom... o pár dní keď sa všetko utiši, si ta vezmem kde ta nikto nikdy nenájde tak bud tycho a užívaj cestu, pochop.. nie je cesta uniku." Posledné slová som Hovoril tichým hlasom.

Martinus POV

,,Chceš mě unést ? Znásilnit...zabít, následně sníst a bůh ví co ještě?..." dostanou se mi slzy do očí ,,tati! Prosím!" Začnou mi téct slzy po tvářích.

,,Martinusi co se to tam děje?" Pozvedne obočí

,,jestli něco řekneš nepřej si mě.." zašeptá mi Marcus znovu blízko ucha a já si jen poraženě oddechnu

,,n-ne nic.." zamumlám ,,všechno je úžasný.." zavřu si znovu oči.

Marcus POV
,,Nejak rýchlo meníš nazor, ešte pred chvíľou si kričal ach chlapci moji som rad že konečne budeme ako normálna rodina."  Zaradoval sa otec. ,,Áno až do konca života však Martinus? Osud nás spojil... a terás nás môže rozdeliť len smrť ale myslím si že ani ta nemá takú silu oddeliť nás." Hovoril som vážnym tónom pri pohľade na Martinusa a potom sa rýchlo opravil. ,,Teda ako rodinu, našli sme sa preto aby sme spolu žili ako rodina aj po smrti." Otec sa taktiež zasmial. ,,O chvíľu budeme doma, a Marcus nechceš začať písať knihu? Alebo básničky?" Spýtal sa ma. ,,Poukazujem nad tým, pretože mam dobru inšpiráciu." Hovoril som a viac stlačil Martinusovu ruku.

Martinus POV

Uchechtnu se ,,jako rodina..." zamumlám ,,taky budu psát básničky! O tom jak mi můj vlastní bratr zabil nejlepšího kamaráda...a teď vyhrožuje i mě..prvně jsme spolu spali..všechno bylo úžasný, a teď mi vyhrozujes...proč? Jeden důvod? Pak mě uneseš? Znovu ošukáš?" Pozvednu obočí ,,nebo o co ti sakra jde? S Thomasem se stejně budu bavit...ať se ti to líbí nebo ne Marcusi"

,,Je mi jedno tvůj názor..mužů se bavit s kým chci a chodit taky s kým chci..a věř mi na seznamu už nejsi.." uchechtnu se

Marcus POV
,,Takže priznávaš.. že som vrah super. "  Usmial som sa keď auto zastavilo pri dome ,,Sladký domov je skvele být tu." Konečne som pustil Martinusa a vydal sa von začal dýchať čerstvý vzduch. ,,Nádherný vzduch Nádherný." Povedal som načo sa Martinus začudoval keďže som nevybuchol  od hnevu. Otec vyšiel z auta a oboch si nás zavolal k sebe načo nás objal.   ,,Konečne sme po kope, mam dvoch úžasných synov a rodinu ktorú milujem nadovšetko." Povedal načo sa ihneď otvorili dvere a nam aa naskytol, pohľad na bežiacu staršu dámu a vlasate dievča ktoré hľadelo do mobilu až narazilo do tyčky. ,,Au!" Vykríkla  ,,Chlapci moji." Povedala uplakana matka a hneď nás objala.

Martinus POV

,,Mami.." vydechnu a taky jí obejmu přičemž se podívám na Emm ,,nemáš koukat do mobilu.." zasmeju se a taky se s ní obejmu

,,Martinusi" vydechne Emm když k nám přijde aniž by potkala další tyčku ,,půjdete semnou do pokoje?" Usměje se a já zavrtím hlavou při myšlence že budu muset s Marcusem trávit ještě víc času ,,Marcus určitě bude.. já ne..jsem unavený.." přikývnu