Emma- kurzíva
Ráno, když jsem vzbudila jsem šla do kuchyně jako každý normální člověk, ale to co jsem viděla potom..
Šla jsem v pohodě s mobilem v ruce do kuchyně, mezitím jsem stihla olikovat pár fotek na instagramu a dokonce natočit i tik tok taneček na schodech u dveří. Ptáte se jak se to dalo stihnout za tak krátkou dobu ? Já taky nevím, ale vždy si takto zbytečně prodlužuji cestu...
Po mém natáčení už fakt dojdu do kuchyně a pohled mi spadne na Jonase... co nehybně leží na zemi a všude okolo je krev.
,,Mamiii!!" Zakřičím tak že to slyší ještě tak dva baráky dál ,,Jonasi..." dřepnu si k němu.
Když sem do běhne mamka tak k nám rychle přiběhne ,,Co se stalo?.." rychle vytáhne mobil aby zavolala záchranku a já se mezitím snažím najít tep ,,mami..." podívám se na ní ,,nemá tep.." zavrtim hlavou a podívám se na nůž od krve co leží od nás.
Když se vzbudím tak se podívám na tebe a usměju se
,,ahoj " sleduju tě spokojeně, ale pak uslyším křik mamky a Emm takže si okamžitě sednu.
,,Co to bylo?" Podívám se na dveře a pak na tebe.
Krik sa míňali zatiaľ čo ja som mal na tvári pokojný úsmev zatiaľ čo Martinus nechapavo rozrušeny ,,Neviem čo by sa mohlo stat choď sa kuknúť a daj mi vedieť." Povedal som a Martinus rozrušene prikývol, začal sa prezliekať zatiaľ čo ja som bol ešte v mojej posťeli. Keď sa Martinus konečne obliekol, a začal odchádzať z domu spokojene šok si povzdychol a opäť si ľahol. ,,Krásne ráno." Povedal som a opäť sa vydal do ríše snov. O pár minút som sa spokojne prebral,začal som si dávať nejaké oblečenie, následne som sa z okna začal kukať na prichádzajúcu sa sanitku a za ním policajné auto. ,Nemal sa pliesť do toho čo je moje, nie je to moja chyba!" Vykríkol som a z očí sa mi začali valiť slzy a začal rozbíjať všetko na okolo, zrkadlo som tiež rozbil a celú moju izbu obrátil hore nohami. ,,Nie je to moja chyba!" Kričal som pričom má zachvátil záchvat hnevu. Potom som sa zapozeral do kusku zrkadlá a bez slova som začal zotierat slzy. ,,Nie je to moja chyba." Povedal som chladné a kukol sa do zrkadla a potom na moje červené oči od plačú.
Rychle jsem doběhl k nám domů ,,Mami?"
,,Tinusku.." vydechne a odejde za mnou do chodby
,,vůbec nevím co se stalo.." obejme mě.
,,A co se stalo?.." taky jí obejmu.
,,No..Jonas.." zarazím se
,,co s ním je?.. a kde je?.." potom sem vejde policie a záchranka.
,,Spáchal sebevraždu zlatíčko.." vydechne a já zavrtim hlavou.
,,Jonas by to neudělal.. sice jsem mu řekl, že....nevím jak to mám.. ale pochopil to.." dostanou se mi slzy do očí a odejdu do kuchyně kde se mi naskytne pohled na Jonase, kterého právě přikrývaj
,,Takže je to pravda?.." začnou mi téct slzy po tvářích a sleduju ho.
Ale oni ho odnesou do sanitky a odjedou ,,to..není možné..." skousnu si spodní ret . A podívám se na vás ,,půjdu za Macem.." pousměju se a odejdu do chodby, kde si vezmu boty.
O malú chvíľu sa ozvali buchot na vchodové dvere, ale ja som nebol v stave kedy som mohol otvoriť zavrel som sa vo svojej izbe, našiel si mali kútik sadol som si do neho pritiahol som si nohy k telu a nechal slzám voľný priebeh. Z vchodových dverí sa ozval trasuci a uplakani hlas Martinusa z čoho som začal plakať ešte viac.
ČTEŠ
• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️
FanfictionDva životy, dve rozdielne osoby. Ktorých život odelil dostanú šancu sa spoznať. Jeden je uznavaný sólista, a ten druhy žije normálnym životom. A ani jeden netuší že sú bratia ale keď ich osud spoji, a tajomstvá ktoré boli skryté vyjdu na povrch, bu...