• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

🥹Jonasi...🥹

Emma- kurzíva

Ráno, když jsem vzbudila jsem šla do kuchyně jako každý normální člověk, ale to co jsem viděla potom..

Šla jsem v pohodě s mobilem v ruce do kuchyně, mezitím jsem stihla olikovat pár fotek na instagramu a dokonce natočit i tik tok taneček na schodech u dveří. Ptáte se jak se to dalo stihnout za tak krátkou dobu ? Já taky nevím, ale vždy si takto zbytečně prodlužuji cestu...

Po mém natáčení už fakt dojdu do kuchyně a pohled mi spadne na Jonase... co nehybně leží na zemi a všude okolo je krev.

,,Mamiii!!" Zakřičím tak že to slyší ještě tak dva baráky dál ,,Jonasi..." dřepnu si k němu.

Když sem do běhne mamka tak k nám rychle přiběhne ,,Co se stalo?.." rychle vytáhne mobil aby zavolala záchranku a já se mezitím snažím najít tep ,,mami..." podívám se na ní ,,nemá tep.." zavrtim hlavou a podívám se na nůž od krve co leží od nás.

Když se vzbudím tak se podívám na tebe a usměju se

,,ahoj " sleduju tě spokojeně, ale pak uslyším křik mamky a Emm takže si okamžitě sednu.

,,Co to bylo?" Podívám se na dveře a pak na tebe.

Krik sa míňali zatiaľ čo ja som mal na tvári pokojný úsmev zatiaľ čo Martinus nechapavo rozrušeny  ,,Neviem čo by sa mohlo stat choď sa kuknúť a daj mi vedieť." Povedal som a Martinus rozrušene prikývol, začal sa prezliekať zatiaľ čo ja som bol ešte v mojej posťeli.  Keď sa Martinus konečne obliekol, a začal odchádzať z domu spokojene šok si povzdychol  a opäť si ľahol.  ,,Krásne ráno." Povedal som  a opäť sa vydal do ríše snov.  O pár minút som sa spokojne prebral,začal som si dávať nejaké oblečenie,  následne som sa z okna začal kukať na prichádzajúcu sa sanitku a za ním policajné auto.  ,Nemal sa pliesť do toho čo je moje, nie je to moja chyba!" Vykríkol  som a z očí sa mi začali valiť slzy a začal rozbíjať všetko na okolo, zrkadlo som tiež rozbil a celú moju izbu obrátil hore nohami.  ,,Nie je to moja chyba!"  Kričal som pričom má zachvátil záchvat hnevu.  Potom  som sa zapozeral do kusku zrkadlá a bez slova som začal zotierat slzy.  ,,Nie je to moja chyba." Povedal som chladné a kukol sa do zrkadla a potom na moje červené oči od plačú.

Rychle jsem doběhl k nám domů ,,Mami?"

,,Tinusku.." vydechne a odejde za mnou do chodby

,,vůbec nevím co se stalo.." obejme mě.

,,A co se stalo?.." taky jí obejmu.

,,No..Jonas.." zarazím se

,,co s ním je?.. a kde je?.." potom sem vejde policie a záchranka.

,,Spáchal sebevraždu zlatíčko.." vydechne a já zavrtim hlavou.

,,Jonas by to neudělal.. sice jsem mu řekl, že....nevím jak to mám.. ale pochopil to.." dostanou se mi slzy do očí a odejdu do kuchyně kde se mi naskytne pohled na Jonase, kterého právě přikrývaj

,,Takže je to pravda?.." začnou mi téct slzy po tvářích a sleduju ho.

Ale oni ho odnesou do sanitky a odjedou ,,to..není možné..." skousnu si spodní ret . A podívám se na vás ,,půjdu za Macem.." pousměju se a odejdu do chodby, kde si vezmu boty.

O malú chvíľu sa ozvali buchot  na vchodové dvere, ale ja som nebol v stave kedy som mohol otvoriť zavrel som sa vo svojej izbe, našiel si mali kútik  sadol som si do neho pritiahol som si nohy k telu  a nechal slzám voľný priebeh.  Z vchodových dverí sa ozval trasuci a uplakani hlas Martinusa z čoho som začal plakať ešte viac.