• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

🩵🩵bud terás zomrieš alebo...🩵🩵

Sedel som na posteli ktorá bola stará a biela, sedel som a kukal si zranenie na mojej nohe. ,,Blbci!" Zakričal som no keď sa znova otvorili dvere a vydel som ako sem len tak kráča nejaká ženská z napichnutimi perami, veľkým zadkom a prsiami. ,,Čo tu chceš?" Kukol som sa na ňu, no prišla som uspokojiť tvoje túžby." Povedala ,,Moje túžby? Moje túžby? Chcem sa od tialto dostať to je moja tužba." Žena zakyvala hlavou na náznak nesúhlasu, a já som sa na ňu varovné kukol. ,,Varujem vás nechoďte sem, neviete čoho som schopný." Varoval som ju. No ona sa začala približovať, a já som začal nahmatavať prikrývku. ,,Ak sa ma dotkneš skončiš veľmi zle." Znova som ju varoval, no ona neposluchla a začala mi rukou jazdiť po stehne ,,Páči sa ty to ?" Povedala a rukou mi siahla do rozkroku. ,,Máš pravdu pači otoč sa, a já ty rozopnem podprsenku. " Ona tak urobila no ja som bleskove cez ňu hodil prikrivku, ktorá sa jej usadila na krku začal som ihneď silno ťahať čim som jej neumožnil dychat. ,,Terás ty dám na výber, bud terás zomrieš alebo mi pomôžeš dostať sa od tialto." Ona len hlavou prikývla od strachu, a já som ju pustíl načo ona začala kašľať. ,,Dám ty peniaze ak má od tialto dostaneš dohodneme sa?"

,,Ano a taky aby ti vyzkoušeli Marcusovo oblečení a hlavně se musíš seznámit s lidmi z týmu, když teď budeš jako Marcus." Přikývne a já vykulím oči

,,to budu jako Marcus nebo budou vědět, že Marcus je pryč a že jsem...jeho bratr." Po posledních dvou slovech se mi v očích zalesknou slzy. Ano. Bratr. Skousnu si spodní ret.

,,Budeme muset počkat na rozhodnutí jestli to budou vědět, jenže myslím, že to poznají máš jinak zbarvený hlas, když zpíváš takže by si toho stejně všimli a akorát by jsme přišli o fanoušky vzhledem k tomu, že by jsme jim lhali.."

,,Co když mě nebudou mít rádi, nebudou mě brát jako Marcuse?" Pozvednu obočí.

,,věřím, že uspěješ stejně jako on." Přikývne a já si oddechnu.

,,A když ne? Tak ho už neuvidím? Co když tam sebou seknu? Zpíval jsem jednou Marcusovi písničku a malém jsem sebou sekl už jen u piána..." oddechnu si.

,,Budeš to zvládat uvidíš."

,,Ta štetka mi nakoniec pomoze." Radostné som si pomyslel pričom sa znova otvorili dvere, ,,Marcus je čas sa ísť najesť a osprchovať." Povedala sestrička načo som len prikývol, a začal kráčať keď som vyšiel z bielej miestnosti, tak som si začal obzerať okolie popravde všetko bolo stejnak biele. A stejne biele dvere a miestnosti dokonca, aj steni. ,,Som v sanatóriu? Alebo v nebi že to tu he také biele." Povedal som načo sa sestrička milo usmiala. ,,Popravde neviem, som tu nova ale ty nevyzeraš že by si niečo urobil." Povedala načo som sa len pousmial. ,,Každý sa môže usmievať ale mať v nutri diabla."

,,Zaujímava teória, no tu sú sprchi počkám." Já som len prikývol otvoril dvere a začal kráčať do vnútra.

Po chvilce jsme došli do nějaké kanceláře, přesněji za producentem a těmi co připravují oblečení na koncert a vše možné..zamumlal jsem něco na náznak pozdravu ve skutečnosti mi bylo zle..ne od žaludku, ale skrz tátu a to , že měl srdce na to Marcusovi něco takovýho udělat.. a teď jelikož chci vidět Marcuse tu budu mít na krku.. kariéru a hlavně koncerty..

,,Kdy budu mít první koncert ?" Podívám se na ně.

,,Marcus měl mít za pár dní, ale můžeme to alespoň o týden přeložit dokud se vlastně nenaučíš všechny písničky , choreografie a vše to co k tomu patří. Ale nemusíš se bát se vším ti pomůžou." Usměje se nějaká holka a já přikývnu zatím co se mi v hlavě zrodí nápad "než se spojím s Macem mohl bych nějak zrealizovat ten baráček.."