• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

🤟🏻 nemôžeš sa ma pokúsiť opustiť🤟🏻

Auto začalo jazdiť, a já som sa priblížil viac k Martinusovi hlavu som mu dal ma rameno, a obe svoje ruky som omotal okolo jeho ruky.  ,,Takto budeme chodiť každý deň na nákup, z naším dieťaťom ktoré si adoptujeme chcel by si chlapca alebo dievča?" Pošepkal som mu ,,ale kde máš istotu že spolu zostaneme navždy?" Odpovedal mi pričom sa moj výraz v tvári zmenil na chladný.  ,,Viem to nemôžeš sa ma pokúsiť opustiť." Povedal som stále chladným tónom.

Zavřu si oči a mám hlavu na tvém rameni ,,nechci tě opustit"

zavrtim hlavou ,,ale co když někdy udělám něco špatně a začneš mě nenávidět ? Bojím se toho.." smutně si oddechnu

,,Vieš o tom že si mi položil zvláštnu otázku?  Čo ak niečo urobím ja a budeš ma nenávidieť ty." Povedal som a musel sa od neho oddialiť, keďže auto zostalo a já som zaplatil ubra a šiel vybrať nákup z auta. ,,Ty zober psa ja to z tými taškami zvládnem tu máš Kľúče."  Povedal som a dal mu kluče  ,,nezabudni o čom sme mali reč."  Povedal som a začal vyberať  nákup.

,,Ale ty-"

,,Dobře" přikývnu a vystoupím s Ticem takže si vezmu i tvé klíče. ,,Pak můžeme pokračovat klidně. " přikývnu a vezmu ti ještě aspoň jednu tašku. A odejdu ke dveřím.

Došli sme do miestnosti zvanej kuchyňa kde sme všetky tašky dáli na kuchynskú linku,  a já začal vybalovať ťažký. ,,Tak vie tvoja matka o tom že budeš spať  u mňa?" Spýtal som sa zaujato ,,Nie ale pôjdem jej to oznámiť." Povedal mi a ja som len prikývol ,,Budeš niečo večerať alebo nie ? Stále ma inak záujma čo Tristin a Emma robili spolu spýtaj sa jej."  Pokračoval som z vybalovanim .

Přikývnu ,,zeptám se, ale třeba jsou kamarádky"

usměju se ,,a koupil jsem si rohlík takže si mužů pak jen něco namazat." Přikývnu znovu 

,,pujdes semnou to mamce říct nebo?" Sleduju tě.

,,Nepôjdem musím dobalit nákup, a potom nám nachystať izbu."  Odpovedal som mu načo Martinus len prikývol, odišiel z môjho domu a šiel to oznámiť svojej matke. ,,Dúfam ze s tým bude súhlasiť a nebude mať žiadne námietky." Povedal som si sam pre seba a dal sa do vybalovania potrieb.

Vešel jsem k nám domů a sundal si boty ,,mami?" Zeptal jsem se čekající na odpověď.

,,Ano?" Odpověděla mi Mamka otázkou a tsk jsem šel za ní

,,jen jsem se chtěl zeptat jestli mužů přespat u Marcuse." Usměju se

,,Marcus? To je ten co bydlí vedle vás?" Usměje se.

Přikývnu ,,přesně ten" zaculim se.

,,Můžeš" usměju se a já taky ,,Dekuju" přikývnu a odejdu zpátky do chodby ,,kdyby něco tak přijdu pa" usměju se a zazvoním u tvých dveří.

Keď som mal všetko na svojim mieste o malú chvíľu sa ozval zvonček dvery spokojene som otvoril Martinus mi priam skoro skočil do náruče keďže mu to zrejmé jeho matka dovolila. ,,Vitaj doma."  Povedal som.  ,,Zlato hore máš jedlo pripravil som chod sa pozrieť Martinus len prikývol a šiel hore o pár minút neskôr znova zazvonil zvonček.  ,,Idem!" Zakričal som pričom som začal chodiť znova k dverám ktoré som otvoril prekvapila ma návšteva  pred dverami stala staršia pani v okuliaroch.

,,Martinus tu máš nejaké oblečené a koláč nech nezostaneme v osude milujem ta." Povedala a dala mi pusu do vlasov. ,,Tak asi ďakujem mami." Povedal som neisto a zavrel dvere.

Když jsem uslyšel zvonek zvedl jsem se a odešel zpět dolů za tebou

,,co se děje ? " podívám se na tebe