• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

✿!FINÁLE! ✿⁠

Martinus POV..  Po tom telefonátu jsem zůstal mírně nespokojený protože se ozval mně známý hlas člověka který bydlel na téže ulici kde bydlel i Marcus se slovy ,,promiňte že vás vůbec ruším no před nedávnem jsem šel zkontrolovat váš dům, a mohl jsem vidět jak se tam svítilo  ... znovu jste se nastěhovali do domu?  To je úžasné alespoň má na příští přijďte navštívit." Muž mluvil s veselým hlasem zatímco já jsem těžko spolkl a bez jakéhokoli slova jsem složil ,,co se děje?"  Řekl Tomásh který ke mně přišel s obávami zatímco já jsem se pokusil o úsměv „co by se dělo?  Všechno je v pořádku.  Můžeš pro mě něco udělat?  "Zeptal jsem se Tomásha, načež on ihned přikývl hlavou na náznak souhlasu, jdi domů ano? Chci být sám... jen já se svými myšlenkami."  Tomashovs reakce má zaskočila popravdě dalo se čekat že se v jeho tváři odrazí zmatenost která se mísí s péčí.  ,, Martinus si opravdu pořádku?  Stmívá se mám tě odvézt?" Moje hlava začala přikivovat na náznak nesouhlasu s úsměvem,,ne nemusíš já tady ještě chvilku zůstanu cvičit a půjdu domů."  Tomash má pozoroval z nejistým pohledem no po pár minutách přikivol a přivlastnil si moje rty,, tak fajn chápu chceš být sám kdyby něco tak zavolej ano?“ Nač jsem já souhlasil a sledoval ho jak odchází.  ,kdo bydlí v tom domě? Určitě to souvisí s tím výbuchem."  Pomysl jsem si a za pár minut jsem se dal také na odchod ale i se strachem, je dost možné že se rutím do lávy která má zabije.“ Říkalo si moje podvede které jsem ignoroval i přes všechny varovné signály.

.
.
.
.
.
..
..........
.

Přišel jsem před dům a k mému překvapení.ktere bylo pro mě spíše než noční můry a videsenim bylo zasvíceno z nejistotou jsem začal kráčet ke dveřím které byly také otevřené ,,divné "  řekl jsem si sám pro sebe no po povzdechu jsem za pokud kráčet do nitra mou hlavou se mi začaly přehrávat všechny vzpomínky na Maca jako nějaká video kazeta kterou nejde stopnout i kdybych chtěl ...  zármutek a smutek který mnou znovu panoval na sebe dlouho nenechal čekat přičemž jsem procházel domem se slzami v očích no ani ne o malou chvíli se z kuchyně ozval hlas. ,,Jsem tvou nezbytností ale i zkázou, jsi mojí závislostí zatímco já jsem pro tebe nezbezpečí.  jsi mojí drogou ale zároveň léčbou a lékem na veškerou bolest. Jsem pro tebe nebezpečný trestatel tvých skutků za které zaplatíš. Jsi pro mě zlozvykem kterého se neumím zbavit... Vlastně ani nechci..."

Z toho hlasu mi netrvalo dlouho než jsem ho přiřadil k osobě které patřila.

Marcus POV.

Pozoroval som očami vchod do kuchyne pričom  som sedel    zo skríženima rukami hľadiac na dvere. Martinus vošiel do dverí zatiaľ čo mne na tvári pristál úsmev, a rukou som vypol nahrávku na mobile ešte že v miestnosti bola tma  jediná miestnosť v ktorej nebolo zapatne svetlo. ,,Halo!?' Ozval sa jeho hlas pričom som sa viac do široka usmial načo som vstal zo stoličky ktorá samzojreme vidala zvuk s on sa po nej ihneď otočil  ,,j-je tu niekto ?" Hovoril trasucim sa hlasom no ja som ho ignoroval a začal som kráčať k nemu. Keď som k nemu bol dostatočne blízko chytil som ho za ruku zatiaľ čo on sa snažil ihneď za vymaniť z môjho uchopenia no neúspešne keďže som mu dal pod krk nôž. Pričom Martinus ihneď spozornel a kuchyňou sa ozvali  jeho hlasite stoni plaču.

Začal som s ním chodiť až k stolu kde som ho posadil  a ja som samzojreme urobil to isté. Sadol som si oproti nemu pričom som mohol len sat jeho strach zo všetkých strán domu  zatiaľ čo ja som spokojne začal zo zapaľovačom páliť sviečky ktoré začalo  osvietovat miestnosť. Keď sa tak stalo mohol som vidieť Martinusov šok v tvári  ,, prekvapený že ma vidíš? Alebo je ten výraz prekvapený v tom že nie som mŕtvy ?" Hovoril som zatiaľ čo on sa nezmohol ani na jedno slovo a ihneď od stola vstal a začal utekať a kričať ,,duch !" No ja som ihneď bežal za ním a než som ho stihol chytiť zastavila ho zem na ktorú padol. Zatiaľ čo ja som prišiel k nemu z úsmevom ,,vždy som vedel že budem ten hore.. popravde Marcus mal si čakať že sa to stane so proste hlupák."  Rukou som ho zdvihol do náručia a začal s ním chodiť hore do  " izby."