• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

😵‍💫Začneš svoj život od znova.🥲

Marcus POV

Bol som na zemi a hmatne vzal do rúk ďalšie sklo ktoré som začal držať pevne v mojich rukách, bol to docela ostrý špic  ze ja sam som sa na ňom pozeral. Zobral som všetku odvahu a bleskovo ho zapichol  do jeho brušného svalu. On padol k zemi, čím má pustil ja som ihneď vstal a začal na neho kričať pozerajúc sa na jeho krvavú ránu. ,,Kde je Martinus!" Zakričal som a on sa usmial ,,O nedlho nebude, pride o život." Povedal ťažko a vstal na nohy čím si držal ránu. Prišiel som k nemu a chytil ho za lem košele popravde neviem kde sa vo mne vzala tolka odvaha no, moja krv sa začala variť. ,,Čo tým myslíš?!" Vykríkol som a on sa len zasmial načo som ho ja sotil znova na zem a začal chodiť nevnimajuc že z mojej nohy ide krv začal som chodiť po dome ktory bol veľký z krikom ,,Martinus kde si!?"

Martinus POV

,,ale nekecej” zasmeju se ,,a ano..asi máme takovou tu šanci jít do vztahu, když Mac má Diega” přikývnu a Diego vykulí oči ,,ale..my spolu nic nemáme” zavrtí hlavou ,,ale no tak to si neviděl jak na tebe koukal včera” usměju se ,,budete spolu šťastný věřím tomu” přikývnu znovu.

,,Ale Martinusi…my spolu nechodime..nabídl mi lepší práci u něho doma..protože to vychází líp než ten hotel za tolik práce…jediný co mezi ním a mnou je půlka postele, protože chtěl abych spal s ním, ale stejně…”

,,A určitě už porušil i to pravidlo co mi dal a já jemu” oddechnu si ,,nebo teda u něho vím, že to neplatí, protože  já jsem nic a nemůžu mu diktovat život…”

,,Jaký pravidlo?” Pozvedne obočí Thomas ,,no…” oddechnu si a podívám se na něj ,,pokud spolu budeme chodit, budeš muset držet celibát “ zaculím se ,,správně ses mě neměl ani dotknout, ale pořád to není takový vážný…”

Thomas nevěřícně zamrká a Diego se začne smát ,,tak to si vyhrál Thomasi “ ušklíbnu se a podívám se znovu na Thomase ,,prostě s tebou nesmím spát…”

,,Ale…” našpulí rty ,,to nemyslíš vážně..přece ti nebude říkat s kým můžeš spát…a s kým ne, ne?” Zafňuká ,,já vím..” oddechnu si ,,ale bojím se, že kdyby zjistil, že jsme spolu…spali nebo prostě něco takovýho, že bude schopný ti ublížit..”

,,Ale tohle mi bude ubližovat “ zakňučí a já se zasměju ,,věř mi Marcuse naštvaného z jakého kolik důvodu vidět nechceš” zavrtím hlavou.

,,Takže sice spolu možná budete chodit, ale Thomas tě nemůže ani šukat?” Zavrtí hlavou a já pobaveně přikývnu ,,ale pokud budeš s Marcusem třeba přestane brát ohled na to co dělám já.. a Thomas mi neumře jako panic” ušklíbnu se

Marcus POV
Začal som ho hladiť vo všetkých izbách no nikde nebol ,,Martinus!" Kričal som no o malú chvíľu sa ozvala bolesť hlavy a já som na chvíľu musel prestať hľadať a len stat na jednom mieste , keď bolesť trochu ustala nadýchol som sa a začal pokračovať pomalím tempom po treťom poschodí. ,,Martinus!" Tento krát som slabo zakričal a otvoril náhodné dvere v miestnosti bola tma, a já som do nej vstupil a zasvietil no čo som videl ma uviedlo do šoku. Všade moje fotky, moje figuríny a dokonca aj posteľ všade som bol ja. Nepozoroval som otvarace dvere, a následne objatie okolo pásu a následne ucitil skusnutie ucha. Snažil som sa ihneď z Danieloveho uchopenia uhnut, ale bol silnejší  hnusil sa mi jeho dotyk, a nebol mi príjemný celý on jedine čo som chcel je znova vidieť oči môjho brata  ,,Kde je Martinus." Spýtal som sa drzim tónom

Martinus POV

Podívám se na dveře, které se zničeno nic otevřou a v nich se objeví nějací tři muži a nevěřícně se podívají na mě a Thomase, který mě ještě víc obejme okolo pasu ,,dolů!” Zavrčí jeden z nich a já zavrtím hlavou ,,kde a proč tu jsme? Má v tom prsty Marcus?” Zamumlám