• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

⭐Vrátim sa do tvojho života Martinus.🖤

Marcus POV.

(Sen)
,, Martinus! " ,,Martinus!" Kričal som na svojho brata ktorý sa len vzdaloval  až  sa stratil v dohlade.  Čerstvý vzduch vĺn sa mi dostával do nosných dierok ktorý mi dopriali  tento pocit cítiť.   Martinus zmizol niekde v diali  a ja som sa o pár minút ocitol v  našom dome a mojej izbe, kde sa z dola začali ozivat hlasy ,,Marcus  ! Čo si to zas urobil? Čo si to zas urobil!" Kričal môj otec plný žiaľu zatiaľ čo vo mne sa zobudila zvedavosť. Prišiel som k dverám ktoré som následne otvoril a začal chodiť dole schodami ktoré viedli na prízemie,  dostal som sa až  do obyvaku  kde som videl môjho otca a moje malé ja ktoré pozorne počúvalo čo som urobil ,,nesmieš hádzať deti na ihrisku vieš vôbec čo sa tomu chlapcovi mohlo stať!? Je v príšernom stave v nemocnici , Marcus Gunarsen toto bolo na posledy čo si niečo také urobil rozumieš ni !?"  Sledovať tu scénu znova bolo hrozne čo naznačovali aj moje čokoladky ktoré sa stavali morkymi  ,,ale ja som do neho nestrčil začal si." Vyšlo zo mňa alabim hlasom pozorujuc samého seba,  a môjho otca ako mi dáva  lekciu dobrého správania. 

O pár minút som bol úplne na inom mieste   podľa dreveej štruktúry domu som usudil že to je chata v lese ktorá je neďaleko  nášho domu.   ,,Prečo si to urobil ?" Ozval sa hlas mojej sestry , ihneď som sa za hlasom otočil a mohol som ju vidieť jej hnedé krátke vlásy a jej neutrálny úsmev.   ,,Začal si nemohol som za to." Branil som sa no stále sa z tvare mojej sestry nedalo nič čitat.

,,Keď som mala 9 rokov moje barbiny  boli  bez hlav , je jedno či si to začal alebo nie.  Dôležité je čo si dokázal urobiť a že tvoj hnev nemáš pod kontrolou."   Hovorila pričom si sadla no pohľad zo mňa nestratila.

,,Čo to hovoríš! Ja som nič neurobil a nie je to vôbec pravda, som tvoj starší brat nedávaj mi  múdra to ja by som mal dávať tebe."

,,Prečo si to urobil ?" Zopakovala svoje slová pričom  prstom ukázala na zem.  Kam som očami sklzol  taktiež až potom som videl tu hrôzu okolo mňa a Marcusa  ležať na zemi v kaluže krvy.  Moje srdce sa zastsvilo  až som sa nenadichol a zo šoku som k nemu ihneď bežal no všetko bolo  márne.  Ležal tam ako nejaké bábätko nehybne  moje oči vydali plač,  a ja som si až terás  uvedomil čo držím v ruke.   Nôž zdobený červenou farbou ,, hlúposť! Nikdy by som mu neubližil Marcus však to vieš! Milujem ťa vstávaj!" Kričal som.

(Koniec sna.)

Prebral som sa uprostred noci z veľmi ťažkým dýchaním, a slzami ktoré sa kutalali po tvári.   Moje bijuce srdce som zastavíl  trochu studenéj vody z pohára ktorý som mal na ničom stoliku.   Dýchanie sa ukludnilo a aj ja  ,,bol to len sen."  Povzdychol som si pričom som zobral mobil  do rúk a šiel si to kuknúť na kamerové záznamy  z Martinusovej izby, nad myšlienkou pokojného spánku  ktorý kamera ukazovála som sa musel pousmiať.  Prešiel som prstom po displeji pričom som vstal,  a začal si to chodiť do Danielovej izby.

Martinus POV

Konečně mě pustili za Thomasem a řekli mi vše co zjistili, pořád jsem nechápal kdo mohl něco takového udělat… vždyť Thomas nic neprovedl..
Vešel jsem za ním do pokoje a pousmál se ,,Thomasi…” vydechl jsem a odešel si sednout za ním k posteli na židli
,,jak ti je?” Vydechl jsem a sledoval ho “jo…je to o něco málo lepší, ale furt mi je strašně špatně..” oddechl si a já si pomalu vzal jeho ruku do té své “chápu.. ale pomůžou ti” pousmál jsem se a opatrně ho pohladil ho ruce.
,,Jo snad jo…cítím se hrozně..” vydechl Thomas a já ho jen dál sledoval přičemž si opatrně položil hlavu na jeho hruď a zavřel si oči ,,jsi unavený?” Slyšel jsem Thomase hlas a jen zakýval hlavou na souhlas ,,ano…” vydechl jsem a dál měl zavřený oči.,,měl si jet domů…” oddechl si Thomas ,,máš za sebou docela velký koncert a měl by si odpočívat”
“Blázníš? Nechat tě tu samotného? Mám tě rád Thomasi…” vydechl jsem a podíval se mu do očí “i kdybych neměl celou noc spát nenechal bych tě tu… samotného ještě v tomhle stavu” pousmál jsem se “budu tu dokud mi to nemocnice dovolí” přikývnul jsem rozhodnutě a znovu si opatrně položil hlavu na jeho hruď “dobře…” přikývnul Thomas s lehkým úsměvem na tváři “ale až pro tebe přijedou pujdeš domů a rovnou přímou cestou si pujdes lehnout… vezmes to ještě přes kuchyň, kde si vezmeš něco k jídlu a pak rovnou do postele ano?”