• Cesta osudu • |Marcus & Martinus] DOKONČENÉ ✔️

⭐️Máš v plánu se sejít?⭐️

Martinus POV

Překvapeně zamrkám, kdyz zvedneš můj hovor a sleduju tě ,,zlato..." zamumlám ,,tady si vem nějaký peníze.." přikývnu s když mi dáš Muj telefon tak si ho vezmu ,,Thomasi? Takže zkouška bude dřív ? A kde? A kdy? Teď jsem s Macem.." přikývnu a mezitím tě sleduju ,,dobře tak ahoj.." típnu hovor ,,dáš mi pusinku než pujdes? Nemám jít s tebou ?"

Marcus POV
,,Nie, nie stavim sa za Harley, a prinesieme jedlo." Povedal som a začal opúšťať izbu. A začal chodiť za Harley, lenže ako náhle som otvoril dvere od izby naskytol sa mi pohľad na posteľ a na jej chvilu ktorú som vidieť nemal. ,,prepáčte." V rýchlosti som povedal a začal opúšťať izbu, a začal hľadať hotel lenže moje neškovne nohy do niekoho vrazili , bol to milí pohladni hnedovlasy čašník. ,,Prepáč, prepáč mrzi ma to, pomôžem ty." Začal som mu pomáhať z rozlatim pýtim a jedlom ,,to je v poriadku." Povedal milo.

Martinus POV
Skousnu si spodní ret a začnu přemýšlet o tom co mohl Marcus slyšet od Thomase.

Když mě to přestane bavit tak to hodím za hlavu a nechám to být přičemž si lehnu do postele a zavřu si oči.

Marcus POV
Po tom čo som pomohol Diegovi z tacku,a nasledne si s ním vymenil čísla. A kúpil jedlo začal som kráčať, do našej spoločnej izby z Martinusom, keďže som nechal pootvorené dvere. Naskytol sa mi pohľad na usmievajúceho sa Martinusa ktorý preve telefónoval pričom sa jeho tváre červenali. ,,Ja neviem čo cítim,  milujem Marcusa.."  keďže to mal na hlasitý odposluch o chvíľu sa ozval zvuk Tomasa. ,,Lenže nemôžeš poprieť to že, medzi nami nepreskočila iskra, po spoločnom tráveni času."

Martinus POV
,,Já..nevím Thomasi, prostě Mac je Mac a fakt ho moc miluju ikdyž to máme takový těžký momentálně.." skousnu si spodní ret ,,ani nevíš co pro mě znamená..když jsem ho potkal prvně jsem si myslel, že to bude jen Muj kamarád - za co bych byl též rád samozdrejmě, ale prostě tohle je úžasný, on je uzasnej." Usměju se ,,chybí ti Jonas?" Zeptá se a já překvapeně zamrkám ,,pořád mě mrzí to co se stalo, ale určitě je mu tam nahoře líp.." pousměju se a on přikývne. ,,Víš..byl tu váš táta..a prý pojede tam kde byl Marcus zavřený to vyřešit, ale nejdřív je prý na cestě k vám.." vykulím oči a rychle si sednu ,,cože je?!" Podívám se rychle k oknu ,,Thomasi.. jestli si ze mě děláš srandu tak tohle zrovna vtipný nebylo..." oddechnu si a od Thomase se ozve jen smích ,,promiň Tinusi já...měl si se vidět." A směje se dál ,,no to je fakt vtipný haha.." oddechnu si znovu a pohled mi spadne na tebe mezi dveřmi ,,zlato!" Usměju se roztomile ,,pojď dovnitř " přikývnu a odejdu za tebou přičemž ti dám pusinku na tvář.

Marcus POV
,,Ahoj...." povedal som neisto a dal mu pusu, no ihneď som sa usmial a tváril sa že som nič nepočul.  ,,Ako dlho tu stojíš?" Spýtal sa ma ,,Nie moc dlho, prišiel som pred malou chvíľu." Objal som ho, a ukázal na bagety ktoré som mal v rukách.  ,,Dáš si ? A kto volal ?'  Začal som sa pýtať  otázky, na ktoré som dostal odpovede.   ,,Bol to len Tomas, nudil som sa tak som si s ním zavolal."   Povedal milo Martinus pričom som mu bozkal čelo ,,Milujem ťa." Povedal som z čistím svedomím.  ,,Keď sme už taký úprimný, budem si musieť niečo vybaviť potrebujem ísť do mesta, nikto nevie kde sa nachádzame... zavolaj otcovi a vymysli si niečo, prečo budeš musieť zostať so mnou." Hovoril som no on zostal Nechápavy.  ,,Počkať? Ako to ? Čo si hľadaný."

,,Nepochybuj  o mne a urob čo ty vravím." no o malú chvíľu na jeho mobil opäť prišla správa  od Tomása.

Martinus POV

Přikývnu ,,dobře...a řekneš mi o co jde?" Usměju se a vezmu si od tebe bagety takže odejdu k posteli na kterou si sednu a podívám se na tebe ,,pojď zamnou." Zaculim se a natahnu k tobě ručičky