Maybe I'm Your Happy Ending [Sanha x Moonbin] (Astro) ✔️

9.

Ahoj!! Moonbinovo písnička :33

Už od rána jsem pochyboval. Nevěřil jsem tomu, že by se po včerejšku zastavil u mě v květinářství. Avšak v hloubi duše jsem si přál opak. Snažil jsem se nějak zabavit, abych se z toho nezbláznil. Dokonce jsem mu připravil květiny, kdyby se náhodou ukázal. Jenže s každou další odbitou hodinou má naděje klesala. 

Lidé přicházeli a odcházeli. Čas do zavírací doby se krátil a Sanha pořád nikde. Když už jsem zahodil veškeré naděje, prošel dveřmi. Měl na sobě černý oblek, ve kterém mu to opravdu slušelo. Nemohl jsem se na něj vynadívat. Najednou působil jako úplně jiný člověk. 

,,Rád Vás vidím." pověděl jsem s úsměvem. 

,,I já Vás." hlesl jsem a lehce se usmál. Stále jsem byl trochu nervózní kvůli včerejšku. 

,,Dnes vypadáte jinak, sluší Vám to." pochválil jsem jej. 

,,Děkuji, dnes jsem byl po dlouhé době v práci." řekl jsem tiše a přistoupil až ke kase. Vážně mi teď lichotil? Jak moc chceš, abych z tebe byl zmatený?
,,Připravil byste mi tu samou kytici jako předtím?" optal jsem se jej. 

,,Chtěl bych s tebou pracovat." řekl jsem nahlas svou myšlenku.
,,Tu samou jste říkal? Nudil jsem se a tak jsem Vám jednu připravil předem." snažil jsem se to rychle zakecat a šel raději pro jeho kytici. Vrátil jsem se k němu a podal mu ji. Cítil jsem, jak mi rudnou tváře. 

Netušil jsem, co přesně tou svou poznámkou myslel, ale jeho načervenalé tváře se mi líbily. Vzal jsem si od něj květiny. Opět byly tak krásné. 
,,Proč zrovna tyhle květy?" optal jsem se a přivoněj si k nim. 

,,Každá květina má svůj význam. I dnes pro Vás jednu mám." řekl jsem s úsměvem. Popošel jsem k tulipánům a vzal jeden lehce nafialovělý. Zastřihl jsem ho malý kousek od květu a poté mu jej zasunul do náprsní kapsy u saka a věnoval mu úsměv. 

,,A co tedy znamená, jestli se nepletu, tenhle tulipán?" nadhodil jsem a snažil se zakrýt své rozpaky za úsměv. 

,,Noooo...nevím, jestli bych Vám to měl říkat, mohl byste si o mně myslet divné věci." odpověděl jsem a doufal, že od té otázky ustoupí. 

,,Tak teď mě to zajímá ještě víc, je to snad něco nehezkého, že mi to nechcete říct." pověděl jsem se smíchem, abych odlehčil atmosféru. 

,,Ne, spíše naopak. Musel bych Vám dát jinou barvu. Většinou má každá barva svůj význam. Obecně tulipán vyjadřuje hlavně lásku. Poté má svůj specifický význam červený, žlutý a oranžový, ale já Vám dal úplně jinou barvu a k různobarevným tulipánům je přiřazen význam "máš krásné oči" . Zbožnuji květiny, můžete tím vyjádřit cokoliv." mluvil jsem rychle, aby z toho postřehl co nejmíň, protože jsem se nechtěl přiznat, že jsem mu opět zalichotil. 

Tentokrát mým rozpakům nemohl pomoci ani úsměv. Mé tváře byly stejně rudé jako růže, již měl vedle sebe ve váze. Potřeboval jsem na čerstvý vzduch. 
,,Zastavím se i zítra, ale teď už musím jít." vyhrkl jsem a rychlým krokem odešel. 

Až když jsem byl na půli cesty k Hyunovi, došlo mi, že jsem mu nezaplatil. Nejradši bych se propadl hanbou do země. Jsi takový idiot, proč musíš po každém milém gestu utéct, úplně jako bych měl za zády Bomina. Co když mi ten tulipán dal prostě jen tak? Ne, vlastně říkal, že i dnes má pro mě jednu a když mi věnoval tu první, řekl, že se ke mně skvěle hodí. Ale proč by mi tak lichotil, když se pak usmívá na tu malou roztomilou ženu? Bylo to tak matoucí. 

---------------------------------------------------------------

Když jsem se vracel, rukou jsem si zakrýval obličej, kdyby se náhodou díval Moonbin ven, tak aby mě nezahlédl. Přišlo mi to tak komické. Přeběhl jsem silnici a zalezl do kavárny. Chvíli jsem se díval přes dveře ven, jestli mě opravdu nezahlédl a nerozhodl se jít sem. Měl jsem štěstí. Ovšem když jsem se otočil, málem jsem dostal infarkt. 

,,Baf! Schováváš se snad před někým?" pověděl se smíchem Eunwoo. 

,,Chceš mě zabít?" vyhrkl jsem a chtěl ho plácnout. Jenže on si mě přitáhl do objetí. 

,,Ale no tak, zlatíčko. Přece bys nepoužil násilí proti svému příteli. Jinak taky jsi mi chyběl." pověděl a lehce pootočil hlavou, aby mi naznačil, že jsou tam ty dvě dívky, co po nás chtěly čísla. 
,,Pojď si sednout ke mně za pult." dodal. Chytil mě za ruku a dovedl mě tam. 

,,Oni to snad pořád nevzdali?" nadhodil jsem. 

,,Ne, když jsem jim přinesl kávu, řekli mi, že se tak lehce nevzdají." 

,,No, někdy je lepší nenarodit se s tak krásnou tvářičkou." pověděl jsem a poslal mu vzdušnou pusu. 

,,Ano, někdy je to dost otravné. Tak povídej, co se dnes stalo. Vypadal jsi komicky, když sis zakrýval obličej, jako bys snad věřil, že tě tvá ruka dokáže schovat, když máš pomalu dva metry." začal se mi smát. 

,,Ale to vůbec není vtipný, doufám, že si mě nevšiml Moonbin. Utekl jsem z obchodu, aniž bych zaplatil a to jen proto, že mi zalichotil a dal mi tenhle krásný tulipán, co podle všeho říká, že mám krásné oči." prohodil jsem a povzdechl si. 

,,Ty jsi tak rozkošný, asi jsem se do tebe znova zamiloval." 

,,Přestaň si ze mě pořád utahovat. Jak tam mám zítra přijít a podívat se mu do očí. I dnes jsem váhal, zda tam vůbec jít po našem včerejším shledání v obchodě." 

,,Neutahuju si z tebe, třeba to tak viděl i on." 

,,To právě nevím. Navíc se kolem něho motá jedna holka. Minule jsem je viděl se spolu objímat. Oba se u toho tak radostně usmívali. A včera se ukázala i v tom obchodě. Plácla ho tak silně přes záda, že ho shodila do mé náruče. Co když spolu chodí?" optal jsem se s nadějí, že by o tom mohl něco vědět. 

,,Myslíš? Přijde mi spíš, že je na muže, ale je pravda, že jsem u něj také několikrát zahlédl dívku. Taková středně vysoká s baculatými tvářemi." 

,,To je přesně ona. Soudě podle tvojí odpovědi vidím, že nic víc nevíš." hlesl jsem poraženě. 

,,Tak se ho na to zeptej, ne?" nadhodil. 

,,Tobě se to řekne. Ještě jsme si ani nepotřásli rukou a budu se ho ptát, zda náhodou nemá přítelkyni." 

,,Já z tebe vážně umřu, tak přestaň už utíkat." 

,,Nech toho." vyhrkl jsem a plácl jej do ramene. 

Pokračování příště...