Maybe I'm Your Happy Ending [Sanha x Moonbin] (Astro) ✔️

23.

Ahoj!! 

Uplynul již týden. Velice zvláštní týden. Moon Bin se o mě staral po celou tu dobu, ale chvílemi se choval tak trochu odtažitě a jindy zase naopak. Ani já se však nedokázal chovat stejně, protože jsem musel neustále myslet na jeho rty. Chtěl jsem je ochutnat znovu, ale neměl jsem tolik odvahy. Moná takhle přemýšlel i on, a proto se tak choval. Pousmál jsem. Ať už je to jakkoliv, nebyl čas nad tím přemýšlet. Musel jsem co nejdříve dokončit práci, abych se mohl setkat s Bominem, který se dnes ráno konečně vrátil. 

Když jsem dokončil, co jsem měl, sbalil jsem se a pospíchal domů. Jakmile jsem dorazil, vyzul jsem se, položil brašnu na zem a zamířil do sprchy. Po sprše jsem se převlíkl do čistých věcí a trochu se upravil. Než jsem vyšel, ještě jsem napsal Bominovi, že se sejdeme za hodinu u Hyuna. 

Cestou za Hyunem jsem se nezapomněl stavit pro květiny. V obchodě jsem však našel Suu. Nechal jsem ji vzkaz pro Bina a pospíchal za Bominem. Měl jsem takovou radost. Konečně ho budu moct představit těm dvěma a povyprávět mu, co všechno se událo. Aniž bych si to uvědomil, přidal jsem ještě víc do kroku a zanedlouho se objevil u Hyuna. 

,,Wow, ty jen záříš." prohodil Bomin s úsměvem a pevně mě objal. Objetí jsem mu opětoval. 

,,Tak rád tě zase vidím." hlesl jsem, když jsem se odtáhl. 

,,Vidíš to, Hyune? Je jako vyměnený, konečně se zase tak krásně usmívá. Doufám, že jsi teď spokojený." náhle k němu promluvil. Najednou jsem znejistěl. 

,,Myslíš, že je spokojený, když mě vidí začínat si s někým jiným?" 

,,Troubo. Myslíš, že by snad chtěl, abys po jeho smrti zůstal sám? Nechtěl. Víš, proč jsme se spolu udobřili?" 

,,Protože jste se znali až moc dlouho a nedopustil by, aby vás rozdělil přítel toho druhého." odpověděl jsem mu. 

,,To jen částečně, ale bylo to hlavně kvůli tobě. Občas měl zvláštní myšlenky, kterého ho nakonec donutili se se mnou začít znova bavit. Přemýšlel nad tím, co by bylo, kdyby se mu něco stalo. Začal se se mnou bavit pod podmínkou, že mu slíbím, že na tebe dohlédnu, když se mu něco stane a zaručím, abys byl šťastný ať už se mnou nebo s někým jiným. Takže si nemusíš nic vyčítat a prostě si dal užívej života. To jediné by on chtěl." vysvětlil mi. Měl jsem slzy na krajíčku. Neměl jsem ponětí, že přemýšlel tak dopředu. Náhle mě na tváři pošimral lehký vánek připomínající jeho studené prsty.

,,Dekuji ti, Hyunjine! Taky se omlouvám, ale dnes jsem tě přišel jen pozdravit. Popovídáme si jindy, ano?" nadhodil jsem a položil k němu květiny.

,,To byla rychlá návštěva. Ale co, stejně by ti nezazlíval, kdybys sem nechodil každý den."

,,Já vím, ale už je to takový zvyk." řekl jsem s úsměvem a rozešel se pryč. Povídali jsme si o jeho práci, když najednou úplně změnil téma.

,,Ukázala se od té doby?"

,,Ne a doufám, že se zase dlouho neukáže. Když mě sleduje, musí vědět, že už ses vrátil, tak si nemyslím, že by teď něco zkusila."

,,To bych jí radil, nehledě na to, že je to jeho matka, musel bych ji uškrtit. Když se znovu objeví v mé nepřítomnosti. Měl bys to řešit policií. Je to jeho matka, ale překračuje meze. Ani nevíš, jak jsi mě vyděsil, když ses neozýval. Myslel jsem si, že si tentokrát opravdu..." nedokončil myšlenku. Nechtěl zmiňovat ty nehezké slova.

,,Neříkám, že mě to nenapadlo, ale nakonec jsem se té myšlenky vzdal. Věřím, že by mi to Hyun nikdy neodpustil a ty bys mě proklínal a nakonec udělal nějakou hloupost. Podařilo se mi nějak usnout a ráno jsem u své postele našel Bina. Jedno z nejhezčích probuzení. Snažil jsem se ho odradit, abych ho neohrozil, ale on si nedal říct. Proto jsem se rozhodl, že  už nebudu utíkat. Může si zkusit, co chce, ale já se jich nezvdám a věřím, že ani oni mě."

,,Sanha nám konečně dospěl. Jsem za tebe rád. A stalo se něco po dobu, co se o tebe Bin staral?" nadhodil a několikrát rychle za sebou zakmital obočím.

,,Políbili jsme se, ale od té doby je to mezi námi takový divný." prozradil jsem mu.

,,Že by si nebyl jistý svými city k tobě?"

,,To si nemyslím. Než se to stalo, ten den jsem mu říkal, že nemám v plánu ho odmítnout, ale že potřebuju ještě čas. Nejspíš na mě nechce tlačit. Ani nevím, proč jsem něco takového plácnul. Je opravdu těžké udržet se v jeho přítomnosti." přiznal jsem se a poraženě vzdychl.

,,Koukám, že už není cesty zpět. Ale když to víš, proč s tím něco neuděláš. Dříve jsi býval víc odvážnější." zasmál se, načež jsem se zamračil.

,,Co vlastně máš teď v plánu? Napadlo mě, že bych tě konečně představil Sungyoonovi."

,,No tak ho rovnou pozvi do kavárny. Bude tam na nás čekat Bin se Suou." prohodil jsem nadšeně.

,,No Sungyoon není zrovna společenský člověk, ale pro jednou by to mohl zvládnout." pověděl a vytáhl z kapsy telefon, do kterého ihned začal něco ťukat.

,,Taky jsem ti chtěl poděkovat. Kdyby tam nepřišel, myslím, že bych do teď seděl zavřený doma a utápěl se ve své sebelítosti." hlesl jsem s lehkým úsměvem.

,,Není zač, jsem rád, že jsem si předtím vzal od Eunwooa číslo."

,,Ještě že se vždy pojistíš. A jedna důležitá věc. Nezmiňuj Rockyho před Binem. Ti dva spolu chodili a řekněme, že to nebyl zrovna hezký vztah, Rocky mu hodně ublížil." upozornil jsem jej, abychom později předešli konfliktům.

,,Chápu. Já zrovna s Rockym sympatie nesdílím, přeci jen mi tě pořád kradl."

,,Kradl?" nadhodil jsem překvapeně.

,,Jo, nikdy jsem nebyl s tebou v týmu. Musel to být on, jinak by se nezačalo hrát. I Hyunjina to štvalo. Viděl jsem, jak se na tebe dívá. Byl to ten samý pohled, který ti věnoval Hyun. Ale ty a ta tvoje nevinnost společně s nevědomostí si myslela, že je to naprosto normální. Byl jsi oddaný, miloval jsi jen jednoho člověka a nikdy sis nevšiml pocitů jiných. A protože jsi byl takový, rozhodli jsme se ho tolerovat." vysvětlil mi.

,,Takže mi chceš říct, že mě Rocky měl rád?" optal jsem se s ještě větším překvapením.

,,Ano a to i když měl přítele. S ním bych ti chození nikdy neschválil."

,,Proč jsi mě před ním nikdy nevaroval?"

,,Protože sis nikdy nedal říct, s každým ses bavil podle své vlastní zkušenosti a mohli ti o tom člověku navykládat cokoliv."

,,Teď když nad tím uvažuji, mohl jsem být jedním z těch, s kým ho podvedl...cítím se divně, možná přece jen udělám výjimku." prohodil jsem a zamračil se nad tou představou.

,,A aby ses nedivil, dalo by se říct, že nás znají ze školy. Chodili na tu samou vysokou."

,,Někdy se nestačím divit, jak je ten svět malý. Třeba je taky budu poznávat, až je uvidím. Taky jsi mi mohl poslat nějakou fotku."

,,Kde bych ji asi vzal?" vyhrkl jsem.

,,Nevím, třeba bys ji stáhl z internetu nebo ho nenápadně vyfotil. Ty vůbec nepřemýšlíš." povzdechl si a kroutil nade mnou hlavou.

Pokračování příště...