Maybe I'm Your Happy Ending [Sanha x Moonbin] (Astro) ✔️

20.

Ahoj!!

Po dlouhé době bylo fajn mít kolem sebe člověka, o němž jste věděli, že se o vás postará. Protože jsem nechtěl jen ležet, popadl mě do náruče a zabalil do deky. Připadal jsem si jako nějaká přerostlá kukla. Ještě teď jsem cítil ty veliké ruce, jak mě jimi držel.

Z pohovky jsem se nakláněl, abych zjistil, co dělá. Pobíhal po kuchyni a něco hledal. Cítil jsem se trapně, protože jsem zrovna neměl čas nakupovat a udělat si doma zásoby. Doufám, že tam bude vše, co potřebuje, jinak se propadnu do země.

,,Sanho, proč u tebe nevidím ani zrnko rýže? Chtěl jsem ti udělat kaši..."

,,Tak tu zrovna opravdu nemám. Omlouvám se, včera jsem nešel nakoupit. Ale nemusíš mi nic vařit, můžeme si něco objednat." navrhl jsem.

,,To je opravdu maličkost, navíc ta kaše ti aspoň pomůže, napíšu Sue, ať mi ji doveze, stejně od ní ještě něco potřebují." pověděl jsem s úsměvem a napsal Sue. Neodepsala zrovna kladně, ale nakonec souhlasila.

,,Nebude na mě naštvaná, že se musí kvůli mě vláčet takovou dálku?" optal jsem se. Minule ji Bin nazval potvorou a už si na něj brousila nože. A teď se musí obtěžovat kvůli cizímu muži a tahat se k němu domů s rýží a bůh ví čím dalším, tak jsem si nedokázal představit její míru naštvanosti.

,,Ne, jistě tě ráda uvidí. A nebude se vláčet, pojede autem." řekl jsem a šel si sednout k němu.

,,To jsem si oddechl. Nechtěl bych si z ní udělat nepřítele. Už jste se udobřili?" optal jsem se.

,,Ještě ten den. Věděla, že to nemyslím vážně a my se tak škádlíme pořád. A ona si dovoluje víc. Není den, kdyby mi neřekla, že po mně zdědila ošklivost a že by raději byla sestra Eunwooa...prý by aspoň byla hezká." hlesl jsem a zakroutil nad tím hlavou.

,,Takže se takhle škadlíte, ale ve skutečnosti se máte až moc rádi, že?"

,,Skvěle vystiženo. Jinak bychom spolu nebydleli a neotevřeli si květinářství. Sua pořád říkala, jak starání o květiny není nic pro ni, ale nakonec mě nemohla nechat samotného a květiny si také zamilovala." vysvětlil jsem s úsměvem. Nikdy by nade mnou nezanevřela, stejně tak jsem to měl i já.

,,Taky bych chtěl mít takový vztah se svými bratry..."

,,Ty máš sourozence? Minule ses o tom nezmínil, když jsem se ptal."

,,Nechtěl jsem o nich mluvit. Oba žijí v zahraničí se svými přítelkyněmi. Dříve to bylo fajn, ale od doby, co jsem si začal s Hyunjinem, jsme se odcizili. Nějak nemohli překousnout, že jsem jiný. Teď už jsou s tím srovnaní, ale není vůbec čas. Sotva si napíšeme, natož abychom se viděli."

,,Chápu, teď už každý vede svůj život. Řekni mi, proč žiješ v tak velkém domě sám? I pro dva mi přijde moc velký."

,,No, když tu ještě byl Hyun, nebyli jsme tu jen dva. Věčně tady byl Bomin, občas Rocky a různí přátelé ze školy, později i z práce. Bomin rád pořádal večírky a tohle bylo vhodné místo. Tenhle dům byl dárek od babičky. Jako jediná mě brala od začátku takového, jaký jsem. Chtěla, abych žil pohodlný život bez znechucených výrazů. Byla to nejlepší babička na světě."

,,Ze začátku jsi působil zakřiknutě a stydlivě, ale když spolu mluvíme přijdeš mi víc otevřenější než já."

,,Vždycky jsem o sobě dokázal vyzradit všechno. To Hyun a Bomin byli takoví, dokud člověka nepoznali blíž. Trvalo nám dlouho, než jsme spolu začali mluvit stejně jako teď mluvím s tebou."

,,Obvykle nejsem tak výřečný. Ale s tebou jsem neměl problém mluvit od začátku a abych mu nekřivdil, tak ještě s Eunwooem." na chvíli jsem se odmlčel, neboť jsem si vzpomněl na náš kratičký telefonát.

,,Co vlastně udělal?" optal jsem se zvědavě.

,,Ehhm...no, nevím, jestli je dobrý nápad to říkat." hlesl jsem a nervózně se usmál.

,,Tak teď mě to zajímá ještě víc. Udělal snad něco, co by neměl?"

,,Když mě viděl s Rockym, moc se mu to nelíbilo a tak udělal...no prostě —" vyrušil nás zvonek.

,,Jen seď, skočím tam." řekl jsem a vydal se ke dveřím. 

Otevřel jsem Sue. Nechtěl jsem ji moc pouštět dovnitř, ale když řekla, že ho jen pozdraví a půjde, svolil jsem. 

Odnesl jsem rýži do kuchyně Omyl jsem ji a dal vařit. Následně jsem se připojil k těm dvěma.

,,Děkuji za květiny." šeptl jsem a nechal své tváře lehce zčervenat.

,,To prý, abys nezapomněl na to, jak jsi rozkošný, že bráško?" prohodila se smíchem a začala mu cuchat vlasy. Ihned jsem ji dal ruku pryč a nevraživě se na ni díval.

,,Ty jsi opravdu jako Eunwoo. Nemusíte mu dávat najevo, že mám o Sanhu zájem. Myslím, že už to dávno ví. A ty květiny jsem nechal přinést, protože se Sanhovi líbily." řekl jsem a začal nad ní kroutit hlavou. Takhle mě vážně brzy odmítne.

,,To byl jen vtip, tak se hned nečerti! Jako tvoje sestra mu to musím připomínat, protože jestli to ví a bude se dlouho rozhodovat a nakonec ti svým rozhodnutím ublíží, zažije—" zacpal jsem jí pusu. Vážně, co to mám za lidi kolem sebe?

,,Nevšímej si jí, jako by tu vůbec nebyla. Stejně už je jistě na ochodu, že?" nadhodil jsem a s vražedným pohledem se otočil na svou sestru. 

,,Vždyť si nás ani pořádně nepředstavil a ještě jsem se tu neporozhlédla." vyhrkla a zamračila se na mě.

,,Vždyť se znáte! Myslím, že ses představila skvěle sama...nebezpečná a nevychovaná. Nevidíš, že Sanhovi není dobře a ty musíš začít tak nepřátelsky." stále jsem nad ní kroutil hlavou.

,,Kéž by ses tak staral o mě."

,,Snažíš se mě uvést do špatného světla? Vždy se starám o svou sestřičku, když je nemocná a to i když mě chvíli před tím naštve, tak toho nech!"

,,Jako bych se koukal na komediální seriál. Klidně se tu porozhlédni." pověděl jsem s úsměvem. Musel jsem si získat její přízeň. Radostně tleskla rukama a vlepila mi pusu na tvář.

,,Moon Suo!" okřikl jsem ji.

,,Nežárli." odvětila pobaveně a vyplázla na něj jazyk.

,,Ty nepřekračuj hranice!"

,,Proč ji místo stěžováni nepřekročíš taky?" nadhodila a odešla, aniž by si počkala na odpověď. Pousmál jsem se. Ti dva byli kosmičtí.

,,Dnes jsi říkal, že je rád překračuješ, ale nakonec to z vás tří děláš nejméně. Eunwoo v tomto směru vítězí na plné čáře." pověděl jsem. Náhle se mi vybavil jeho polibek. Rychle jsem zakroutil hlavou, abych to z ní vyhnal.

,,Co teda udělal?" optal jsem se jej a zkoumavě si ho prohlížel.

Nic jsem mu na to neřekl, místo tohle jsem jej letmo políbil na tvář.

Vykulil jsem oči překvapením. Tohle jsem od něj nečekal. Zrudl jsem a jistě ne jen na tváři.

,,No co? Taky to umím. Pokud to chceš vědět, zeptej se jeho." prohodil jsem a nervózně se zasmál.

Pokračování příště...