Maybe I'm Your Happy Ending [Sanha x Moonbin] (Astro) ✔️

40.

Ahoj!!

Probudil mě otravný zvuk budíku. Rychle jsem ho vypnul, abych nevzbudil Bina a v duchu jsem začal klít. Vstal jsem a ucítil mírnou bolest. Pousmál jsem se, když jsem si uvědomil její příčinu. Byla to opravdu krásná noc, pomyslel jsem si.

Došel jsem do koupelny, dal jsem si rychlou sprchu a nemohl si nevšimnout značek na krku a hrudi, které mi tam zanechal. Oblékl jsem se, vykonal ranní hygienu a vrátil se za Binem do pokoje.

Když jsem viděl, jak roztomilé spí, bylo mi líto, že ho musím budit. Sklonil jsem se k němu a věnoval mu několik letmých polibků na tvář.

,,Vstávej, můj princi!" šeptl jsem mu do ucha a pro jistotu s ním lehce zatřepal.

,,Půjdu zatím nachystat snídani." řekl jsem, když se zvedl do sedu. Byl tak roztomilý. Zakroutil jsem hlavou, abych se vzpamatoval, a šel udělat, co jsem řekl.

Dali jsme si snídani, u které jsme se na sebe neustále culili, a poté společně vyrazili do práce. Vysadil jsem ho v květinářství s tím, že se za ním odpoledne zastavím. Samozřejmě jsem si nezapomněl ukrást polibek na posilnění.

Díky němu jsem měl tak dobrou náladu a po dlouhé době i použitelné nápady na zlepšení našich her. A jelikož jsem neskrýval své štěstí, ostatním došlo, že za tím musí někdo být, a tak mě po tvrdé práci podrobili "tvrdému" výslechu. Nakonec jsem se podvolil jejich metodám a něco málo jim řekl. Pro mé štěstí se s tím málem spokojili.

Po práci jsem jel domů, abych se převlékl a najedl, aby se na mě Bin nezlobil jako včera. Když jsem však vystoupil z auta přepadl mě Bomin svým objetím. Nechápavě jsem na něj hleděl s otázkou, co tu dělá.

,,Přišel jsem tě zkontrolovat, dlouho jsme se neviděli." vysvětlil mi.

,,Proto se mě snažíš vyděsit k smrti?" nadhodil jsem a zavedl ho dovnitř.

,,To bylo jen pro případ, že by sis mě nevšiml." pověděl se zářivým úsměvem. Jen jsem nad ním zakroutil hlavou a pokračoval až do svého pokoje.

,,Chci se převléknout, nechceš jít třeba čekat do kuchyně?' optal jsem se. Přeci nebyl tak hloupý ne?

,,Nic, co už bych neviděl, tak z toho nedělej vědu. Navíc jsme oba zadaní." pronesl chytře. Povzdechl jsem si, ale neměl jsem náladu mu dal odporovat. Vytáhl jsem si věci ze skříně, otočil se k němu zády a rychle se převlékl.

,,Vidíš, nebylo to tak hrozný ne? Ale zajímalo by mě, co jste spolu dělali, že máš všude fialové flíčky."

,,Právě, že nic, co by tě mělo zajímat. Taky se tě neptám, co děláš ve volném času se svým přítelem..." neměl jsem možnost dokončit svou myšlenku, neboť mě vyrušil.

,,Spali jste spolu už?!" vyhrkl a s širokým úsměvem se na mě díval. Nedokázal jsem nic říct, protože jsem byl příliš zaskočený jeho přímostí. Proč jen musel být takový?

,,Mlčení znamená souhlas." zašklebil se na mě. Jen jsem nad ním pokroutil očima.

,,Kdy, kde, jak a kolikrát?" ihned se vyptával.

,,Děláš si ze mě srandu? Nic ti neřeknu, leda bys prosil na kolenou." vydechl jsem zmučeně.

,,Tobě se klidně pokloním." odvětil s úsměvem a vážně si klekl na kolena. Nemohl jsem uvěřit, čeho byl schopný, jen aby ze mě vytáhl něco takového.

,,Ty nejsi normální. Jo už to máme taky za sebou, víc ti k tomu neřeknu, tak vstaň z té země. Zkus se o tom před někým zmínit a vykastruju tě." pověděl jsem ostře.

,,Trvalo to kratší dobu, než jsem předpokládal. Tentokrát jsem si vsadil na špatnýho..." povzdechl si.

,,Vsadil? Ty jsi schopný vsadit se s někým i ohledně tohohle? S kým ses vsadil?" vyhrkl jsem a snažil se potlačit cukání v oku.

,,S Eunwooem. Na tom není přeci nic špatného." pověděl s nevinným úsměvem.

,,S kým jiným taky...vy dva jste úplně stejní. Ale ani jemu to neříkej, nepotřebují další výslech a nechci, aby něčemu takovému podrobil Bina, protože pak bude všem jasné, že jsem ti to řekl."

,,Neboj se. A teď se chystáš kam?" optal se.

,,Za Binem a ty mě celkem výrazně zdržuješ. Takže jestli jsi mě chtěl jen vidět, můžeš už jít."

,,Nebuď zlý, jsem tu sotva pár minut. Půjdu s tebou a pozdravím ostatní, navíc se mám se Sungyoonem sejít v kavárně." řekl dotčeně.

,,Najde si přítele a už by mě nejradši vymazal ze života." zamumlal si pod nosem.

,,Jako bys ty nedělal to samé. Od té doby co ses vrátil jsi jen s ním. Ani mi neřekneš, že ses sešel s jeho rodiči a musím se to dozvídat od Bina. Mohl jsi třeba zavolat, když už jsi neměl čas přijít."

,,Neříkám, že jsem nechtěl, ale nějak jsem se k tomu nemohl dostat."

,,To už je jedno." řekl jsem a rukou ho pobídl, ať mě následuje.

Po cestě za Binem jsme si povídali. Jelikož to byl Bomin, neustále se snažil ubírat téma k peprnostem. Jenže měl smůlu, nevyzradil jsem mu nic dalšího, neboť jsem věděl, že by to akorát vyslepičil ostatním.

,,Můžeš jít pozdravit Eunwooa, Bina stejně vidět nepotřebuješ." řekl jsem, když jsme došli ke květinářství.

,,Ty se mi snad jen zdáš? To už nemůžu pozdravit ani tvého přítele?" nadhodil ublíženě.

,,Pak přijdeme. Chci s ním být na chvilku o samotě, dlouho jsem ho neviděl." pověděl jsem s nevinným úsměvem. Bylo to sotva deset hodin, ale pro mě to byla věčnost.

Počkal jsem, než se ztratí v kavárně a až poté jsem vstoupil do květinářství. Nemohl jsem se dočkat, až se budu hrát v jeho objetí, ale pro mou smůlu měl zákazníky. Slušně jsem pozdravil a prozatím si prohlížel květiny.

--

Měl jsem radost, že ho konečně vidím. Rychle jsem obsloužil zákazníky a nenápadně jej koutkem oka pozoroval. Zdálo se, že se zase ztratil ve svých myšlenkách a opět nevnímal okolí. Když odešel i poslední zákazník, ještě chvíli jsem ho sledoval. Na tváři měl překrásný úsměv... šťastný úsměv, což mě velice těšilo. Možná se přeci jen dočká šťastného konce. Potichu jsem se přiblížil až k němu.

,,Stále nevěříš?" optal jsem se a ruce mu omotal kolem pasu.

,,Nevěřím? Jak to myslíš?" nadhodil jsem a hladil Moonbinovo ruce.

,,Jestli stále nevěříš na šťastné konce?" přiblížil jsem mu svou otázku a letmo jej políbil na tvář.

Otočil jsem se k němu. Opět jsem se ztratil v těch oříškových očích.
,,Možná už pomalu začínám..." šeptl jsem a spojil naše rty.

,,Protože s tebou je nakonec vše možné." hlesl jsem s úsměvem a znovu jej políbil.

Pokračování příště...