Maybe I'm Your Happy Ending [Sanha x Moonbin] (Astro) ✔️

8.

Ahoj!!

Druhý den: 

Poklidil jsem a vrátil vše na původní místo. Následně jsem se oblékl a vyšel ze svého květinářství. Zamkl jsem a vydal se do obchodu poblíž, abych nakoupil něco na večeři. Když jsem vešel, vzal jsem si košík a házel do něj vše, co lahodilo mým očím. Díky všem těm dobrotám jsem nevnímal a do někoho jsem vrazil. Ihned jsem se omluvil a když jsem vedle sebe na zemi viděl Sanhu, chtěl jsem si nafackovat. Nechtěl jsem, aby naše další setkání začínalo právě tímhle způsobem. Natáhl jsem k němu ruku a pomohl mu zvednout se zpět na nohy.

,,Ještě jednou se omlouvám." hlesl jsem a nervózně se usmál, aniž bych pustil jeho studenou ruku. Myslel jsem si, že jej potkám spíš v květinářství, ale dnes nepřišel. A teď do něj musím jako naschvál vrazit. Ne, měl bych to brát pozitivně. Aspoň jsem jej mohl vidět, říkal jsem si. Jenže čím déle jsem sledoval jeho tvář, tím víc jsem byl okouzlen a nedokázal myslet jasně. 

,,To je v pořádku, stane se." řekl jsem s lehkým úsměvem na rtech. Nečekal jsem, že ho tu potkám. Dnes jsem si k němu nešel ani pro květiny, abych se mu vyhl, a přesto jsem před ním stál a hleděl do jeho oříškových očí, které mi připomínaly ty Hyunovo. Cítil jsem se trapně, že jsem se neukázal u něj v obchodě. Jak odpovím, když na to dojde řeč, ptal jsem se. 

,,Nečekal jsem, že Vás dnes uvidím, ale osud to tak nejspíš chtěl." řekl jsem první blbost, která mě napadla. Nejradši bych si za to nafackoval, znova. Osud si to tak přál, kdo to řekne? Kdyby mě viděla Sua, ihned by mi dala pohlavek. 

,,Co-cože?" téměř jsem šeptl. Rozuměl jsem správně? Nevydržel jsem se na něj déle dívat, a tak jsem sklopil pohled. Stále mě držel za ruku. Tak proto to příjemné teplo, došlo mi. Byla tak velká a jemná na dotek. Jaké by od něj asi bylo pohlazení na tváři, pomyslel jsem si. Zakroutil jsem hlavou, abych se vrátil zpět do reality, a stáhl ruku k sobě. 

,,Tak tady jsi! Všude jsem tě hledala." ozval se povědomý hlas. Pár vteřin poté k Moon Binovi přiběhla středně vysoká žena z květinářství a silně ho plácla přes záda. Moon neudržel rovnováhu a padl mi do náruče. Tváře mi lehce zčervenaly, když jsem si uvědomil, jak blízko je. Ale nezůstal tak dlouho.

,,Omlouvám se, jste v pořádku?" nadhodil jsem. Narovnal jsem se. Dal jsem mu ofinu z očí a jen zlehka přejel konečky prstů po jeho tváři. Nejradši bych zůstal v jeho objetí do konce života, ale se Suou za zády to nešlo. Kvůli ní mi opravdu uteče. Aniž bych čekal na odpověď, otočil jsem se k ní a ostře se na ní podíval, abych ji naznačil, že je mrtvá. 

Zatajil jsem dech, když přejel po mé tváři. Opět se mi rozbušilo srdce. Po druhé za tak dlouhou dobu a jen díky němu. Bylo to tak zvláštní. Ale on přece...nedokázal jsem dokončit myšlenku při pohledu na ty dva. Byl jsem z nich zmatený. Ti dva se určitě dobře znali, ale nedokázal jsem uhádnout, jaký mají mezi sebou vztah. Včera to vypadalo, jako by byli pár a dneska spíše jako nejlepší kamarádi. Protože jaká žena by se snažila takhle přizabít svého přítele?

,,Nechtěla jsem tě praštit tak moc, snad jsem ti neublížila." promluvila a nevinně se usmála. Než jsem ji však stihl přizabít, vložil se do toho Sanha. 

,,Mám docela naspěch, tak se uvidíme zítra." hlesl jsem a se zamáváním vzal nohy na ramena.

,,Tys tomu teda dala. Proč jsi to udělala?" nadhodil jsem podrážděně. Sotva jsme si stačili něco říct, pomyslel jsem si. 

,,Myslela jsem, že využiješ příležitosti a pořádně ho k sobě přitiskneš, aby věděl, jak mužný jsi. Určitě by se do tebe snáz zamiloval." odpověděla s úšklebkem a mnula si ruku, kterou mě plácla. Měla jsi ji rovnou zlomit, aby věděla, že to nemá příště dělat. 

,,Neříkal jsem ti včera něco? Jak jsi vůbec věděla, že jsem tady? A co kdyby to byl někdo jiný?" zavalil jsem ji otázkami a držel se, abych ji nezaškrtil. 

,,Nečerti se hned. Nemohla jsem si pomoc. A není zrovna moc lidí, kvůli kterým bys ignoroval mávání svojí milované sestřičky." 

,,Víš co, už raději mlč. Bojím se, že by tě má láska mohla dostat do hrobu. Než jsi přišla, srazil jsem ho k zemi. A pak mě na něj doslova shodíš, to vůbec nepůsobilo divně. Teď na něj takhle určitě působím i já." řekl jsem a kroutil nevěřícně hlavou. 

,,Tys ho asi neslyšel co? Řekl, uvidíme se ziítra...ještě to není ztracený. A když už jsem to takhle pokazila, napravím to." 

,,Ne! Ty už raději nic nedělej." vyhrkl jsem a raději dál pokračoval v nakupování. Sua si jen odfrkla a začala mi do košíku přidávat věci, co se líbily jí. 

Nakoupili jsme a vydali se domů. Cestou jsem musel přemýšlet nad Sanhou. Nevěřil jsem tomu, že by se druhý den ukázal. Nejdřív ho srazím k zemi, plácnu něco s osudem a jako tečka na závěr se dotknu jeho tváře. Proč jsem to vlastně udělal? Povzdechl jsem si. 

Když jsem dorazili, vyložili jsme nákup a pustili se do vaření. Aby toho dnes nebylo málo, Eunwoo přišel na návštěvu. 

,,Co ty protažené výrazy? Udělali jste si něco?" začal se hned vyptávat. 

,,Potkal jsem Sanhu a tahle trubka to zpackala ještě víc než já." odpověděl jsem mu a vysloužil si plácnutí přes rameno. 

,,Říkal, že se zítra uvidíte, tak přestaň malovat čerta na zeď." 

,,Radši se nebudu ptát, co přesně se stalo, nebo byste byli schopní se vzájemně pozabíjet. Ohledně Sanhy...neví, že jsme nejlepší kamarádi a myslím, že to tak bude lepší." 

,,Nechápu." odvětil jsem a povytáhl jedno obočí. 

,,Tak jako se ty vyptáváš na něj, on se vyptává na tebe, ale kdybych vám řekl o tom druhém všechno, mohli byste ztratit zájem se sami snažit. Takže kdyby nastala situace, kde bychom se ocitli všichni tři na stejném místě, dělejme, že jsme jen známí." vysvětlil mi. 

,,Vidíš, měla by sis z něj vzít příklad a nechat to na mě." 

,,Nemusíš mi to pořád opakovat, teď už opravdu nic neudělám. Raději se soustřeď na vaření." 

Pokračování příště...