Maybe I'm Your Happy Ending [Sanha x Moonbin] (Astro) ✔️

2.

Ahoj!! Na obrázku Bomin :3  

Hodnou chvíli jsme šli v tichosti a já stále přemýšlel nad naším posledním rozhovorem. Nechápu, jak jsem ze sebe dokázal vypustit něco takového a zrovna u něj. On byl člověk, který mi pomáhal ze všech nejvíc. 

*** 

,,Sanho, možná bys měl..." přerušil jsem ho, neboť jsem tušil, co mi chtěl říct. Nechtěl jsem to slyšet i od něj znovu. 

,,Možná bych měl co? Zapomenout na něj? Najít si někoho a začít znovu? A jestli ano, neměl bych rovnou začít s tebou? Hyunjin mi řekl, proč jste se spolu nebavili. Proto se o mě tak staráš? Teď musíš být rád, nikdo ti nestojí v cestě. Ale nejspíš tě zklamu. Kdy už konečně pochopíte, že já na něj nechci zapomenout? Prostě mě nechte všichni být!" křikl jsem naštvaně. 

,,Sanho, takhle to není. Jen jsem nechtěl..." opět jsem mu skočil do řeči. 

,,Je mi jedno, co jsi chtěl nebo nechtěl. Nechci to slyšet. Nechci slyšet vůbec nic a nikoho. Prostě už mě nechte být." křičel jsem ještě víc a rozbrečel se jako malé dítě. Svezl jsem se podél zdi až na zem. Položil jsem si hlavu na kolena a přál si být s Hyunjinem. 

,,Sanho..." hlesl tiše. Zněl tak smutně, ale já pod vlivem emocí, co jsem v sobě držel tak dlouho, jsem se zachoval jako naprostý idiot. 

,,Co tu ještě děláš? Jdi pryč!" 

,,Nemůžu tě tu takhle nechat." 

,,Ale jo, můžeš! A teď vypadni! Nechci tě vidět!" zakřičel jsem přes vzlyky. 

,,Možná už jsi zapomněl, ale byl to můj nejlepší přítel. A já jsem ten poslední, kdo by si přál, abys na něj zapomněl. Přijdu, až se uklidníš. Hlavně neudělej nějakou hloupost." řekl. Místo toho, aby byl naštvaný, stále zněl tak starostlivě.

***

,,Ještě jednou se omlouvám za to, co jsem ti řekl. Ten den toho na mě bylo moc a já si to pak všechno vybil na tobě. Zasloužil bych si pár facek." řekl jsem a povzdechl jsem si. Určitě i Hyunjin by nade mnou kroutil hlavou. 

,,Už ses přeci omluvil. Kdybych byl na tvém místě, ujelo by mi to jistě víckrát. A ohledně tebe...už mě to dávno přešlo. Navíc jsem už nějakou dobu zadaný." poslední větu témeř zašeptal. 

,,Co prosím? A proč se to dozvídám až teď? Bože, teď si přijdu jako ještě větší idiot." zaskuhral jsem. 

,,Zase takový idiot nejsi. A nemohl jsem se přiznat ke svému štěstí, když stále trpíš nad ztrátou toho svého." pověděl a lehce se usmál. 

,,Jsi prostě až moc hodný." odvětil jsem. 

,,Takže už nejsem sebestředný?" nadhodil a netrpělivě čekal na odpověď. 

,,Víš, že jsem si dělal srandu. Náhodou jsem rád, že jsem tě tenkrát poznal. Přeci jen jsi mě dal dohromady s Hyunem. A s vámi dvěma jsem si užil spoustu srandy." 

,,Chtěl bych vrátit čas do doby, kdy jsme byli my tři...dnes bychom spolu slavili až do večera." pověděl smutně a oči se mu zaleskly od slz. 

,,Já taky, ale bohužel tohle nezvrátíme." hlesl jsem tiše. Jaká ironie, že musel odejít právě na naše výročí. Místo slavení teď truchlíme. 

,,No nebudeme na to myslet a dáme si něco dobrého. Chodím sem teď často." řekl jsem s úsměvem a ukázal na kavárnu před námi. 

,,Ta tu ale předtím nebyla." 

,,Ne. Před tím tu byl jiný obchod, ale zkrachoval. Eunwoo si to pronajal a otevřel si kavárnu." vysvětlil jsem mu. 

 ,,Eunwoo? Našel sis snad nového kamaráda?" ihned se začal vyptávat. 

,,Ano, ale je to jen kamarád a teď už pojď raději dovnitř." poručil jsem mu jemně a vstoupil dovnitř. Sedli jsme si k prázdnému stolu, neboť jsem věděl, že Eunwoo za mnou přijde. 

,,Zdravím. Už jsem se bál, že ti u mě přestalo chutnat. To co vždy, že? A pro tvého kamaráda nebo snad přítele to samé?" optal se a zkoumavě na mě hleděl. Nevím proč, ale musel jsem se smát. 

,,To samé a tohle je Bomin, o kterém jsem ti vyprávěl." odpověděl jsem. 

,,Aha. Těší mě, Bomine. Já jsem Eunwoo." řekl s širokým úsměvem a potřásl si s Bominem. I dnes z něj sálala pozitivní energie. 

,,Také mě těší." hlesl Bomin a překvapeně se na mě podíval. Eunwoo nejspíš pochopil a šel nám připravit karamelové latté. 

,,Jen kamarád?" dostal ze sebe. 

,,Jo, co jiného by měl být?" nadhodil jsem nechápavě. Už chtěl znovu promluvit, ale Eunwoo byl zpět a nejen s kávou. 

,,Na účet podniku. Dnešek pro tebe musel být těžký, doufám, že ti to spraví naládu. Kdyby ne, řekni si, přijdu tě utěšit." pověděl s úsměvem a mrkl na mě. Ještě než odešel, nezapomněl mi rozcuchat vlasy. 

,,Opravdu je to jen kamarád?" optal se znovu. 

,,Jo. Jen je prostě moc hodný." odpověděl jsem.

,,Moc hodný? Vždyť to vypadá, jako by po tobě jel. Kdyby ne, řekni si, přijdu tě utěšit. Taky zrovna nikomu neříkáš, co se ti přihodilo, ale on to očividně ví, když mluví takhle." vyhrkl Bomin. 

,,Ano, ví to, protože jsem se před ním jednou neudržel a od té doby se chová tak přátelsky a snaží se mi být oporou. Nic víc za tím nehledej." řekl jsem a prosebně se na něj díval, aby do toho už nešťoural. 

,,Jak myslíš, ale kdyby o tebe měl zájem, schvaluji ho. Vypadá mile a doslova z něj srší pozitivní energie, stejně jako sršela z tebe. Tvořili byste skvělý pár." 

,,Mlč už!" napomenul jsem ho a raději se pustil do čokoládového dezertu. 

,,Budu muset kvůli práci odjet do zahraničí. Nechtěl jsem, protože jsem se bál, že by na tebe neměl kdo dohlížet, ale nemohl jsem odmítnout. Teď budu doufat, že to s novým kamarádem zvládneš." pověděl a vážně se na mě podíval. 

,,Ty nepřestaneš, co? Zvládnu to, neboj se. Jak tě znám, stejně mi budeš volat, abys mě mohl zkontrolovat." 

,,Budu. Zkus mi to nezvednout a ihned po tobě vyhlásím pátrání. A až se vrátím, představím tě svému příteli." řekl a začal se roztomile culit. Měl jsem z něj radost. 

Pokračování příště...