Maybe I'm Your Happy Ending [Sanha x Moonbin] (Astro) ✔️

10.

Ahoj!! Tuhle písničku mám od nich asi nejradši, líbí se vám také? 

Další den jsem s hanbou, že jsem utekl bez zaplacení, vstoupil dovnitř. Určitě si o mně teď musel myslet samé divné věci, říkal jsem si. U kasy stáli lidé a čekali, až Moonbin dokončí dílo. Pomalým krokem jsem šel dopředu a prohlížel si květiny. K těm, které mě zaujaly nejvíce, jsem si přivoněl, jejich vůně byla neodolatelná. Zajímalo mě, co asi znamenají. Všechny byly tak krásné, ale určitě ne všechny měly hezký význam. Nakonec jsem se zastavil u bílé květiny, kterou mi věnoval při našem prvním setkání, a lehce jsem přejel po jednom z kvítků. Jak se asi jmenuje? Měl bych si ji pořídit v květináči, když mi tamta uvadla, pomyslel jsem si a stále se nemohl nabažit té krásy.

Věděl jsem, že přišel do obchodu, neboť vždy když stoupil, udeřila mě do nosu jeho vůně. Dodělával jsem kytici pro zákazníky a koutkem oka jej pozoroval. Líbila se mi jeho zamyšlená tvář. Zakroutil jsem hlavou, abych se soustředil na svou práci. Rychle a s pečlivostí jsem ji dokončil a popřál zákazníkům hezký zbytek dne. Sanha byl duchem tak mimo, že ani nezaregistroval jejich odchod. Tichounce jsem přistoupil k němu. 
,,Něco se vám na nich nezdá, že je tak bedlivě pozorujete?" optal jsem se. 

Leknutím jsem ucukl a přitom se zády dotkl jeho hrudi. Ruku jsem si přiložil na tu svou a oddechl si. Málem jsem dostal infarkt...asi nemám dobré svědomí, když se pořád tak lekám, říkal jsem si. Trochu poodstoupil a otočil se k Moon Binovi. 
,,Přemýšlel jsem nad jejich jménem." odpověděl jsem mu. Opět jsem se setkal s jeho očima, ve kterých jsem se čím dál více ztrácel. 

,,Nad jejich jménem...je napsáno tady dole." hlesl jsem posmutněle, ale nemohl jsem od něj odvrátit pohled. Chtěl znám jméno pouhé květiny a na moje jistě ani nepomyslel. Přesto jsem se na něj zlobit nemohl. S tím vším, co si prožil musí být těžké se k někomu znova přiblížit. Musím na to jít pomalu, uvědomil jsem si. 

,,Jsem tak hloupý, jak jsem si nemohl nevšimnout." šeptl jsem a lehce se usmál, aniž bych se podíval na název. Chtěl jsem si ještě chvíli užívat tu oříškovou barvu očí. 

,,Nejste jediný, kdo jmenovku přehlédne." pověděl jsem. Hloupý nejsi, jsi jen stejně rozkošný, jako ty květiny. 

,,Omlouvám se, že jsem včera tak utekl bez placení. Já jen nejsem..." přerušil mě.

,,Moje chyba, neměl jsem to dělat a už to víckrát neudělám, když vidím, že je Vám to nepříjemné." řekl jsem a věnoval mu úsměv. 

,,Nebylo to nepřijemné, jen mě to rozhodilo. Prozradíte mi své jméno? Moje už znáte, ale já to Vaše stále ne." hlesl jsem rozapčitě. Lhal jsem, znal jsem jeho jméno, ale přeci mu nebudu říkat, že jsem se na něj ptal majitele kavárny. 

,,Jsem Moon Bin." odvětil jsem. 

,,Takové jednoduché a pěkné jméno. Mohl bych si koupit další kytici?" optal jsem se.

,,No jistě. Chcete dnes měco specifického?" 

,,Výběr nechám opět na Vás, přeci jen se v tom vyznáte lépe." odpověděl jsem mu a sledoval, jak si postupně bere jednotlivé květiny. I při práci byl úchvatný. Dovnitř vstoupil někdo další, ale ani to mě nedoradilo spustit oči z Bina.

,,Binnie, co chceš dnes uvařit k večeři. Nemám co na práci, tak jsem chtěla jít nakoupit a připravit ti doma něco dobrého." ozval se zase ten známý ženský hlas. Nemusel jsem se ani ohlížet, abych věděl komu patří. Už zase ona? Proč vždy, když jsme spolu, se musí objevit taky. Jako by snad měla nějaký radar.

,,Proč se mě pořád ptáš, když víš, že od tebe sním všechno?" nadhodil jsem s úsměvem a v hlavě se modlil, aby zase neudělala nějakou hloupost. Ale když se podívala na Sanhu, nejspíš pochopila. 

,,Dobře, tak se uvidíme doma." řekla a odešla. 

,,Vaše květiny jsou hotové." pověděl jsem s úsměvem.

,,A jako vždy jsou úchvatné. Děkuji a prosím naúčtujte mi i ten včerejšek." hlesl jsem a sklopil pohled, neboť jsem se při vzpomínce na včerejší den cítil trapně. 

,,Není vůbec zač a ten včerejšek nechte být." řekl jsem. Byl opravdu rozkošný, jak se styděl. Nejradši bych mu dal další květinu, ale nechtěl jsem ho rozrušit ještě víc. 

,,Nemůžu, dal jste si s tím tolik práce. Ale napadlo mě, jestli Vás na oplátku mohu pozvat na jídlo?" 

,,No proč ne." odvětil jsem. 

,,Tak se potom domluvíme." řekl jsem a s úsměvem na tváři odešel. Po cestě za Hyunem jsem si uvědomil, že by možná bylo lepší zjistit, jaký mají mezi vztah ti dva. Neříkala náhodou "uvidíme se doma" ?  Že by snad opravdu? Ne to je prostě hloupost, určitě jsou jen kamarádi, jinak by nepřijal pozvání na jídlo. Ano, pozval jsem ho na jídlo. Já to dokázal, pomyslel jsem si. Bez váhání jsem vytočil Bominovo číslo. Nezvedal to, a tak jsem to zkusil znovu.

,,Kdo volá?"

,,Sanha, tvůj nejlepší přítel, co ti potřebuje něco říct. Volám snad nevhod? Co to je za zvuky?"

,,Toho si nevšímej, radši mi řekni, co se stalo, že mi voláš. To u tebe není zvykem. Počkej, tam ne..."

Ignoroval jsem ty divné zvuky, potřeboval jsem mu to říct.
,,Pozval jsem ho a on to přijal." vyhrkl jsem radostně.

,,Říkal jsem ti, že Eunwoo po tobě jede. Sungyoone, neprovokuj."

,,Nejde o Eunwooa, ale Moon Bina. Ten co mi dal tu květinu. S ním půjdu na jídlo."

,,Moon Bin? To jste se tak rychle sblížili? Nechce tě jen využít? Ještě jsem si ho nestihl proklepnout."

,,Myslel jsem, že budeš mít radost. Konečně jsem dokázal pozvat někoho ven a ty hned začneš s takovými řečmi. Taky s ním nejdu hned zítra, takže si nemusíš dělat starosti. Navíc se o sebe umím postarat, jen jsem ti to chtěl říct." pověděl jsem krapet uraženě.

,,Dobře, dobře. Už mlčím. Kdyby něco volej, teď už vážně musím jít. Opatruj se, ano?"

,,Ty taky. Pozdravuj ode mě tvého přítele."

,,Jak jsi věděl, že...Sungyoone, co zase děláš?"

,,Taky tě zdravím, těším se, až se spolu setkáme. Ať ti klapne rande."

,,Děkuji, už nebudu rušit." pověděl jsem a telefonát zavěsil. Raději jsem se neptal, co s ním dělá přítel, když je na služební cestě.

Pokračování příště...