Maybe I'm Your Happy Ending [Sanha x Moonbin] (Astro) ✔️

7.

Ahoj!! Na obrázku Moon Sua (Moonbin, nemá rád, když někdo tvrdí, že jsi jsou podobný, protože si to nemyslí. Jsou si prý podobní, jen když se usmívají :D) 

Otočil jsem se za hlasem a spatřil Minhyuka neboli Rockyho. 
,,Sunbae?" hlesl jsem roztřeseným hlasem od pláče. 

,,Už je to doba." pověděl s úsměvem a přitáhl si mě do objetí, které jsem v tu chvíli velice rád uvítal. 

,,Zrovna jsem šel k autu, nechceš odvézt?" optal se. Jen jsem souhlasně kývl a společně s ním šel k autu. Nastoupili jsme a připoutali se. Rocky nastartoval a podíval se na mě. 

,,Jsi v pořádku? Vidím tě po takové době a přijde mi, že stále trpíš." hlesl lítostivě. 

,,To se ti jen zdá, jsem na tom líp než posledně." pověděl jsem a raději sklopil pohled. Lhal jsem. Byl jsem na tom pořád stejně, ale proč bych měl svými pocity obtěžovat někoho dalšího. 

,,Dobře. Kdyby sis chtěl někdy popovídat, klidně se ozvi, číslo mám stejné." nabídl mi. Opět jsem jen pokýval hlavou. 

,,Bydlíš pořád tam?" nadhodil s úsměvem.

,,Ano." hlesl jsem tiše.

,,Tak tedy jedeme." poveděl s úsměvem a rozjel se. 

,,Zdržíš se na kávu?" optal jsem se pro změnu já. 

,,Rád bych, ale mám ještě nějakou práci. Ovšem pokud chceš, můžeme se sejít někdy v týdnu." odpověděl. 

,,Nemám s tím žádný problém. Tak si napíšeme nebo zavoláme." řekl jsem s úsměvem. 

,,Budu se těšit." 

,,Já také a děkuji za odvoz." pověděl jsem a vystoupil z auta. Zavřel jsem za sebou dveře. Ještě před tím, než odjel, mi zamával. Vešel jsem do svého domu. Vyzul jsem si boty a zamířil do koupelny, kde jsem ze sebe stáhl mokré věci a  vlezl si do sprchy. 

------------------------------------------------------------------

Když jsem měl v bance všechno vyřízené, vrátil jsem se do květinářství. Doufal jsem, že mezitím Sanha nepřišel...bohužel marně. Jakmile jsem prošel dveřmi, Sua ke mně přiběhla s širokým úsměvem na tváři a se slovy: ,,Hádej, kdo tu byl?"

,,Takže jsem ho propásl." řekl jsem a povzdechl si. 

,,Bohužel ano. Hlavní je, že přišel ne? Kdyby se mnou začal flirtovat někdo jako ty, nepřišla bych." opět si do mě musela rýpnout. 

,,No dovol!" vyhrkl jsem. 

,,No a ne, ještě jsi tu svou ošklivost přenesl na mě." 

,,Já? Nemůžeš ze všeho vinit svého staršího bratra. I kdybys byla ta nejhezčí holka pod sluncem, za tu tvou prostořekost by tě stejně nikdo nechtěl." oplatil jsem jí to. Nafoukla tváře a vrátila se zpět za kasu. 

,,A to jsem ti chtěla říct kvůli komu tak truchlí." odfrkla si. 

,,Hlavně neříkej, že ses ho ptala." vyhrkl jsem. Má sestra byla schopná všeho. 

,,Nejsem blázen. Neptala jsem se, spíš jsem to zahlédla." 

,,Zahlédla? Děláš si srandu, tys ho sledovala?" optal jsem se zděšeně. 

,,No...byla jsem zvědavá. Nemusíš se bát, ani si mě nevšiml." odpověděla a nevinně se usmála. 

,,Já tě zabiju!" křikl jsem a šel naštvaně k ní. Začala přede mnou utíkat. 

,,Kolikrát jsem ti říkal, ať se nepleteš do mých věcí. Takhle ho odradíš dřív než já." nadával jsem na ni a snažil se ji dohnat. 

,,Kdybych se do toho nepletla, bůhvíjak bys skončil. Nezapomeň, jací byli tvoji bývalí partneři." řekla na obranu a stále přede mnou utíkala. Měla pravdu, díky ní a Eunwoovi jsem se nakonec nespálil tak moc a to jen proto, že mi neustále stáli za zadkem. 

,,To je sice pravda, ale to neznamená, že budeš sledovat každého, kdo se mi líbí, aby ses o něm dozvěděla něco víc. V tomhle případě, to bylo opravdu nevhodné." pověděl jsem a kroutil nad ní hlavou. 

,,Já vím, ale prostě jsem si nemohla pomoc...byla jsem příliš zvědavá. A teď bys toho mohl nechat a místo zabíjení raději svou malou sestřičku obejmi." řekla Sua a sotva popadala dech. Její fyzička byla hrozná. A i když jsem na ni byl stále trochu naštvaný, rozevřel jsem ruce dokořán. S úsměvem ke mně přistoupila a omotala její štíhlé ruce kolem mého pasu. Objetí jsem ji oplatil, ale nechtěl jsem ji nechat vyhrát tak snadno. 

,,A co kdybych tě zadusil svou sourozeneckou láskou?" nadhodil jsem a o něco málo zpevnil stisk. Sua mě udeřila její drobnou rukou do ramene. Povolil jsem a začal se smát. Byla roztomilá. Jen kdyby neměla tak temperamentní povahu, jistě by s ní muži vydrželi déle. Pohladil jsem ji po vlasech a vřele se usmál. Také mi věnovala úsměv. Přestal jsem ji objímat a čekal,. že udělá to samé. Ona však místo toho, aby přestala, svými drobnými dlaněmi zkoumala mé záda. To bylo divné. 

,,Jak často posiluješ? Přijdeš mi zase o něco větší." pověděla zamyšleně. Raději jsem nechtěl vědět, co se jí honilo hlavou. Rychle jsem ji od sebe odstrčil. 

,,Tss, to si budu pamatovat, kdyby to byl ten tvůj Sanha, nechal by ses od něj objímat celou věčnost." prskla po mně.

,,Jo, protože dost pochybuji, že by mě při objímání osahával tolik jako moje vlastní sestra." snažil jsem se jí přiblížit ten rozdíl.

,,Zrovna jsem tě chtěla pochválit, ale radši si to nechám pro sebe. Chceš teda říct, co jsem zjistila?" optala se. 

,,Ani nevím...asi jo, ale už to víckrát nedělej, ano?" pověděl jsem rázně. 

,,To už nebude potřeba, zjistila jsem dost. Umřel mu přítel, je to už dlouho podle toho, co říkal..." přerušil jsem ji. 

,,Říkal?" nadhodil jsem. Myslel jsem, že s ním nemluvila. 

,,Neboj já jsem s ním nemluvila. Sanha mluvil ke svému příteli. Vyprávěl mu, co se stalo včera, nevyjímaje ani to, že se opil s jakýmsi Bominem. Protože když se vracel domů, matka jeho zesnulého přítele s ním nehezky jednala a dávala mu to za vinu...cítil se z toho špatně. Kvůli ní si myslí, že si nezaslouží být šťastný. Poté jsem raději odešla. Bolelo mě z něj srdce." řekla posmutněle a setřela si neviditelnou slzu. 

,,Chudák. Chtěl bych mu ukázat, že si i on zaslouží štěstí." řekl jsem spíš pro sebe. 

,,Taky si myslím. Možná je na to brzy, ale poprvé v životě ti někoho schvaluji. Jelikož si tady, můžeš to převzít, já se jdu mrknout za Eunwooem. Měj se!" pověděla s úsměvem a prostě si odkráčela pryč.

,,Hlavně se před ním nezmiňuj o tom sledování." křikl jsem za ní, ačkoliv jsem pochyboval, že mě slyšela. 

Pokračování příště...