Perfect Love 2 (Joseph Quinn)

10. Kapitola

Před šesti lety, Francie - Paříž

Sledovala jsem z okna mraky pohybující se po obloze. Seděla jsem v lavici a čekala než zazvoní a já budu moct jít domů ze školy. Přemýšlela jsem nad zítřkem. Jsem zvědavá jaký bude. Ten kluk.
V chvíli mého myšlení se ozval palčivý zvuk na chodbě oznamující konec vyučování.
Ihned jsem vstala a začala si balit věci z lavice.

~~~~~>
,, Ale dneska prší takže nikam nejdu. " řekla naštvaně vedle mě Jull v busu. Za okny padal silný déšť a bylo zamračeno.
,, Hm.." broukla jsem a nadále civěla jak bez duše z okna.

Když už jsme vystoupily, obě jsme šly svou cestou domů. Měla jsem skvělou náladu. Déšť je moje nejvíc oblíbené počasí. Vždy mne velmi uklidňuje.

Otočila jsem klíčky v zámku od dveří a vešla,, Jsem doma! " křikla jsem s úsměvem a zavřela za sebou.
Otočila jsem se a spatřila mámu.
Svěsila jsem ramena a uculila se,, Ahoj, jak se máš? Je nějaký oběd?" chtěla jsem kolem ní projít ale v tu se to stalo.
Přiletěla facka, pár pěstí, párkrát kolem něco spadlo.
,, Ne mami prosím! Přestaň!" křičela jsem z plných plic a přitom se schovala pod stůl.
Máma se ke mě blížila takže jsem couvala.
,, Ne.. "
Prosila jsem ale pořád nic. Byla jako v transu. Vypadala jako kdyby byla dravá šelma a já jen nevinné kachně. Popadla mě silně za paži a já vyjekla bolestí. Táhla mě po zemi až mě dotáhla ke gauči. Sklonila se a začala mě opět mlátit. Vyhrnulo se mi tričko, takže tvrdé dopady jejích rukou na holou pokožku bolely stokrát více.
,, Anno! " křikl táta a vyběhl k mámě. Odtáhl ji ode mě a já se okamžitě zvedla a rychlostí blesku jsem běžela do pokoje jako kdybych měla v patách obřího tygra.
Zavřela jsem za sebou a zamkla. Hluboce jsem dýchala vzduch do plic a zády se svezla po dveřích až na zem.
Málokdy se máma takto rozzlobila. Nejspíš pořád.. Jen si to nechci připomínat.
První den kdy jsem takto dostala bylo, když jsem zapomněla koupit na nákupu v deseti letech rohlíky. Bylo to podobné jako dnešek. Pořád si to pamatuji jak kdyby to bylo sotva včera..