Star Trek Trosečníci

13. kapitola

Ráno Emma pomáhala, kde jí to povolili. Nejčastěji ošetřovala méně vážné zranění. Zdejší ženy se jí už tolik nebály. Několikrát během večera zachránila s Khanem několik z nich. Bůhví proč cítila víc bolesti než by normálně cítila. Tato událost ji zasáhla víc než by měla.

Najednou ji zasáhla vlna bolesti a utrpení. Podívala se směrem odkud přicházeli výkřiky utrpení. Nad mužem, kterého zrovna přinesli se sklánělo několik žen. Měl zabodnutý v noze klacek a krvácel. Emma se zvedla a udělala několik kroků směrem k nim. Po několika krocích jí zasáhla další vlna bolesti. Tak silná až ji to "odhodilo" směrem dozadu. Zakopla o kámen a padala. Najednou ji někdo zezadu chytil a vyzdvihnul si ji do náručí. Koukala na ni usměvavá tvář s černými vlasy.

"Khane!" vykřikla. On se na ni jen usmál.

"Nemůžu snad zachraňovat půvabné panny? Teda jestli si." rozesmál se. Bouchla ho a on ji postavil zpátky na nohy.

"To nebylo vtipný. Co tady vůbec děláš? Nic. Já tady aspoň pomáhám." ikonicky načuřila pusu. Jen se na ni výmluvně podíval.

"Já tady s ostatníma pročesávám okolí a hledám přeživší."

"Taky cítíš mnohem víc smutku?" podíval se na ni.

"Jo trochu. Proč?"

"Trochu? Pravda. Ty si necita, který zabil tisíce. Mám pocit, že tenhle druh je empatický. Víš doufám co to znamená?" na chvíli se jakoby zamyslel.

"To je to samý jako vulkánci, že? Né dělám si srandu. To je, že trochu cítíš emoce jiných." Emma se najednou zamyslela. Sakra Spock. Rychle se podívala po okolí. Nikde ho neviděla.

"Sakra, kde je Spock?! Nikde ho tu nevidím." Khan se jen usmál. Jednu ruku jí dal kolem ramene a začal s ní chodit.

"Spock, dle všeho je mrtvý. Zřejmě podlehl svému zranění. Přeci jen. Měl probodnutý trup. To bych nedal ani já. Takže. Zřejmě sme tu zbyli jen mi dva bez šance na záchranu. Spocka už někde v lese pojídá dravá zvěř. Hnusný pohled. Kopat mu hrb by bylo na nic. No. Jak by se naše děti jmenovali? Kluka bych dal Hana a holku Leila." pořád se smál. Emma mu dala facku a rychlým krokem se rozešla někam prič. Khan ji nějak předběhl a spustil se před ní z liány.

"Mohli bychom to aspoň zkusit. A jsem nadčlověk. Naše děti by byly krásná, inteligentní a lepší. Jména bych nechal na tobě, ale nesmí to být Christian."

"Tobě je to asi jedno, že někdo zemřel. A hlavně důstojník flotily. Určitě si rád, že je mrtvý. Určitě si ho během pročesávání našel a nechal ho tam ležet. A Christian je hnusný jméno." usmál se na celé kolo. Rozmáchl rukama až málem někoho sejmu.

"Vidíš. Přemýšlíš o tom. Jsem nadčlověk. Žádná mi neodolá."

~~~

Spock se probudil. Do očí mu zářil pruh světla. Dal proti němu ruku. Rozhlédl se po "pokoji" kde se probudil. Nebyl moc velký. Menší něž ta jeskyně. Postel na, které se probudil byla uprostřed místnosti. Podél stěn bylo spousta stolů a knihoven. Na nich stály džbány, mísy a jiné věci.

Spock se pokusil si sednout.

"Nehýbat." ozvalo se z jednoho rohu místnosti. Podíval se tam. Ze stínů vystoupila žena v ošuntěném pískovém hábitu. V ruce nesla džbán a látku. Přistoupila k němu a sundala mu z rány obvaz. Namočila látku a dala ji na ránu. Trochu to zaštípalo.

"Vy umíte náš jazyk?" podivil se. Podívala se na něj a usmála.

"Málo"

"Kde jste se ho naučila. Teda, kde jsem? Poslední co si pamatuju, že někdo zaútočila na vesnici, kde nás zajali." podívala se na něj a sedla si na zem. Spock s překvapením zjistil, že postel není tak vysoko nad zemí, jak očekával.

"Vy. Moje chýše. Já a muži vás přinést. Já o vás starat. Vy mít spoustu bolesti."

"Ode mě? Já začal jsem mluvit jen teď. Tak rychle byste se ho naučit nemohla." Najednou ucítil jak mu někdo prolézá hlavou. Zabránil to. Pak se rozhlédl po místnosti, aby zjistil, kdo to byl. Nikdo jiný než on a ta žena tam nebyl. Pak se podíval na ni. Měla světle hnědé vlasy a pronikavé oči. Usmála se na něj. Zase se mu někdo začal hrabat v paměti. Povolil to do jisté míry.

"Jméno. Jak se ty jmenovat?" zeptala se. Spock už pochopil, že to ona se mu hrabe v paměti.

"Spock. A jak se jmenujete vy?"

"Bona. Já jmenovat Bona."

"Děkuju Bono, že jste mi zachránila život." najednou si něčeho všiml. Už necítil účinky Pon Farr. Cítil se mnohem lépe. Už žádné emoce, které by nezvládal. Pokusil se zvednout, ale Bona ho zastavila. Pak někam odešla.

Uíííííí XD Konečně nová kapitola. Jinak důvod mé nepřítomnosti byl ozdravný pobyt. Čekala jsem jak dostanu inspiraci. Jak tam napíši spoustu nových příběhů, ale nic. :( Jinak jak se vám líbí Bona? Co myslte, je hodná nebo zlá? Pomůže Spockovi nebo mu rozpárá břicho, aby zjistila co je zač? :)