21. Kapitola

164 13 5
                                    

Padal do hlubin temnoty. Cítil jak se kolem něj vše uzavírá. Začal se topit. Nikde nic a přesto se topil. Tápal rukama do nicoty. Základní instinkty mu říkaly, ať se snaží vyplavat nahoru. Ale tady nebylo nahoře nebo dole. 

To je má smrt

Najednou před sebou uviděl světlo. Nebo to bylo nad ním? Natahoval se k němu. Snažil se ho dotknout. Základní instinkty, pocházející od jeho předků z dob Suraka mu jasně říkali, ať za ním jde. Nebo plave. 

Bylo už jen kousek. Natáhl se a dotkl se ho. Najednou uviděl před sebou postavu. Měla přes obličej černou kápi. Vlastně nestála před ním. Ona se nad ním skláněla. Nešlo to poznat.

JEŠTĚ NENÍ TVŮJ ČAS řekl. Nebo to spíš zaznělo v jeho hlavě. Postava vyndala ze záhybů svého havranově černého pláště staré přesýpací hodiny. Byly stejné, jako ty co měla jeho matka v koupelně. Musel si vždy čistit zuby, tak dlouho, jak se přesýpaly. 

Najednou se vše začalo pohybovat. Naposledy se podíval na postavu zahalenou v plášti. Napadlo ho jestli to není smrt. Vzhledem odpovídal pozemské představě. 

Když už ho skoro neviděl, sundala si postava kápi a on uviděl staršího pozemského muže s krátkými šedými vlasy.

HODNĚ ŠTĚSTÍ SPOCKU. I KDYŽ NEJSI TEN PRAVÝ

Khan měl celkem dost potíží. Od oběda za ním přišlo dost lidí a ptali se na Spocka. Zdejší vesničané se už naučili jejich jména vyslovovat. Všem odpověděl, že neví. A všichni se na něj potom taky podivně podívali. Jsou to vlastně empatici. Mohli vycítit, že něco není v pořádku.

Ale on uměl lhát bez jakéhokoliv nechtěného zachvění svalu. Zrychlení dechu. Výčitek svědomí. I tohle ho naučili, když z něj dělali super vojáka. Pro případ, kdyby ho zajali.

Jak se má asi Spock v nebi. Teda jestli vulkánci nějaké nebe mají. Pomyslel si Khan.
Určitě se dostal do pekla.

Uslyšel ze zadu nějaké kroky. Už se chystal pozvednout ramena, že neví. Najednou se před ním objevila Emma a sedla si na lavici.

„Ahoj, neviděl si Spocka? Od rána jsem ho neviděla. Vlastně od včerejška večer." zeptala se.

„Ne. Včera večer jsem tě uložil ke spánku a pak jsem ho šel hledat. Nikde jsem ho nenašel. A komunikátor a všechny ostatní věci jsou prič. Mám pocit, že se na nás vykašlal." Emma se na něj divně podívala. Jeho věta zřejmě působila jinak než chtěl.

„To teda ne," rozzlobila se Emma. „Spock je důstojník Hvězdné Flotily a navíc Vulkánec. Na svoje povinnosti by se nikdy nevykašlal. Muselo se mu něco stát." 

„ Já vím co se mu stalo" řekl Khan. Emma se na něj podívala částečně vyděšeně a částečně chtivě. „Uvědomil si, že to nemá cenu. Nikde  poblíž není žádná loď, která by to zachytila a ani nemůžeme najít žádný pořádný zdroj. Prostě si užívej." 

Emmě se objevil naštvaný obličej a s dupáním odešla.

Věnováno xAsadx za opravdu skvělý ST příběh. Doufám, že budou brzo další ;)

Star Trek TrosečníciKde žijí příběhy. Začni objevovat