Star Trek Trosečníci

20. kapitola

Na posteli ležela Emma. Zřejmě spala, protože Khan, který ji přikrýval, si přiložil prst k ústům. Spock toto gesto znal. Matka mu ho často ukazovala, když byl malý.

Do chýše vešel Spock. Khan zrovna přikrýval spící Emmu. Přiložil si prst k ústům, aby mu řekl, že má být zticha. Potom mu pokynul, aby šel pryč. Spock to očividně pochopil a vyšel z chýše ven. Khan dopřikryl Emmu a políbil ji na čelo. Byla tak rozkošná, když spala. Naposledy se na ni podíval, když se ještě nezlobí. Za to co teď udělá se na něj rozhodně zlobit bude. Připravil si střep do rukávu a vyšel ven.

Spock se opíral o stěnu chýše. V ruce měl komunikátor a "hrál" si s ním. Khan pevně sevřel střep v ruce. Neměl v úmyslu zabít ho hned teď. Potřebuje ho odvézd někam do jungle a tam ho zabít. Nepotřebuje, aby to všichni viděli. Aby ho potom nenáviděli. Aby ho zlinčovali.

„ Co jste to dělal v té chýši?" zeptal se Spock a obrátil se na Khana. Khan pozvedl jedno obočí, aby vulkánce naštval.

„ Co je vám do toho?" zeptal se vážným hlasem. „Toto je velice intimní téma a velice rád bych ho změnil." Spock byl na chvíli vyvedený z míry.

„Napodobujete vulkánce, aby jste se mi a mému lidu vysmál?" zeptal se nechápavě. Khan se rozesmál. Přesně tohle potřeboval. Chytl Spocka za rameno a vedl ho do jungle. Spock sice chvíli vypadal, že mu je to nepříjemné, ale když začal Khan mluvit, tak na to asi zapomněl.

„ Ne, právě naopak. Začal jsem uctívat vulkánce. Jejich logiku, jejich zvyklosti"

„Promiňte, ale spletitosti lidského humoru mi nejsou známy. Vy si ze mě děláte srandu?" zeptal se Spock. Samozřejmě, že si Khan dělal srandu, ale vidět vulkánce, a zrovna tohohle, jak na ni reaguje bylo k popukání.

„ Spocku já myslel, že vulkáni, jestli to teda takhle mohu říkat, nesnášejí jakýkoliv fyzický kontakt." Při těch slovech se Spock téměř neviditelně zamračil.

„Ano to je pravda. Pak také jistě chápete, že to co činíte mi je velmi nepříjemné."

„Ano to chápu. Takže jestli jsem to dobře pochopil, tak ve dveřích do chýše jste stál jen, proto že jsem se dotýkal Emmy?" zeptal se Khan úlistně.

„Ano. Jindy by mi to nevadilo, ale nyní jste se dotýkal její kůže. To je ve vulkánské kultuře nepřípustné. Pouze v případě ohrožení je to tolerováno."

„A v soukromí postele, že?" Všiml si jak se Spock jemně otřásl. Zřejmě se dotkl dosti intimního témata.

„ Toto téma nehodlám rozebírat," odpověděl rychle a vymanil se z Khanova sevření.

„Ale notak Spocku. Zůstaneme tu navždy. I kdyby se ti podařilo zprovoznit komunikátor, tak se ti to nepodaří." Spock se na něj podezřívavě podíval.

„Co tím myslíte? Komunikátor zprovozníme a zavoláme posily. Vy budete dopraven na Kronos a tam budete souzen."

„Ne," řekl Khan a vrhnul se na Spocka. Ten to vůbec neočekával. Rychle se otočil na Khana, ale bylo už pozdě. Khan si rychle vzal do ruky střep a zabodnul mu ho do hrudníku. Spock s křikem padl na kolena. Khan ho vzal za vlasy a zatáhl za ně. Na Spockově krku se objevilo několik výrazně zelených žíl. Khan si k němu klekl.

„Na něco bych se ještě chtěl zeptat, než tě zabiju. Jak můžeš ojíž**t Uhuru, když se jí nesmíš dotknout? To fakticky nechápu," zeptal se Khan a natáhl Spocka ještě víc. U člověka by v tomto momentě stačil malý ostrý předmět a byl by mrtvý. Krev by vystříkla vysoko do vzduchu. Khan vyndal ze Spockova hrudníku střep. Spock zaúpěl a snažil se vymanit z Khanova sevření. Ale nešlo to. Khan ho držel velice pevně.

„ Víš co je ironie Spocku? Že na téhle výpravě si byl už nesčetněkrát bodnut do hrudníku, ale stále žiješ. Tvé srdce musí být sna z oceli nebo durania. Ale neboj. Na vykrvácení rozhodně zemřeš," a přejel střepem rychle po Spockově krku. Spock vyjekl a svalil se na zem. Khan ho ještě vzal a hodil jeho bezvládnou mrtvolu do tůně.

„ Spi dlouho a sladce Spocku," řekl a zahodil střep. Jeho oblečení nebylo moc od krve. Na to si dával pozor. Smyl poslední kapky a vydal se zpět do vesnice.

Emma se probudila se svítáním. Na sobě měla přikrývku a ještě něco. Dotek živé bytosti. Rychle se otočila přes rameno, aby zjistila kdo to je. Díval se na ni Khanův rozjasněný obličej.

„ Doufám, že jsem tě nevzbudil," řekl a usmál se. Úsměv mu oplatila a znovu si lehla. Nechtěla, aby jí někdo ničil takto krásný zážitek. Skoro až zapomněla, že Khan je terorista. Vlastně na to dočista zapomněla. Prostě si znovu lehla a užívala si ten pocit.

Tadá nová kapitola. Ano jsem zlá. Vůbec jsem vám neopsala co se stalo v noci v chýši. Ale to už je jen na vaší představivosti. NE DĚTI MÍT NEBUDOU, TAKŽE NIC TAKOVÉHO. Jak myslíte že to dopadne? ;)