Star Trek Trosečníci

22. kapitola

Emma přecházela po chýši a přemýšlela. Nejvíc se jí honilo hlavou kam mohl Spock zmizet. A Khan o tom musel něco vědět. Jinak by se tak neusmíval. Po chvíli se rozhodla, že se půjde poradit s Bonou.

Šla zrovna po náměstí, nebo co to bylo, když ji zastavila jedna žena. Emma se na ni otočila. Žena ji vzala za ruku a někam ji táhla. Emma z ní vycítila, že ji někde potřebují a ji poslali, aby ji dovedla. Šla s ní v naprostém klidu.

~~~

Všude byl hluk. Že bych zase umřel? Proběhlo Spockovi hlavou.

Ale najednou nad sebou uviděl něčí tvář. Vystartoval, aby si mohl sednou, ale něco ho zadrželo. Vidění se mu zaostřilo natolik, aby poznal postavu se nad ním sklánějící. Byla to Bona. Ucítil její ruku na hrudi. Až moc podivně teplou. Chtěl se podívat, ale Bona mu to nepovolila.

„ Musíš ještě odpočívat. Zázrak, že jsi se z toho dostal." Spock ucítil velkou zátěž na krku.

„ Našla jsem tě v tůni. Na krku přeřízlá tepna a krvácel si v hrudi," poklepala mu na obvazy a jiné věci, které mu dala na hruď. „Lež," řekla mu a vstala. Spock neviděl kam šla. Asi pro nějaké léčivé byliny.

Spock pomalu otočil hlavu. Hrozně ho zabolel krk. A pálil. Jako by mu do rány někdo nasypal sůl. Ba dokonce něco horšího.

Na menším stolku, který většinou sloužil na odkládání různých mastiček a obvazů, ležely jeho šaty, ve kterých byl několik posledních dní, a mísy plné bláta. Pod stolem byly něco jako kyblíky plné smaragdově zelené krve. Jeho oblečení nebylo tolik zelené jak očekával.

Poté si uvědomil, že na sobě zřejmě nemá skoro žádné oblečení. Chtěl se posadit a podívat se jak na tom je, ale pak si vzpomněl na to co Bona říkala. Radši zůstal ležet a čekal.

Bona se po chvíli vrátila se džbánem vody a nějakým jídlem.

Nejdřív mu dala trochu napít a pak mu dala do úst nějaký list. Spock ho zkousl, ale hned toho litoval. List byl hrozně hořký a kyselý. Už už ho chtěl vyplivnout, ale Bona mu zakryla pusu svojí rukou. Rychle ho spolkl, ale ta pachuť mu zůstala v puse. Bona mu potom dala napít.

„Děkuji" vydal ze sebe sípavě Spock. Bona se na něj usmála.

„Ještě ležte. Jak jste zmizel, začal se Khan chovat podivně" řekla s divným podtónem v hlase. Spock ze sebe chtěl dostat jeho jméno, ale už neměl dost sil. Bona se na chvíli zase vytratila z pokoje. Ale hned se vrátila a v ruce držela trikordér a komunikátor. V druhé ruce držela pytlík, který podivně chřastil.

Položila je na menší stolek a přitáhla ho k posteli. Potom pomohla Spockovi sednout. Vše ho hrozně bolelo. A při pohybech ještě víc. Spock jednou vysikl, ale hned byl zase ticho. Nechtěl, aby si o něm Bona myslela, že je slaboch.

Hned ty myšlenky zahnal. Takové myšlenky si nesmí dovolit.

„Nemluvit, nehýbat. Když mi budeš chtít něco sdělit, tak na to mysli. Já tě uslyším." Poté vzala do ruky komunikátor, a pořádně si ho prohlédla.

Je už skoro zpravený. Jenom nám chybí zdroj energie.

„Zdroj energie. A co by to mohlo být? Vodní hodiny?! Máme nedaleko vodní hodiny. Zdroj energie je voda."

To je slabé. Pokud si vzpomínám, říkala si, že zde máte nějaký kámen.

„Ano to máme. Teda je schovaný v lese, ale vím o něm jen já."

A říkala si, že ostatním způsobuje bolesti a nemoci.

„Ano, to způsobuje. Myslíš, že by to mohl být zdroj energie?" zeptala se nedůvěřivě Bona. Teď, když měli oba otevřenou mysl cítil její emoce. Byla trochu vyděšená, ale zároveň velmi šťastná. A cítil z ní ještě něco. Nějakou emoci nebo cit, který nedokázal rozpoznat. Nakonec to přiřadil k jejím telepatickým a empatickým schopnostem a dál se tím nezaobýval.

Po dlouhé rozmluvě Bona na chvíli zmizela, aby přinesla ten kámen.

Spock v místnosti osaměl. Měl teď skvělou možnost pro meditaci. Párkrát se zhluboka nadechl a vydechl. Mezitím spojil ruce do stříšky před sebou. Propátral své okolí jestli nikdo není na blízku. Pak se zcela ponořil do svých myšlenek.

~~~

Žena chvíli Emmu táhla. Zatočili za roh a tam narazili na Bonu. Usmívala se a v ruce držela něco jako košík. Řekla něco ženě a ta odešla. Poté se podívala na Emmu.

„Bono konečně. Chtěla jsem za tebou jít, ale ona mě někam táhla," řekla Emma a ukázala směrem kam odešla žena. Bona se jen pousmála.

„To je v pořádku. Já jí řekla ať tě najde a zabaví. Prosím pojď se mnou." Potom ji Bona vzala za ruku a zase ji někam táhla.

Mě furt někdo někam táhne. Proč někdy nemohu někoho někam táhnout já?

Tadá, konečně nová kapitola. Už se chýlíme ke konci. Ale před konce bude ještě několik kapitol (nejmíň jedna s polonahým Khanem ;) ať se nenudíte) a když už jsme u toho ráda bych vás požádala o nějaké nápady. Však vy víte co tím myslím. :)