23. Kapitola

162 14 6
                                    

Bona dotáhla Emmu až do její chýše. Ale vzala to nejmíň tisícovkou oklik. Emmu velice zajímalo proč takové utajení, ale raději se neptala. Během cesty ji napadlo spousta věcí. Od zapsání této planety na list chráněných, přes Khana v posteli a s zaječími uši až po novou teorii o sexualitě vulkánců. Pravda, když přišly k Bonině chýši, tak už ji napadaly jen samé blbosti. A byla ráda, možná trochu smutná, že musela svůj pochod myšlenek zastavit.

Bona rychle otevřela dveře a vstrčila ji do nich. Emma ucítila zápach krve a spousty bylin. Emmě to podráždilo nos a kýchla. Bona se na ni ohlédla a potom pořádně zabouchla dveře. Rozhlédla se po místnosti, pak vzala Emmu za ruku a zatáhla ji do nižšího patra.

Emma ucítila zápach krve a bylinek mnohem silněji a znova kýchla. Přesně v tu chvíli přišly do spodního pokoje.

Na provizorní posteli někdo ležel. Ruce měl položené podél těla a těžce oddychoval. Když Emma přistoupila blíž, málem se jí podlomila kolena. Na posteli ležel Spock. Obvazy na jeho hrudi byly promočené smaragdově zelenou krví. Emma k němu rychle přiskočila a vzala ho za ruku. On steží otočil hlavu, aby ji viděl.

„Je rád, že vás vidí nezraněnou" řekla náhle Bona. Emma se na ni otočila. Ale hned jí došlo, jak to ví. Bona byla silný telepat a Spock aspoň slabý. Mohli spolu komunikovat. Kývla hlavou a pohladila ho po ruce.

„A žádá vás, aby jste toho nechala. Je mu to nepříjemné" dodala po chvíli. Emma položila pomalu jeho ruku zpět na postel.

„Spock se ptá, jak dobře jste na tom s inženýrstvím"

„Celkem dobře. Teda nedokážu opravit warp pohon, ale takové ty jednoduché věci, jako kalibrace systémů, opravování toustovačů a podobný to zvládám" odpověděla jí Emma. Bona přešla ke skříňce krčící se v rohu místnosti a vytáhla z ní komunikátor. Potom ještě vyndala takový malý kámen a obojí to přinesla k Emmě.
Emma to od ní převzala a začala si to pořádně prohlížet.

„Spock se vás ptá jestli byste to dokázala složit. Ten kámen poslouží jako zdroj energie pro komunikátor. Je ochotný vám radit."

„Myslím, že bych to dokázala. Ale ten komunikátor přeci nebude mít takový dosah?" zaváhala Emma. Bona se podívala na Spocka.

„Říká, že Klingoni už vás jistě hledají. Spíše Khana. Chtějí se mu pomstít. Prý je to věc cti. Takže je velmi pravděpodobné, že prohledají i tuhle soustavu. Vy je jen musíte navést na tuhle."

„Jo jasně. A máme nějakou jistotu, že nás nezabijí?" zeptala se opět Emma.

„Spock říká, že by s nimi měl letět i vulkánský diplomat." Emma opět kývla hlavou a dala se do práce.

Bona občas zmizela, a pak se vracela. Pravidelně vyměňovala Spockovi obvazy. Jednou jim přinesla jídlo. Po nějakých čtyrech hodinách si Emma prohlédla svůj výtvor.

„Myslím, že je to hotové" řekla a ukázala to Spockovi. Bona ho mezitím, co mu měnila obvazy, posadila. Pomalu to otáčela.

„Spock si myslí, že to je správně." Emma kývla hlavou a komunikátor zapnula. Chvíli hledala správnou frekvenci a pak ji našla. Zmáčkla pár tlačítek a čekala. Po chvíli se ozval klingonský hlas. Bona se trochu vyděsila.

„Identifikujte se prosím" zaznělo z komunikátoru. Emma na chvíli jakoby zmrzla. Pak se, ale vzchopila.

„Tady praporčík Emma Moment ze Spojené federace planet" odříkala Emma bez jakéhokoliv chvění v hlase. Na druhé straně komunikátoru se chvíli nic nedělo, jen byli slyšet hlasy v pozadí.

„Praporčíku, tady vulkánský velvyslanec Sarek, prosím zdělte podrobnosti. Jste v pořádku?" zeptal se pevným hlasem vulkánec. Emmu skoro až překvapilo, že je u komunikačního zařízení.

„Ano, teda ne. Při převozu vězně na Kronos jste omylem vletěli do magnetické bouře a ztroskotali jsme. Přežili pouze dva důstojníci a vězeň" Na druhé straně se opět něco řešilo.

„A jak jste na tom?" zeptal se opět Sarek.

„V celku dobře. Planeta je obydlená primitivní kulturou, bohužel jsme se do ní vmísili. Komandér Spock je ochotný vzít všechnu vinu na sebe, protože se tak událo pod jeho velením" řekla Emma a podívala se na Spocka. Moc dobře věděla, že by to udělal. A způsobit mu teď další problémy nechtěla. Bona na ni kývla, že to tak Spock opravdu chtěl. Vypadalo to, že vulkánec si povzdechl. Nebo to tak Emmě aspoň připadalo.

„Zaměříme vás podle signálu a přiletíme pro vás......" spojení se přerušilo. Zřejmě byli zakryti planetou, měsícem nebo tak něco. Emma se to ještě chvíli snažila vyčistit, ale nepovedlo se. Tak vypnula komunikátor a podívala se na Spocka.

„Jak dlouho myslíte, že jim to bude trvat?" zeptala se ho.

„On neví. Ale věří, že to nebude moc dlouho. A taky říká, že byste se měla chovat jako před tím. Jít ven a dělat normální věci, jako před tím. Khan by jinak mohl na něco přijít a on je velmi nebezpečný."

„Pane Spocku, co vlastně děláte tady a proč jste zraněný?" zeptala se, když byla u dveří. Bona se na něj podívala.

„Khan ho odvedl do lesa a tam se ho pokusil zabít. Já ho našla a ošetřila. Khan nesmí mít žádné podezření" řekla Bona. Emma se usmála a vyšla ven.

Děkuji za nakopnutí  . A slibuji, že se teď budu Trosečníkům věnovat trošku víc. ;) Jinak co si myslíte, že se stane? Takhle hladce to přeci proběhnout nemůže.


Star Trek TrosečníciKde žijí příběhy. Začni objevovat