Star Trek Trosečníci

18. Kapitola

Spock se probudil. To koho uviděl ho naprosto vyděsilo. A Khana nejspíš taky. Otevřel pusu, ale nic nevyslovil. Prostě tam tak leželi a nevěřícně na se na sebe koukali. 

"Ne. To se stát nemohlo. Když jsem přišel ty si spal vedle Emmy. " řekl Spock.

"Pravda. Dotáhl jsem sem Emmu a ona hned spadla na postel a spala. Já usnul chvíli po ní." 

Dál tam tak leželi a divně na sebe koukali. Než přišla do chýše Emma. 

"Omlouvám se. Asi bych vás dvě hrdličky měla nechat o samotě." řekla a začala se hrozně smát. Spock hned zareagoval a snažil se dostat z postele. Khan se na něj škodolibě podíval. Když byl Spock jednou nohou z postele, tak ho Khan chytil za tu druhou. Následkem toho se Spock zřítil na podlahu. 

Khan se začal hrozně smát. Ještě víc než Emma, který pomohla Spockovi zpět na nohy. 

"Emmo, mluvila si s Bonou?" zeptal se Spock. Podívala se na něj

"Ano, zrovna před chvílí. Proč?" Pořád se usmívala. Ale už ne tak moc. 

"Chtěl jsem se zeptat, kde jsou naše komunikátory a ostatní věci. Když je budeme mít, je větší pravděpodobnost, že se odsud dostaneme." Emma udělala obličej *o tomhle jsme nemluvili. Spock to asi pochopil. Zvedl se a vyšel z chýše.

Khan se otočil na Emmu a roztáhl se po posteli. Začal se usmívat. Emma se na něj podívala a jen zakroutila hlavou.

"O co se snažíš? Jestli si myslíš, že jsem ti odpustila, tak seš vedle. A takhle vypadáš opravdu divně." řekla a vyšla z chýše. Khan se na sebe podíval. Asi opravdu vypadal divně. Vstal a vyšel z chýše. Venku bylo opravdu krásně. Protáhl se. Všiml si u ohniště Spocka, Emmy, Bony a náčelníka. O něčem spolu mluvili. Určitě o komunikátorech.

On nechtěl pryč. Věděl co by ho čekalo. Doživotní práce na Rura Penthe. Kdo by tam chtěl. Tady je to ráj. Může mít kteroukoliv z žen tady. No skoro každou. Ty zadané asi ne. A věděl, že Spock udělá cokoliv, aby se dostali zpět. Aby musel na Kronos. Aby ho soudili z činů, které nespáchal. Dobrá spáchal, ale může za to Marcus. No ten je mrtvý. Musí vymyslet způsob, aby tu mohl zůstat. I kdyby měl Spocka zabít. Vida to je nápad. Zabije Spocka.

Spock mluvil s náčelníkem. Teda ne on, ale Bona. Překládala. Oceňoval její pomoc. Dokonce se i lepší.

"Náčelník říká, že vaše věci jsou u něj. On se ale bát, že vy je použít proti nám," přeložila Bona náčelníkova slova.

"My nechceme ublížit. Naše věci nám pomůžou se odsud dostat.  Pomocí komunikátoru si zavoláme pomoc a oni si nás vyzvednou. Už tu potom nebudeme." Spock musel věty trochu formulovat jinak by je Bona nedokázala přeložit. Chvíli jí to trvalo. Pak řekla náčelníkovi v nějakém divném jazyce co právě řekl. Hned jí odpověděl a ona zase chvíli překládalo. Spock ucítil, jak se mu hrabe v hlavě. Nejspíš narazila na slovo, které nedokáže přeložit. Povolil jí to, ale jen do určitých mezí. 

"Náčelník se bojí, že vy přivoláte ty z nebes." 

Ty z nebes? Asi Klingoni. Ale co by tady dělali? Tohle je sice jejich území, ale nemohli by narušit kulturu na nižší úrovni vývoje. Počkat mohli. Jim by to nevadilo. Klidně by je i zotročili. Zamyslel se. Musel ho nějak přesvědčit, že jim neublíží ani oni ani to co je přiletí zachránit. Teď by se mu tady hodil otec. On je diplomat né Spock. To zvládne. Má v krvi Sarekovu krev. Je jeho synem.

"My bychom se pokusili je přesvědčit, aby nechali vaši zemi na pokoji. Momentálně s nimi máme dobr vztahy," řekl Spock. Emma stála za ním. Otočil se. 

"Nevypadá to s námi moc dobře," řekla.

"To nevypadá. V nejhorším tady zůstaneme," odpověděl jí Spock. Emma zvedla jeden koutek úst. 

"Ne. V nejhorším nás upálí." Nad tím se musel Spock zamyslet. Už jen to jak vypadal zdejší lidi děsilo. Ale ukázali se v dobrém světle, když pomáhali. Zbylo jen doufat jak rozhodne náčelník.

"Náčelník souhlasí. Ale jestli na nás zaútočí, tak vás prokleje." Emma už chtěla něco říct, ale zarazil ji.

"Jistě. To bychom byli neradi." Bona to přeložila náčelníkovi. Ten se pak otočil a pokynul jim ať jsou za ním.

Nová :) Jestli máte otázky, tak se ptejte.