Star Trek Trosečníci

5. Kapitola

Spock šel po chodbě směrem k hangáru. V jedné chodbě ho zastavila Uhura. "Musíme si promluvit Spocku." vypadala celkem dost naštvaně.

"Jistě co bys potřebovala?" zeptal se s naprostou vyrovnaností v hlase.

"Jde o nás dva a o tom tvém rituálu. Ty si myslíš, že bych ho nezvládla?"

"Nyoto, já si nemyslím, že bys ho nezvládla. Ale k tomuto výsledku jsem došel pečlivým přezkoumáním. Tento rituál by byl na tebe příliš surový a neetický." stále měl své hnědé oči upřeně na Uhuru.

"Aha, jistě chápu. Já pozemšťan pro tebe nejsem dost dobrá. Nebyla náhodou tvoje matka taky pozemšťan?" tohle se Spocka dotklo, ale nenechal se vytočit.

"Do mé rodiny ti nic Nyoto není. Teď kdyby si mě omluvila, musím jít." a s těmito slovy odešel do hangáru.

~~~

Emma spěchala do hangáru. Opět trochu nestíhala. To se jí stávalo furt. Na chodbě se v tom spěchu s někým srazila. "Velice se omlouvám. Já spěchám do hangáru." rychle se omluvila aniž by si uvědomila, že vrazila do kapitána Kirka.

"To je v pořádku poručíku" věnoval ji úsměv. "Opět nestíháte? Do hangáru na Zemi jste taky dorazila se spožděním. Ale s naprosto zanedbatelným." pořád se usmíval. Bůhví proč si teď vzpomněla na pár svých kamarádek, které ji říkaly, že Kirk spal snad s každou.

"Máte pravdu, měla bych začínat vyrážet s rezervou pěti minut."

"Nemusíte se bát, že byste dorazila pozdě. Khana přivedou opět až budou všichni na svých místech."

~~~

Zbytek vzletu se obešel bez problémů. Když byl raketoplán z nějakého lepšího dosahu komunikátorů Khan promluvil směrem k Emmě.

"Opět se setkáváme Emmo. Že je to hezký, já ty a pak pár nepodstatných hňupů a ten skřet." pohled obrátil k Spockovi, který si ho nějak extra nevšímal. Byl zabraný do svých věcí a nenechal se rušit. "Doufám, že se mnou budeš mluvit. To by mě jinak velmi urazilo. Taková krásná."

Emmě už to lezlo trochu krkem. Sice bylo příjemné slyšet jeho hlas, ale." Co chcete Khane?"

"Vzhledem k tomu, že mě odsud nedokážete dostat, tak aspoň příjemnou společnost." usmíval se. Velice záhadně se usmíval.
Spockovi bylo divné, že se tak usmívá. Chvíli to ignoroval, ale pak to nevydržel. "Khane co je váš plán?"

"Omlouvám se vám pane Spocku jestli to vypadá, že něco vymýšlím. Jenom se mi zdá o tom, co se zde bude dít až dostanu raketoplán pod kontrolu." usmál se na Emmu. "Chcete ten plán slyšet pane Spocku?"

Spock bůhví proč pokývl hlavou k souhlasu. Byl velmi naštvaný. Pon Farr začalo dřív než si myslel. Očekával, že se projeví až za tři týdny. Takhle musí častěji meditovat a doufat, že mu otec, až dorazí na Kronos, pomůže.

"Tak tedy dobrá. Až se dostanu z cely vás zmlátím do němoty, tady ty frajírky zdřejmě z M. A. C. O.  zabiju a tady že slečny Emmy si vyrobím otroka. Nemyslím to nijak zle." podíval se směrem k Emmě a usmál se.

"A co vás vede k domnění, že se dostanete z cely?" Spock zuřil, ale nedal to na sobě znát.

"Co já vím. Třeba ta magnetická bouře do které jsme vletěli?"
Spock se rychle otočil na hlavní obrazovku. Před jejich očima se tam začala zhmotňovat velká magnetická bouře, kvůli které vyrazili o týden dřív.

~~~

Já vás teda hrozně napínám, že jo   } :)  mám pocit že stroskotání bude kapitola sama o sobě. :)
Pozn. nevím jestli v této době má mít Spock Pon Farr, ale celý nový vesmír je takový zmatený :)