Hádův syn

Formaneta

Na tak malej ostrůvek tu bylo celkem dost rušno. Na náměstí pobíhaly stovky lidí kolem stánků, ze kterých prodavači křičeli něco o tom, že jejich zboží je kvalitnější a takový žvásty.

Kdybych někoho z party jen na chvíli spustil z očí, jsem přesvědčený, že by se mi ztratil. Chytil jsem Reynu za ruku a přitáhl si ji k sobě. Věnovala mi jeden z jejích úsměvů a já se musel usmát taky. Ať mi sudičky a bohové klidně vlezou na záda. Mám skvělý kamarády a úžasnou holku.

Proráželi jsme si cestu davem. Lidi něco mumlalu, ale myslím, že na to byli zvyklí. Byl to trh. Tady se řve a přetahuje se o zboží.

Vymotali jsme se z davu a zabočili do boční uličky. Hned jsem toho zalitoval. Vrzání starých okenic a mňoukání toulavých koček jednomu dokáže zkazit náladu.

Došli jsme až na kraj města a před námi byl park. Koukl jsem po ostatních a vyšel jsem. Ucítil jsem na tváři studený závan větru. Po zádech mi přeběhl mráz.

Stáli jsme na travnaté ploše, uprostřed které byly vybroušené kameny.

"Co to je?" obrátil jsem se na Annabeth.

Ta nejdřív otevřela pusu naprázdno, pak se nadechla a spustila naprosto annabethovský výklad.

"Megalitická hrobka Ca Na Costa. Je považována za nejvýznamnější megalitickou památku nejen na ostrově Formentera, ale na celých Baleárských ostrovech vůbec. Nachází se na severu Formentery, na břehu jezera Estany Pudent. Hrobka byla objevena teprve v roce 1974..."

"Dobře." zastavil ji Percy. "Už tomu rozumíme, žejo lidi." vrhnul na nás pohled typu: jestli neřeknete, že jo, bude mluvil dál.

Všichni jsme horlivě přikyvovali. Annabeth otráveně protočila panenky.

"Co má Ca Na Costa společnýho s Řeckem a Římem?" divil se Percy.

Myslím, že tohle byla stratedická chyba, protože tohle Annabeth určitě taky věděla.

A taky že jo. "Katalánsky se tomu říká Rellotge - hodiny. Je tady pohřbená rodina Řeků. Měli na výběr - buď zůstanou v obleženém Řecku, nebo odjedou do bezpečí sem. Vybrali si špatně, protože týden potom Řecko vyhrálo válku a..."

"Takže volby..." Přemýšlel nahlas Nico. "Jdeme pryč!" rozhodl a otočil se zády k hrobce. Už se měl k odchodu, když se za námi ozvalo: "Odešli byste, aniž byste se zeptali? Volili?"

"Janusi." S respektem jsem hleděl do tváří dvouhlavému bohovi.

"Ty, Nico di Angelo už jsi si vybral. Čas tvé volby už vypršel. Stejně tak Valdez, Jackson a Chaseová..." zajímalo by mě, proč nám neříkal jménem, ale nechal jsem to být.

"Reyna Ramírez a tak dále..." obrátil se k nám. "Zajímavé...ale bohužel, i ty už jsi si zvolila svou budoucnost. Pak se zabodl pohledem do mě.

"Čas tvé volby teprve nadejde. Jak si vybereš, Hádův synu? Co si zvolíš? Krev nebo rodinu, mír či válku, minulost či budoucnost...až přijde tvůj čas, budu stát po tvém boku..." zlověstně se usmál. "Pokud tedy najdeš odvahu volit." zašeptal.

Vyschlo mi v krku. Teď, zrovna teď mě zradil hlas.

"Co to meleš, Janusi?!" vyjel na něj Percy. "Nikoho z mých přátel otravovat nebudeš!" vytasil meč.

"Jsem bohem voleb, Percy Jacksone." To jméno spíš vyplivl. "A volit musí každý." vycenil zuby. "Volba vždy přijde, ať už chceš nebo ne. Já se nikoho neprosím o dovolení!"

Stál jsem tam a nemohl se pohnout. Stěží jsem se nadechl.

"Dost!" zasípal jsem. Hlas se mi pomalu, ale jistě vracel.

"To už stačí, Janusi. Až přijde čas, budu tě očekávat." zadíval jsem se mu do očí.

"Výborně, Hádův synu. Konečně někdo, kdo umí přijmput svůj osud." střelil nenávistným pohledem po Percym.

Snažil jsem se zůstat v klidu. A Janusova společnost mi v tom moc nepomáhala.

"Víte, kde bychom našli Hekaté?" zeptal jsem se.

"Hmppf." odplivl si Janus. "Tu starou čarodějnici a ty její křižovatky?! Tak to ne! To bych vám neřekl, ani kdybych to věděl!" začal se vztekat. "Sbohem." oznámil nám a zmizel.

"Super." protáhla obličej Annabeth. "Tahle zastávka byla úplně k ničemu."

"Ne tak docela...." opáčila Reyna. "Co myslel tou volbou, Marcusi? Krev nebo rodina, minulost nebo budoucnost...co to mělo znamenat?!"

Před očima se mi zatmělo. "Já...nevím." zalhal jsem. Měl jsem takové tušení...a čím víc se mi potvrzovalo, tím míň se mi to líbilo.

Nevypadalo to, že bych ji přesvědčil, ale dál už se nevyptávala.

"Jdeme na loď." Ukončil to Nico.

"Jasně." přidal se Leo. "Hrobky nemám rád. Za mnou lidi!" rozkázal a my se pomalým tempem vydali k lodi...