Hádův syn

Neapol

Bylo vedro. Válel jsem se u stěžně ve skoro 40°C. Po čele mi stékal pot. Nechtělo se mi dělat vůbec nic. Kdo sakra vymyslel tohle počasí?! Mám radši déšť a bouřky.

Převalil jsem se na druhý bok. Uviděl jsem Grovera ležet s vyplazeným jazykem. Bylo mi ho docela líto. Mě bylo teplo i když jsem byl jenom v kraťasech a on byl vlastně z půlky koza. Zahřívala ho srst.

Annabeth, Reyna a Kalypsó byly v kajutě a řešily nějaký holčičí věci. Lea už jsem dlouho neviděl a měl jsem podezření, že někde za zdí holky odposlouchává. To by mu bylo podobný.

Percy byl někde v moři. Šel bych taky, ale nechtěl jsem, aby se dozvěděl o těch "super schopnostech" a tak. Už takhle jsme toho měli všichni hodně a já mu nechtěl přidělávat starosti (dost na tom, že jsem ho vytáhl na tuhle výpravu).

Už jsem se začínal smažit. S pomocí stěžně jsem se zvedl a doplazil se do jídelny pro něco k pití. Percy tu měl zásoby modrý Coca Coly. Ten kluk a jeho "modrý" jídlo. Annabeth už se mi to párkrát snažila vysvětlit, ale pořád jsem tomu úplně nerozumněl.

Natočil jsem si vodu z kohoutku a hodil do ní led. Do druhý ruky jsem vzal brčko a odplahočil jsem se zpátky na palubu.

Vylezl jsem na stěžeň a našel si jedinej stín na lodi. Otřel jsem si rukou zpocený čelo a napil se. Říkejte si kdo chcete co chcete, ale není nic lepšího, než se ve vedru napít studený vody (snad kromě jakéhokoli času stráveného s Reynou).

Zajímalo by mě, kde je Nico. Většinou býval tady, ale teď...No, snad se časem ukáže.

Podíval jsem se směrem ke břehu. Pluli jsme kolem Neapole.

"Leo? Zastav! Jdem na zmrzku!" zakřičel jsem na celou loď.

Leo vyběhl z podpalubí a snažil se vypadat nenápadně (takže jsem měl pravdu, šmíroval holky). Zazubil se na mě a vzal za kormidlo. Loď se prudce otočila o 180 stupňů na levobok.

Chytil jsem se lodního provazu a jen tak tak udržel rovnováhu. Z podpalubí se ozval jekot a rány. Holky, které na rychlou změnu kurzu nebyly připravené, to asi neustály a teď se válely dole po kajutě.

Při představě, jak to teď dole vypadá, jsem se musel usmát.

Loď pomalu klouzala k přístavnímu molu. Percy vylezl na palubu a oklepal se (bohužel voda, kterou ze sebe dostal, zůstala na nás ostatních). Nico taky od někud vylezl a holky se vyškrábaly z podpalubí.

Myslel jsem, že půjdeme všichni, ale Grover prohlásil něco o tom, že do města pojmenovaného po tom tyranovi ho nedostaneme ani za nic (asi myslel Napoleona Bonaparta, ale neptal jsem se ho).

My ostatní jsme ale zamířili do ulic, hledat zmrzlináře. Upřímně řečeno čekal jsem, že tu bude víc lidí. Náměstí bylo prakticky prázdné až na několik málo domorodců, snažících se vnutit své zboží turistům.

Po tom, co jeden z nich začal tahat Reynh za rukáv a ukazovat jí svoje slaměné panenky jsem zamířil do jedné z bočních ulic.

A pak jsem to ucítil. Byla to nějaká magická stopa, kterou tu zanechalo...něco. Zarazil jsem se a snažil se zjistit, odkud to jde.

I ostatní se zmateně rozhlíželi. První se vzpamatoval Nico. Ukázal prstem na jednu z ulic a ani na nás nečekal, a vydal se tam tudy. Nám ostatním nezbylo nic jiného, než ho následovat.

Zastavil se na rohu před starým knihkupectvím. Už bylo zavřené aspoň padesát let. Nevěděl jsem proč, ale táhlo mě to dovnitř.

Otevřel jsem rozvrzané dveře a dával pozor, abych nerozbyl tabulku skla, která v nich byla zasazena.

Pomalu jsem vkročil dovnitř. Nasál jsem vůni starých knih. Měl jsem ji rád (stejně jako Annabeth).

Došel jsem k jednomu z polorozpadlých regálů a vzal do ruky jednu z knih. Byla psaná ve starořečtině. To mě zaujalo. Otevřel jsem ji a nahlas přečetl pár řádků.

"...a pak se uložil do náručí matky země a v ní spočinul, obklopen temnotou. Nebylo návratu, neboť jeho osud byl dávno spleten v rukou sudiček a spečetěn bohy..."

"No..." promluvil váhavě Leo "to bylo...povzbuzující."

"Nikoli." ozval se za námi ženský hlas. "To bylo nevyhnutelné. Vybral si jednu z cest a bohužel pro něj si zvolil špatně..."