Hádův syn

Benátky

Ráno jsem se probudil v prázdné posteli. Chvíli jsem se převaloval, ale pak mě sluneční paprsky donutily vstát. Protřel jsem si oči a vzápětí se chytil za uši. Lodí se nesl zvuk poplašného zvonu. Kdybych nevstal, tak by mě to vytáhlo z postele.

Vyběhl jsem na palubu, ale ne kvůli obavě z nepřátel (většinou ho používal Leo na svolání porady).

"Dobré ráno." kývl na mě. Jen jsem si povzdechl a spolkl kousavou poznámku, kterou jsem měl na jazyku.

Sešli jsme se všichni. A koukali na město, které se před námi rozprostíralo.

"Benátky." usmála se Annabeth.

"Musíme za Tripem." oznámil jsem jim.

"Já tam nejdu!" protestoval Nico. "Znova kukuřice nebudu!"

Nedivil jsem se mu. Mně by se to taky nelíbilo.

"Tak co třeba Já, Grover a Annabeth." navrhl jsem.

"A Kalypsó." doplnila mě Annabeth.

Přikývl jsem. "Jdem?" Reyna na mě vrhla ublížený pohled. Přitočil jsem se k ní a pošeptal jí do ucha: "Jen nechci, aby z tebe byla zelenina." mrkl jsem na ni.

Šli jsme městem na malé náměstíčko. Nico měl pravdu - je tu spousta lemurů (a tím nemyslím roztomilá zvířátka, ale protivné duchy).

Naštěstí moje aura byla dost silná na to, aby je udržela v šachu.

Šel jsem naproti a zazvonil jsem. Nic...

"Že by Trip nebyl doma??" nadhodil Grover.

"Blbost!" odbyl jsem ho a zabušil jsem na dveře. Zase nic. Ach jo.

"No, nedá se nic dělat." pokrčil jsem rameny a vyhodil dveře z pantů.

"Zbláznil ses?!" vyjela na mě Annabeth.

"Ne." odpověděl jsem lhostejně. "My ten ječmen potřebujeme."

"Ale..."

"Myslím to vážně!" otočil jsem se a upřeně se jí zadíval do očí. Mlčela.

Šel jsem dovnitř. Zamířil jsem do pracovny. Na stole byl zapnutý počítač na nějaké stránce o zemědělství. Tady nic. Vycouval jsem ven a prohledával ostatní místnosti.

Našli jsme to ve skladišti. Sud s ječmenem stál vzadu v rohu. Doběhl jsem k němu a nabral hrst ječmene. Nasypal jsem ho do krabičky a strčil si jí do kapsy.

"Jdeme zpátky." otočil jsem se a koukal do tváře Tripovi.

"Kampak, mladý muži?!" zvedl obočí.

Klid! Je to v pohodě, ujišťoval jsem se.

"Tripe!" usmál jsem se a vysekl úklonu. "Kde se tu bereš?"

"Na to bych se měl zeptat spíš já..." podezíravě přimhouřil oči. "Je z vás cítit smrt!"

Zalétl jsem pohledem k Annabeth. Měla prst na ústech.

"To...no...po cestě jsme se museli vypořádat s....Telchiny!" vykoktal jsem a ani jsem mic nelhal.

"Co tu chcete?!" vyštěkl.

A v tom mě to napadlo. "Posílá mě Déméter." usmál jsem se.

"Déméter?" zarazil se.

"Jo. Pro ječmen." zvedl jsem krabičku. "V zahradě jí uhynulo pár semínek a..."

"Jí nikdy nic neuhyne!" provrtával mě pohledem.

"Chtěl jsem říct..." po čele mi stékal studenej pot.

"Kyklopové!" pomohla mi Annabeth. "Pošlapali jí zahradu."

Tripovi změkl pohled. "Chudák Déméter. Poseidón a ti jeho kyklopové. Kdyby to aspoň byli zemědělci. Ale to né, oni musí mlátit kladivem do kovadlin. Pche!"

Zklidnil se mi dech. Teď už je to dobrý.
"Spěchá-á-áme." zamečel Grover.

"Ale jistě, běžte. A pozdravujte Déméter." mávl na nás Trip a věnoval se svému zemědělství.

Kéž by si vždycky všichni nechali něco nakecat. To by bylo super...