Hádův syn

Rozhodnutí

~Nico~

Marcus se nevracel. Už hodinu jsme kotvili v Cagliari a on pořád nikde. Nervózně jsem přecházel po palubě. Kam mohl jít?!

Pak mě uhodila prudká bolest hlavy. Svezl jsem se na palubu. Uslyšel jsem Grovera jak je mně běží, ale jako by byl někde jinde.

"Nedovolím svým synům jít na smrt." ozvalo se. Ten zvuk vycházel ze vnitř mé hlavy. "Marcus je tady. Vrať se Nico. On nemůže přijít..."

Grover se mě snažil zvednout, ale nepotřeboval jsem to. Jakmile hlas utichl, byl jsem v pořádku. Rozběhl jsem se k ostatním.

Vrazil jsem do pokoje. "Marcus...už se nevrátí."

"Cože?!" rozčílil se Percy. "Utekl?!"

"Ne. Šel požádat otce o pomoc. V Římu nás čeká smrt a on to věděl a chtěl tomu zabránit." koukal jsem do země.

"Do Říma musíme jet." řekla Annabeth. "Něco tam je, cítím to."

"Copak to nechápeš?!" vyštěkl jsem. "Marcus je zavřenej v podsvětí jen proto, že chceš jet někam, kde všichni umřeme!" vyskočil jsem ze židle a ta s drnčením dopadla na podlahu.

"Klid lidi." snažil se zklidnit situaci Percy. "Proč vlastně na nás čeká v Římě smrt?"

"Já nevím." zavrtěl jsem hlavou. "Ale..."

"Co? No tak mluv Nico." Annabeth už taky ztrácela nervy.

"...Marcus o tom musel něco vědět." přiznal jsem. Přemýšlel jsem o tom, co všechno ještě věděl.

Vzpomněl jsem si, jak se mě ptal, nestli je Řek. Myslel jsem, že je to z toho, jak se praštil do hlavy, ale co když v tom bylo něco víc?

"Hele lidi a vážně tam chceme jet?" zajímalo Leo. "No víte, když si Marcus dal takovou práci, aby nás od toho odradil a Hádes mu dal domácí vězení, aby tam nejel...nebyla by blbost i přes to všechno jet do Říma?"

"Myslím, že Leo má pravdu." ozvala se Kalypsó.

Annabeth mlčela.

"Tak hele, jestli Annabeth říká, že tam máme jet, tak na tom asi něco bude, ne?" bránil ji Percy.

"Ať se rozhodnete, jak chcete, půjdu s váma, ale co Marcus?" sjela nás pohledem Reyna.

"Teď s tím nemůžeme nic dělat." povzdechl jsem si. "Marcus je silný, ale pochybuji, že dokáže vzdorovat otci na jeho domácí půdě."

"Musíme se obejít bez něj a doufat, že si to Hádes rozmyslí." pokrčil rameny Percy. "Leo...? Nastav kurz na Řím."

Leo nevypadal, že by ho výsledek porady zrovna dvakrát nadchl, ale šel ke kormidlu přepnout loď na autopilota.

Šel jsem do skladiště nabrousit si meč. Měli jsme tu spoustu fajnovejch věciček. Začal jsem se přehrabovat v nádobkách s řeckým ohněm. Křiklavě zelená tekutina narážela do stran nádobky. Jednu jsem vzal a strčil si ji do kapsy. V Římě se bude hodit.

Nahoru se mi nechtělo tak jsem tu jen tak seděl a koukal na moře malým oknem v boku lodi.

~Marcus~

Přecházel jsem sem a tam po zahradě. Už jsem očesal jablka a vytrhal plevel v hlíně kolem stromů.

"Děje se něco?" ozvala se Persefona. Neřekl jsem jí, co se stalo.

"Persefono...stalo se ti někdy, žes nemohla ochránit ty, které miluješ? Žes jen tak seděla zatímco přátelé umírali? podíval jsem se na ni.

"Já jsem ani nemohla být s těmi, které jsem milovala, nevzpomínáš si? Tvůj otec mě unesl." přísahal bych, že jsem v jejím hlase zaslechl smutek.

Zarazil jsem se. Možná že kdyby...

"Pomůžeš mi?" napadlo mě. "Teda..."

"Jak bych ti mohla pomoct? Tohle je říše tvého otce..." posmutněla.

"Mohla bys...třeba odlákat pozornost. Přes lítice se dostanu a Kerberos mě má rád." zkoušel jsem to.

"Kdyby se ti to povedlo, Hádes se rozzuří. Následky by mohly být..." nechala to viset ve vzduchu.

"Já to risknu." přesvědčoval jsem ji.

"Musíš si to dobře načasovat. Nevím jak zle na to bude Hádes reagovat." povzdehla si.

"Díky." přiskočil jsem k ní a objal ji. Trošku ji to zaskočilo, ale nebránila se.

"Já vám to vrátím, matko." slíbil jsem ji.

Zavrtěla hlavou a pousmála se. "Aspoň někdo by měl být šťastný..."