Probudila jsem se okolo 5 ráno bez budíku, jelikož jsem byla nervózní ani nevím proč, když to nejsem já která bude běhat 90 minut a kopat do míče. Když jsem vzdala se snahou usnout tak jsem si šla udělat kafe jinak dnešek nedám. Můj spánek je moje priorita a jestli nemam alespoň 6 hodin spánku tak jsem jako bez duše.
Zbytek dne jsem strávila uklizením mého bytu. Nepatřím do kategorie lidí který si uklízí každý den, ale tak jednou do týdne. Ani nevím jak, ale ocitnula jsem se o několik hodin později a Epet aréna se otevírá za 2 hodiny. Šla jsem do sprchy a uvědomila si že jsem nejedla celý den. Udělám si něco k jídlu po sprše a jen se oblíkám do volnějších černých kalhot a dresu s šálou acs. Vyrážím z bytu do garáží, kde na mě čeká můj Mercedes Benz G. Je to moje vysněné auto už nevím jak dlouho a teď jsem si ho konečně koupila po několika letech šetření. Kdybych nenašla dobrého prodejce tak šetřím ještě teď. Sice byl už dvakrát v opravě, ale nemůžu za lidi v Praze.
Konečně dojedu k Epetu a zacházím do vstupu pro hráče. Jsem tady s lidma docela známa protože jsem tady pracovala asi 3 roky a navrhovala jejich oblečení pro fanoušky. Cestou potkávám i Briana který trénuje hráče. Vidím že je ve spěchu i když je ještě pul hodina. Určitě pospíchá do šatny.
"Hello Andrea, you doing well?" Usměje se na mě a obejmeme se "Hi, well as best as it can get" zasměju se "Well it would be better if you came back to us just saying" říká a už odchází zároveň do šatny, ale stihne slyšet můj smích. Za tu dobu co jsem byla zde tak jsem si hodne sedla s Brianem.
Jdu se posadit do tribuny, která je vyhrazená pouze pro rodinu. Hned spatřím manželku Kuchty s kterou jsem si náramně sedla a vždy se s ni bavím na akcích. Mává na mě a ukazuje na volné místo vedle ní.
"No ahooj jsem tak ráda že jsi přišla a nemusím poslouchat tvého bratra sama" obejmeme se a až pak si všimnu mého mladšího bratra, kterého taky obejmu a slyším jak si stěžuje "Ale prosím tě vždyť jsem ti jen říkal statistiky jak to dopadne dneska" Vidím jak se Bára jen zašklebí a to ve mně vyvolá smích " Tomy víš jak tě mam moc ráda viď?" Reknu "Achjo ledový citronový čaj vid?" Odpoví mi po dlouhým výdechu "Ano máš to u mě" usměju se.
Povídám si s Bárou a koukáme jak se připravují kluci z obou týmu. Zahlédnu svého bratra, který si protahuje nohy s Krejčím, na něm mi zrak zůstane chvíli déle. "Poslouchaš mě?" Zeptá se Bára po tom co na chvíli nevnímám "Promiň co jsi se ptala?" Vrátím pozornost na ní "Líbí se ti tam někdo?" Zasměje se a podívá se kam míří moje oči ja se zašklebím "Cože? Ne" odpovím až moc rychle "No jak myslíš" Já jen cítím, jak se mi hřeje obličej.
Po nějaké době konečně nastupují hráči. Cítím na sobě něčí oči...zamknu je s LKáčkem. Tohle mi připadá jak scéna z filmu, ale přísahám že se usmál. Zrak okamžitě strhnu pryč. Cítím že na mě někdo zezadu poklepe tak se otočím a je tam nějaký chlap který se hned omluví a já se jen usměju.
Pohled LKáčka:
No tyvole ona má můj dres. Něco ve mně zahřalo a cítil jsem jak se mi děla úsměv na tváři. Tak tohle bude ještě zajímavý...(Rada bych připomněla že to chování je vymyšlené a nevím jak se doopravdy chovají 😁)
ČTEŠ
Večerní sny
FanfictionAndrea Mejdrova sestra devatenáctky ve Spartě. Ladislav Krejčí kapitán ve Spartě. Co když se znovu potkají? Bude to stejné? Popis je cliché tak to zkus přečíst a udělat názor podle sebe:)