Ráno jsem se probudila s pekelnou bolestí hlavy. Hned co jsem otevřela oči a viděla tmavě šedé polštáře bylo mi jasné že se nenacházím u sebe doma. *No doprdele, kde to jsem?!* myšlenky mi procházeli hlavou, ale moje kocovina tomu dala rychlý konec jelikož mě fakt bolí hlava.
Podívám se vedle sebe a tam...neee NE NE NE no sakra zase ON?! Rychle se podívám pod peřinu zda mám stále oblečení. Na sobě nacházím jen spodní prádlo a velké tričko, asi nemusím hádat čí.
Po asi minutě debatovaní sama se sebou v hlavě o tom co mam dělat se ozve zašustěni peřiny vedle me. Prosiiiim nezbuď se!! Po chvilce je zase klid a ja mužů vydechnout vzduch který ani nevím že držím. Pomalu vylezu z postele a hledám šaty, který byly srovnány na židli i s mými podpatky. Rychle se oblíknu a napíšu mu vzkaz. Poté už jen hledám dveře z bytu, abych mohla odejít než se vzbudí.
Už jedu taxíkem domu a moje vzpomínky ze včerejška se objevují zpátky. Začínám si pamatovat, jak jsem chtěla jet s ním domu a vidět jeho psa, i když mi říkal ze žádného nemá. Tak z tohohle hrobu se už nikdy nevyhrabu co me to napadlo! Uz fakt nikdy pít nebudu.
Doma si dam okamžitě vanu se snahou umýt všechny ty vzpomínky ze včerejška. Do mého klidu mi avšak zavolá bracha.
"Ahooj tak co kocovinka?" Zeptá se Honza do mobilu "nebo se mam spíš ptát na to s kým jsi šla domu?" On to vi! Co teď? "dobry není mi až tak blbě" odpovím mu a schválně nedopovím na jeho druhou otázku, jelikož by se zas ptal na milion dalších. "Nechci ti do tvého života mluvit ale Krejda mění holky často a nechci, aby něco zkoušel i na tebe" v hlasu mého bratra se najednou změnil tón "Neboj ja a Krejdula se natolik nebavíme jen mě odvezl spát" No lež to není protože me fakt odvezl někam spat, ale kam mu říkat radši nebudu "Dobře, každopádně máme další sobotu zápas zastavíš se podívat? Přijede i Tomáš" Hned mi dojde že se jedna o zápas se Slávií kde se hraje o titul "no jasně přece musím podpořit ne?" Zasměji se do telefonu "Jsem rád že přijdeš pošlu ti i nový dres, aby sis mohla vzít" řekne a jen se rozloučíme.
Vylezu z vany a oblíkám se do pyžama, jelikož plánuju celý den strávit koukáním na seriály nebo filmy. Udělala jsem si k tomu nějaký jídlo a pak i usla u televize.
ČTEŠ
Večerní sny
أدب الهواةAndrea Mejdrova sestra devatenáctky ve Spartě. Ladislav Krejčí kapitán ve Spartě. Co když se znovu potkají? Bude to stejné? Popis je cliché tak to zkus přečíst a udělat názor podle sebe:)