Andrea Mejdrova sestra devatenáctky ve Spartě.
Ladislav Krejčí kapitán ve Spartě.
Co když se znovu potkají? Bude to stejné?
Popis je cliché tak to zkus přečíst a udělat názor podle sebe:)
Odpočítávám minuty a sekundy do konce zápasu. Výhra je pro nás už irelevantní,ale to nemění na tom že stejně chtějí vyhrát. 58 minuta nebyla pro nás šťastna,jelikož míč zavítal do naší brány. Žlutá karta zatím padla jen jednou.
"Pískni to pískni to pískni to už do háje" Moje šeptaní si pro sebe bylo ale asi slyšet,jelikož mi odpověděla Barča která sedí vedle mě. "Buď v klidu Láďu uvidíš stoprocentně jelikož se na tebe už ptal v šatně" On se na mě ptal? A proč...tak moment. "Počkej počkej ty jsi tam byla?" Bára trochu zčervenala a podívala se směrem k hřišti. "No on nás tak trochu vyrušil" "Vyrušil jakozě?..." Její ticho mi potvrdí o co šlo a hned se tomu zasměju.
To ale netrvá dlouho,jelikož se podívám na hřiště a tam vidím jak fanoušci přelézají z tribun k hráčům. Přestalo se hrát a vidím jak k nim běží náš kapitán jelikož nechtěli poslechnout komentátory. Láďa na ně řve ať jdou zpátky,aby oni mohli pokračovat.
Po písknutím rozhodčího k naznačení konci hry se upoutá vlna nebo teda spíš tsunami lidí. Hráči,zaměstnanci a trenér okamžitě běželi k hráčům a za nimi byly hned fanoušci. Slyšet byl jen řev a vidět byla radost. Možná prohráli zápas,ale dnes ovládli Prahu.
Všichni jsme čekali u hřiště na hráče,kteří byli v šatně. Nechtěla jsem tam jít,aby si to Láďa pořádně oslavil s klukama. Fanoušci mezitím tady kradli trávník,síť a dokonce i praporky což jsem teda rozhodně nepochopila,ale jen jsme pozorovali z povzdálí s Niki.
Hráči postupně chodili na pódium a Láďa byl samozřejmě poslední a pak začalo jejich oslavování.
Andy.m právě teď
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Uklidila jsem si mobil a užívala si atmosféru která je možná pouze se sparťany.
Po čase fanoušci odešli,aby mohli jít na Letenskou pláň a tak tady jsou jen hráči s rodinou,přítelkyněmi,kamarády a ostatními. Já se koukám na bráchu,který se fotí s našima,když cítím ruce kolem mého pasu. "Ladislave jseš mokrej" snažím se od něj odsunout,ale on me silou přitáhne zpátky a pevně obejme. Dobrý dodat,že jsme to nikomu neřekli kromě mých a jeho rodičů nebo teda Hanka na to přišla sama.
"Ty nechceš fotku s nejlepším šampionem?" Když mi šeptá do ucha tak moje motýly jsou v plném proudu uvnitř břicha. "Máš pravdu měla bych se vyfotit s nejlepším...viděl jsi někde Viťase?" "Martin? Ani náhodou ja su lepší" Řekne Láďa s vážným obličejem nad kterým se mužů jen pousmát. "No joo můj šampión" Otočím se k němu a držíme spolu oční kontakt dokud na Láďu nezavolá jeho mamka. "Ladíku pojď se s námi vyfotit" "Jojo už jdu" zařve zpátky na mamku "hned budu zpátky ju?" Řekne a jde směrem k jeho rodině kde ho táta poplácá po zádech s úsměvem.
Když se odfotí s rodinou tak jdu za ním já. Láďa hned omotá jeho ruce kolem mého pasu a usměje se na mě. Fotograf nás odfotí a Láďa chytne mou tvář a přitáhne mě do polibku. Okolo nás jde slyšet houkáni hráčů a potlesk jenže já vnímám jen moje rty a jak brní po doteku těch jeho. "Su rád že tu jsi"Řekne Láďa po té co doslova vzal můj dech. "Jsem ráda že tady můžu být" Nad tím se tentokrát usměje on a dá mi znova pusu. "Půjdeš s námi ještě oslavovat?" Jeho obličej naznačuje že chce slyšet ode mě souhlas. "No nevím pane kapitáne ale tak stejně se mi nechce zítra do práce a dokonce mam i chuť na pivo plus to pyro pomůže"
S klukama jsem jela v autobuse a byla to cesta kterou rozhodně nezapomenu. Zpívali jsme,pily jsme a dokonce jsem vyzkoušela doutník,který byl teda fakt nechutný. "Musíš pomalu ty pako" Láďa si vezme doutník zpátky a já odkašlávám nechutnou pachuť nikotinu. "Ježiš fuj to si radši dám to šáňo" Vezmu si flašku,která kolovala autobusem a napiju se. "Su fakt rád že jsi přišla" Chytnu Láďu za ruku a promotám naše prsty. "Co jsi si myslel? Že si nechám projít největší oslavu jen tak?" Láďa se pousměje. "Takže tu jsi jen na party ju?" Dám k němu blíž můj obličej a zmírním můj hlas tak aby to slyšel jen on. Oni ostatní teda řvou a hraje hudba,ale to je jedno. "No to si piš,ale ty jsi samozřejmě plus,který bych byla blbá odmítnout" Možná ten alkohol a nikotin v krvi mi dodal trochu sebevědomí protože jsem Láďu přitáhla blíž dokud se naše rty zas nepotkaly.
"Hele holubičky nechte si to na doma už jsme tady" Hlas který hádám že je Čvančův zazněl a všichni začali vystupovat z autobusu. Nástup hráčů na podium bylo samozřejmě plný povyku a nadšení.
*o pár hodin později*
Slunce odcházelo a nastávala tma. To avšak fanoušky vůbec neodradilo právě naopak všichni byli více probuzení než předním. Nebudu lhát já měla už rozhodně dost,ale i tak jsem zpívala se všemi. Láďův anglicismus je něco nad čím se pokaždý začnu smát. Jeho pracováni s kolegy ze zahraničí mu pomohlo s ajinou hodně,ale i tak se pozná čecháček s přízvukem.
Láďa a kluci šli ještě oslavovat někam jenže já už byla vyřízená. Snažila jsem být ještě při smyslech akorát že moje únava se s alkoholem prostě nemá ráda. Domu jsem se dostala až okolo jedné ráno s tím že jsem se jen převlékla pak šla do koupelny na záchod a nakonec okamžitě zalehla do měkkých peřin které tam na mě čekali.
