Večerní sny

Práce v Italii

Já se z něho fakt zblázním. Přeci ho nemám ráda ne? Nevím každopádně jsem se nějak ocitla ve výtahu s Krejdovou rukou kolem mého krku a mou rukou kolem jeho pasu pro stabilitu. "Andy ja su tak rád že jdeš taky nechtěla by jsi jit někdy někam semnou?" Šeptá mi Láďa do ucha a mně se udělá husí kůže. "To si povíme ráno až budeš poradně vnímat jo?" Odpovím, protože tohle teď nehodlám řešit "Ale neřekla jsi ne" zasměje se potichu

Snažím balancovat Laďu na mých zádech a zároveň odemknout dveře. Za tohle bych fakt měla dostat nějakou cenu. Odtahnu ho až do ložnice. Tam ho položím na postel a sundám mu boty s bundou. "Nechtěla by jsi semnou jít na sparťanskou akci roku? nechci tam jít sám" Řekne už docela unavený Láďa. "Zeptej se mě až ti bude dobře a ja možná o tom budu přemýšlet jo?" Dam přes něj peřinu a odcházím "DOBROU!" Slyším jak zamnou řve a ja se smíchem odcházím z bytu.

Cesta zpátky mi alespoň umožnila trochu popřemýšlet o mých myšlenkách a uspořádat si je. Vždyť ho nemám ráda nebo ne? Fakt nevím ten kluk mi motá s hlavou. Nemůžu ho mít ráda když je s bráchou kamarád přeci ne? Vadilo by mu to? Proč o tom vůbec přemýšlím odpověď by měla znít že s ním nebudu! Ale co když by to bylo fajn mít zas konečně někoho? Doprdele.

Ráno se probudím se zprávou od Ládi

Kapitán🫡

Ahoj chci se omluvit
jestli su byl včera problemovej
pamatuju si jen par věcí
ale moje pozvánka stále platí 😁

No dobré ráno snad kocovinka
neni až tak krutá dneska😂
Ohledně tvé pozvánky tak ještě
uvidím budeš mě muset přemluvit😄

Pošlu mu zprávu a jdu se oblékat do práce. V ruce mám kafe,papíry a klíče, když vycházím z bytu. Dneska tady moc hezký počasí není a fouká jak blázen. Mam co dělat abych se vůbec dostala ke garážím.

"Andreo copak vy jste úplně slepá snad tohle nemyslíte vážně?!" Křičí na mě dneska uz asi po 8 moje šéfka s tím jakou barvu dát do našich kamenných obchodu. Někdy mi chybí moje prace ve Spartě, protože jsem tam s lidma vycházela suprově. A taky jsem nemusela řešit tuhle ženskou, která očividně prochází krizí každý den s potřebou vylévat si to na mně. Dneska k nám přišel muž jménem Alonso prý je to nějaký Italský návrhář, který hledá nové zaměstnance. Tahle práce by mě fakt mohla dostat do špičkové ligy návrhářů, ale taky by jsem se tam mohla fakt ztrapnit a udupat moje sny. Zároveň bych se musela odstěhovat do Itálie.

Když konečně odcházím domu tak vidím že zamnou běží moje kolegyně Iveta. "Ty jsi se dostala! Alonsovi se líbí tvoje návrhy!" Křičí na mě pres celé parkoviště "Počkej to jako fakt?!" Úsměv se mi objeví na tváři a obejmuji ji. "Ted jsem mluvila s šéfkou a prý s tebou chce probrat tvůj katalog" Rychle mi, ale dojde že to znamená odstěhovaní se do Itálie a úsměv mi trochu klesne "Říkal něco o tom jak dlouho si to mužů rozmyslet?" Zeptám se Ivety "Jo prý máš měsíc ale holka co je na tom k rozmýšlení vždyť to je práce snů" Zakývu hlavou a rozloučím se s nechápající Ivetou.

Je tohle vážně něco co chci? A mám na to vůbec? Co rodina a kamarádi? Je toho dost, ale alespoň mám měsíc na přemýšlení. Rozhodnu se, ale volat mamce abych jí zdělila mojí radost a potíže.

Po 2 zvonění to Mamka zvedne "Ahoj zlato děje se něco?" Zeptá se "No ne nebo vlastně jo...ja nevím" Řeknu docela nesrozumitelně "Ahaa tak povídej" Hned pozná že se něco děje "dostala jsem praci o který mnoha návrhářů jen muže snít ale je hodně riskantní...no a taky tak trochu v Itálii" vyplodím ze sebe konečně normální větu "Tak to je úžasný! Jsem hrozně pyšná na tebe a určitě bychom tě chodili navštěvovat nebo si budeme volat! Nechapu kde je problém? Kluci tě určitě s tátou taky podpoří..kamarády si taky najdeš tam a žádný kluk tě tady taky nedrží ne? Neber to tak že mi nebudeš chybět to budeš ale musíš si jít za svými sny" Mamka hned zní nadšeně. Ta věta s tím klukem mi trochu pozůstane v hlavě. Vždyť je to pravda nic z nás není. "Haló jsi tam ještě?" Ptá se Mamka "jo promiň zamyslela jsem se" slyším pouze jemný smích "no ja jen doufám že ještě stihneš rodinou sešlost" Připomene mi akci na kterou se netěším celý rok "Ale notak vždyť si mě tam tety a babičky jen dobíraj že ještě nemám nikoho a že umřu sama s kočkami" Tohle je fakt nejhorší akce roku, kde se sejde celá naše rodina a mají potřebu do me rýpat. "Tak si někoho taky konečně priveď mě by to nevadilo" Klasika. S mamou se jen už rozloučím a vypínám hovor.

S kým tam mam jit když je ta oslava už příští týden?! Napadl mě jen jeden člověk...no to ne! Ale nikoho jiného nemám..tak teď nebo nikdy. Vyndavám si mobil a píšu zprávu.

        Kapitán🫡

Změna plánu přemlouvat
mě nemusíš uděláme z toho
dohodu .

Ja s tebou půjdu na SAR
a ty semnou na rodinou sešlost😁

No tak to su trochu
zklamaný  jelikož už mam
připraveny argumenty😂
Tvojí dohodu přijímám.