Večerní sny

Pes

"Proč jsi skončila ve Spartě? Myslel jsem že se ti u nás líbilo" Nečekala jsem tuhle otázku, ale chvíli mi trvalo než jsem odpověděla. "Tohle jsem ještě nikomu neřekla umíš udržet tajemství?"On mi na mou otázku zakývá hlavou že jo. "Znáš Marka? No tak jsem s ním chodila asi rok a on ze sebe pak udělal manipulativního blbce který mě všude sledoval a potřeboval vědět kde jsem...no tak jsem to ukončila přestěhovala se a změnila práci aby mě nenašel.." Koukala jsem do země a po chvíli tichu jsem se na něj podívala abych viděla jeho reakci. "Marek? Ten fotograf? Tak to jsem nečekal...jsi v pohodě?" V očích mu bylo vidět něco zvláštního "Teď už jo" odpovím mu.

Odemykám byt a za zády mám Láďu který si stál za tím že mě musí doprovodit až ke dveřím. Otočím se k němu "Tak jsme tady.." až teď mi dojde jak blízko jsme u sebe a moje oči prohlížejí jeho obličej....notak halooo zem volá Andreu!!! Přibližujeme se k sobě až nebezpečně rychle. "Ja musím ještě dát psovi jíst.." doprdele co jsem to řekla! Vždyť nemam psa! Co já mam furt s těma psama?! "Počkej ty máš psa?" udělá krok dovnitř aby se podíval, ale já mu stoupnu do cesty "no ne ale mohla bych mít! Třeba takového staforda a pojmenovala bych ho Ede" on se zasmeje "Ede? Chudák pes někdo by tam přidal n a zničil celé jeho jméno" Samozdřejmě že i do jména psa natáhne rivalitu. Nastane, ale chvíle ticha, která není ku podivu trapná a jen na sebe koukáme. "Už půjdu a ty by jsi měla jít spát" Zlomí tím ticho a zároveň mě tím i dostane z mentálního záseku. "Tak dobrou" otočí se. "Dobrou" řekne a jde po schodech dolů. Tak tohle bylo už trochu trapný.

Zavřu dveře a na moment se o ně opřu. Připadám si jak ve filmu. Vždycky mě zajímalo jaké to je nikdy jsem avšak nečekala že to bude zrovna on který bude hrát opačnou roli. Proč zakázané jablko chutná nejlépe? Mám čtyři dny do rodinné sešlosti a tři týdny na rozhodnutí ohledně Itálie. Moje odpověď by měla znít že pojedu tak proč je tak těžké říct ano a podepsat smlouvu?! Prsty mi zajedou do vlasů a rozpustí je. Moje unavené nohy mě zatáhnou do koupelny kde se převlíknu a udělám hygienu. Skočím do peřin a jen cítím jak padám do síně spánku.

"Jestli teta Kamila přivede zase toho jejího mlaďase tak se zblázním vždyť ten kluk je stejně starý jako ty" Poslouchám mamčiny stížnosti v kavárně "vždyť je starší prý 25" máma se zašklíbne "No a tetě je skoro 43 chápu že chce pocit mládí ale ten kluk se chová jak kdyby mu bylo 10 minule mi rozbil babičky sochu když hrál fotbal" Mamky zoufalý výraz ve mě vyvolá smích ta socha byla fakt zvláštní a jako dítě jsem se jí bála takže mi i docela pomohl. "No a co ty přivedeš tam taky nějakého fešáka? Jen ať mi nerozbije moji druhou sochu" Mamka sepne dramaticky ruce jako kdyby se modlila "Neboj tenhle se netrefí " Napiju se kafe a cítím jak se mi zvedá žaludek...někdo zapomněl na mléko. Otočím kelímek a zjistím že to je mamky. "Ježiš promiň asi jsem to musela vyměnit...řekneš mi teda něco o tom tvým klukovi?" Naše kafe vyměním a okamžitě se napiju svého abych se zbavila pachuti samotného kafe. "Není to můj kluk je to proste jen...kamarád" Moje zaváhání mamku moc nepřesvědčilo ale věděla že o tom víc neřeknu. "No a co ta tvoje Itálie pojedeš?" Netrpělivě na mě vybalí otázku "No ja ještě o tom přemýšlím" Ani nevím co je o tom k přemýšlení ale i tak je to pro mě těžký. "Měla by jsi se rozhodnout jak chceš ty a ne jak chtějí ostatní nezapomeň na to" Chytne mě za ruku a zmáčkne ji.

S mamkou jsem pak už jen probírala oslavu a pomáhala ji s nějakými detaily.

lkrejci_ vám chce poslat zprávu
Máš dneska čas?