Večerní sny

Jedno

Vzbudí mě zvuky ptáka,který sedí na stromě u otevřeného okna. Já toho Ladislava zabiju on prostě musí usínat s otevřeným oknem. Zvednu se z postele a jdu rovnou do koupelny si udělat hygienu a jiné potřeby. Můj dnešní outfit byli džínové kraťasy a fialové tílko. Když jsem se probudila tak Láďa v pokoji už nebyl a jeho batoh je už sbalený. Na jídlo chuť nemam takže si alespoň zabalím svoje kufry,aby na mě nemusel čekat.

Sejdu dolu a tahám sebou i kufr s batohem. Nechápu jak může být těžký,když je jen plný oblečení a hygieny. Ja si prostě musela vzít kufr na tři dny! "Ukaž pomůžu ti s tím" Za mnou se ozve hlas a já poznám,že to je Tomáš. "Děkuju...jsi v poho?" Na obličeji má vidno smutek. "Jo jen jsem se chytnul s Terkou.." Hned mi došlo o čem to asi bylo jelikož se mi Terka už svěřila. "Neboj to bude dobrý jen musíš ale věci řešit s ní a né sólo dobře?" On jen zakývá hlavou že jo a jdeme spolu dolu.

Dole se nacházejí všichni už u stolu a snídají. Od všech se ozývá dobré ráno a já si sednu na volnou židli vedle Ládi. On se na mě jen zvláštně podívá a pak vrátí do konverzace s Honzou. Co to mělo jako znamenat? Po zbytek snídaně se na mě ani nepodíval tak jsem ho radši neřešila.

"Tak pa a buďte opatrný jo? Prý je zasekaná cesta" No super takže na mojí chtěnou lokaci se dneska nedostanu. "Jojo tak se mějte" Obejmu je všechny a nasedám do auta.

"Hodláš mi říct co s tebou dneska je?" Sedíme momentálně v koloně a on nepromluvil ani slovo celou cestu. To napětí v tomhle autě by šlo i krájet. "Nic co by bylo" Odsekne Ladislav nepříjemně. "No ja jen že jsi nepromluvil celou dobu co jsem na tebe mluvila a ani neregistroval že tu vůbec jsem" Už začínám být fakt naštvaná. "Však řídím tak se musím soustředit ne?" Po tom už jsme spolu nemluvili další dvě hodiny cesty.

Ladislav zaparkuje auto před mým bytem a já se odpoutám a otočím k němu. "Tak a dost řekni mi jaký máš dneska se mnou problém" Vadí mi že celou cestu mě jen ignoroval a neodpovídal. Nemám potřebu nutit se někomu kdo nemá o mě zájem,ale chci alespoň vědět důvod. "Kdy jsi mi chtěla říct že odjedeš do Itálie?" Cože?! "Tak za prvý není to tvoje věc a za druhý nechápu jak jsi se to dozvěděl!" Konečně se za celou cestu na mě podívá. "Včera ti přišla zprava a ja su ji viděl.." " Takže jsi četl moje zprávy bez dovolení?!" Moje naštvanost se navyšovala každou sekundu. Jak mi jen může koukat do mobilu?! "Myslel su že my- to je fuk víš co? Jsi mi úplně jedno jeď si kam chceš" Podívá se ode mě. Ja si jen odfrknu a vystoupím z auta. "Jedno jo? Tak si ty tvoje sladký řeči za posledních pár dní strč třeba doprdele"

Jdu do kufru a vytáhnu svoje zavazadla. Nezapomenu bouchnout dveřmi. "Počkej tak su to nemyslel" Jooo takže pánovi to je teď líto? Jdu směrem k bytu a ani se nepodívám zpět. Ladislav chytne ze zádu za můj batoh a to mě zastaví. "Nechci s tebou už mluvit" Snažím se od něj dostat ale je silnější. Kdybych tuhle scénu viděla z jiného pohledu myslela bych že to je rodič snažící se uklidnit dítě. "Počkej nech mě to vysvětlit" Přestanu sebou cukat a otočím se. "No tak povídej" On asi nečekal že mu odpovím a chvíli trvalo než se sebe něco vydal. "Pojď si promluvit dovnitř" Podívám se okolo a zjistím že jsme dostali  menší publikum lidí.

Tohle byla snad ta nejhorší cesta výtahem co jsem musela přetrpět. Zavřu dveře do bytu a oba jdeme do obýváku. "Tak mluv" On se jen hluboce nadechne. "Doprdele Andy nikdy su se nebavil s holkou jako ty...mám tě v hlavě až moc a nevím jestli su z toho naštvaný nebo vlastně rád...když su viděl tu zprávu tak mě něco popadlo..asi su myslel že jsi se mnou hrála jen hry" "Hry?! Ladislave vzala jsem tě k mojí rodině ke který jsem nikdy nikoho nepřivedla a ty tomu říkáš hry?!"

Byla jsem furt naštvaná né že ne ale to že byl tak blízko u mě mi nepomáhalo k jiným myšlenkám. "Chtěl su ti říct že tohle už nevidím jen jako kamarádství ale stejně to je jedno když odjedeš pryč.."

Asi je na čase abych prozradila že jsem tu práci nevzala.

Tady je rozhovor v AJ a pod tím je v ČJ kdyby někdo potřeboval🫶

Dva dny zpátky:
Volám Alonsovi ohledně práce. Je to sice hezká představa ale vím že bych to tam nezvládla bez rodiny...a taky asi i jeho. "Mr. Alonso? Andrea here im calling you about the job in Italy" Na druhé straně je slyšet šustění a pak mužský hlas. "Ah yes hello Andrea I hope you are calling because you want the job?" Moje rozhodnutí ale bylo trochu jiné. "Actually no I uh decided to stay here" "Oh what a pity but I still want you to work for me...I saw your designs and I'm intrigued...hm I actually wanted to open another business in here would you be interested in being the head designer?" To co řekl mě šokovalo...je to velký skok od pozice na které jsem teď... "I would love that" Tohle vše zní jako sen. "Good i will get back to you then goodbye Andrea" Hovor mi po tom típne. Pane bože já mam práci hlavní návrhářky!!!!

To samé ale v ČJ!!

Volám Alonsovi ohledně práce. Je to sice hezká představa ale vím že bych to tam nezvládla bez rodiny...a taky asi i jeho. "Pane Alonso? Tady Andrea volám vám kvůli té práci v Itálii " Na druhé straně je slyšet šustění a pak mužský hlas. "Ah ano dobrý den doufám že voláte protože tu práci chcete?" Moje rozhodnutí ale bylo trochu jiné. "Vlastně ne rozhodla jsem se tady zůstat" "Oh jaká škoda ale stejně chci aby jste pro mě pracovala...viděl jsem vaše návrhy a zaujalo mě to...hm chtěl jsem vlastně otevřít další firmu tady měla by jste zájem o pozici hlavní návrhářky?" To co řekl mě šokovalo...je to velký skok od pozice na které jsem teď... "Bylo by mi ctí" Tohle vše zní jako sen. "Dobře dám vám ještě vědět nashledanou Andreo" Hovor mi po tom típne. Pane bože já mam práci hlavní návrhářky!!!!

Přítomnost:
"Takže nikam nejedeš?" Hlavou zakroutím že ne. "Nechci na nic jít rychle ale čas strávený s tebou je pro mě jiny než s někým jiným" Dojde mi jak blízko jsme u sebe a musím se fakt soustředit na konverzaci. "Nebudeme nic zrychlovat prostě to přijde samo" Láďa se usměje. "Promiň co su ti řekl jedno mi fakt nejsi" Mám co dělat abych něco neudělala...a to že se k sobě přibližujeme mi moc nepomáhá. Psa už do toho nezatáh-

Moje myšlenky jsou zastaveny tím že pociťuju Láďovu ruku na krku. Jemně mi zvedne hlavu. "Řekni ať přestanu" Pane bože co se děje...nemůžu se dostat k tomu abych něco řekla. Oba dva se nakloníme. Tohle je jako ve filmu...

Hezkou středu přeju guys🫶
(Doufám že se vám to dobře čte a není to "až moc" protože jsem teď četla zpátky svoje první kapitoly a přijde mi to lehce cringe. Teď už snad přijdou více zajímavé kapitoly 😁)