Večerní sny

Žiju

Vycházím z budovy s obrovským úsměvem na tváři. Alonso mi řekl,že začátek příštího měsíce už můžu pracovat tady. V kapse cítím vibrace a vytáhnu mobil. Proč mi volá brácha? Jdu do auta a dám to na bluetooth  abych mohla zároveň řídit.

"Musíš okamžitě přijet na Strahov" Honza promluví do mobilu. "Ani ahoj neřekneš? Co se děje?" Nechápu proč má takovou nervozitu v hlase. "S Láďou to seklo" Moje dýchání se na chvíli zastavilo. Já jsem mu říkala ať mi dá vědět jak mu je! Očividně je jeho tvrdohlavost větší než jsem myslela. "Budu tam do hodiny" Típnu mu hovor a okamžitě jedu směr Strahov.

Cesta která normálně trvá hodinu já zvládla za 40 minut...možná mi taky přijde domu fotečka. Probíhám chodbou,která vede na hřiště a moje plíce hořejí. Kluci měli stále trénink,ale Láďa nikde. "Je v šatně jestli hledáš Láďu" Vedle mě promluví Karabec který zrovna pije. Jen se na něj usměju a jdu do šatny.

Vycházím dovnitř a hned vidím Ladislava který má za krkem led a je opřený o zeď. "Ježis jsi bílý jako stěna...říkala jsem ti,aby jsi mi dal vědět" Přijdu k němu a šáhnu mu na čelo. "Vždyť úplně hoříš pojď vezmu tě domu" On jen unaveně zakývá hlavou že jo a dá ruku kolem mých ramen pro stabilitu. "Nechcu aby tohle začínalo mojí nemocí,ale su rád že tu jsi" Odkašle si a mě dojde že ho musela chytnout "klučičí" rýma. Pro kluky je totiž rýma nejhorší možná nemoc. "To neřeš"

"Proč jsi mi nezavolal když to bylo už tak zlý?" Jsme teď na cestě k jeho bytu. "Nechtěl su odejít z tréninku a navíc jsi měla pohovor...jak to dopadlo?"Jde vidět že sám se sebou bojuje,aby neusnul. "Měl jsi zavolat přijela bych dřív a neomdlel by jsi...nesmíš na sebe brát takovou zátěž,když víš že ti není dobře...tu práci jsem jinak dostala" Na konci věty jsem se usmála. Stále tomu nemůžu uvěřit,že zrovna já jsem to dostala. "To musíme oslavit su rád že jsi tu práci dostala" "Jojo oslavíme ale až ti bude líp a nebudeš mluvit jako terminátor jo?" On se zasměje ale začne hned kašlat. "Tak jo"

Dorazili jsme už do bytu. Zatímco já mu dělala čaj a polívku on ležel na sedačce s peřinou a koukal na televizi. "Fakt nechceš jít k doktorovi?" On jen zakroutí hlavou že ne. Nebudu lhát jeho mamka to musela mít těžký s ním. 

Nejsem kuchařka ale polívku jsem nějak udělala...sice nevypadá nejlíp,ale svůj účel splní. Mamka mi ji vždycky nutila,když mi bylo blbě a druhý den jsem byla jako rybka. Taky to byli moje sportovní roky a já nemohla chybět na trénink a tak jsem tu bažinu spolykala. Ty roky jsou už,ale pryč a já jsem ráda že nejsem ja ta která bude trpět na konci lžičky. "Na je to tajný recept mamky tak užívej"

Ladislav se na to podíval. "Su si vědom že jsi naštvaná protože su nezavolal ale zabít mě nemusíš ne?" Protočím očima a strčím talíř blíž k němu. "Věř mi pomáhá to" On si sedne a začne jíst. Okamžitě se jeho obličej změní na kyselý,ale nic neřekne. Tohle si užívám víc než bych měla. Vytáhnu mobil vyfotím si ho. "Co děláš?" Zeptá se. "Aby jsi příště věděl že mam pravdu když řeknu že nastydneš" Zasměju se a Láďovi cinkne mobil. "Podívej se prosím kdo to je" Zvednu jeho mobil a vidím že mu píšou kluci do skupiny jestli je v pohodě. "Napiš jim že žiju a su připravený na další trénink" Ladislav se opře o sedačku. Tenhle pocit po té polívce je nejhorší.

Ladislav samozřejmě po 10 minutách usne a mně dojde že jsem neodepsala za něj do skupiny.

ACS mančaft🦬

lkrejci_
*posílá fotku*

*je to fotka z kondiční😭*

Láďa žije 😁

m_vitik
Nevypadá tak😂

lukasharaslin27
Som jediný čo si myslí
že to nevyzerá ako spánek?

akarabec
Teď už nejsi

jan.mejdr
Je to moje ségra...

Kluci ve skupině hned odpovídají a tak vypnu mobil. Kouknu na hodiny a je teprv 16. Málem bych zapomněla,že dneska musím pro něco nebo spíš pro někoho mimo Prahu. Kouknu na Láďu který je úplně mrtvý...myslím si že nemá cenu ho vzbudit jen abych mu řekla že někam jdu a tak mu nechám zprávu na stole.

Pohled LKáčka:
Vzbudí mě pocit že mám něco mokrého na obličeji. Hrabe mi snad? Otevřu oči a tam...

Trošku kratší ale je 0:40 a já jen potřebovala něco sepsat a dostat z hlavy abych usla😭😂