Večerní sny

Méďa

Už to jsou dva dny od toho co jsem pomáhala Láďovi a dneska mu to má prý vše přijít. Řekla jsem mu že u toho musím být až bude rozbalovat vše co jsem mu koupila. Nábytek už díky bohu smontovaný má takže už jen ty dekorace.

Zazvoním Láďovi na zvonek u bytu a on mě pustí. *NEFUNGUJE VÝTAH* Dělaj si ze mě srandu?! Vždyť je v šestém patře! Schody nakonec stejně musím vyjít a na konci už na mě kouká Láďa s úsměvem. "Snad ti to nedalo zabrat? To musíme zamakat na tvé kondici" Nastavím ruku před něj aby počkal jelikož musím chytit dech "Jo? Tak já ti dám podpatky a uvidíme jakej budeš atlet! Moje lýtka hoří tak mě pust nebo tě asi zabiju" Projdu okolo něho a sundám si podpatky. Moje nohy okamžitě zažijí nebe, když se dotknou podlahy. Když přicházím do obýváku tak vidím snad 25 krabic různých velikostí. "No tyvole" zamumlám. "Jo taky mě to šokovalo ale když přinesl tak patnáctou krabici tak su se s tím smířil"

Připadám si jako dítě na Vánoce jelikož už si nepamatuju polovinu co jsem koupila. Rozbalily jsme zatím tak 8 krabic kde se nacházeli stroje do kuchyně. "Co je tohle?" Zeptá se Láďa který drží velkého růžového méďu. "To je aby jsi se necítil osamocený přece a teď řekni sýr" Vytáhnu mobil a vyfotím ho. On ho na mě hodí a ja jen spadnu na sedačku. Aby jste měli představu jak velký ten medvěd vlastně je tak měří prý 2 metry podle stránky,takže je vyšší než Láďa.

Rozbalujeme zbytek krabicí ve kterých se nachází různé potřeby do bytu. "To jako fakt?" Ladislav zvedne dětské prostěradlo s Barbie a zástěru na které je žena v šatech. "To je aby jsi ladil k medvědovi" Zadržuju smích a Ladislav se rozeběhne proti mně. "Počkej vždyť je hezký a určitě se bude líbit lidem" Křičím a zároveň se snažím vyhýbat krabicím. Doběhnu do kuchyně sakra tady je slepá! "Vzdej se nemáš kam" Směje se Láďa a přibližuje se. Sakra co teď?! Hold to musím vzít přes ostrůvek.

Snažím se co nejrychleji přelézt ale on mě chytne ze zadu za boky a hodí mě přes rameno. To jsem fakt nečekala že mě udrží je to přeci jen fotbalové párátko ale očividně jsem se mýlila. "Jestli spadnu tak tě zabiju" Schválně udělal že mě pustí a ja okamžitě omotala moje paže okolo jeho břicha.

Nechápu proč jde směrem do koupelny...to by neudělal ne? "Láďo proč jdeme do koupelny?" Řeknu nejistým hlasem a snažím se vykroutit pryč. On mě jen chytne pevněji. "Notak vždyť ti klidně koupím nový prostěradlo! Chceš místo Barbie fotbalový?" I když mi jde o život tak se zasměju. "Však počkej ono tě to přejde" Moje myšlenky na chvíli přešli na to jak se k sobě poslední dobou chováme. Přijde mi to jako,kdyby to byl jiny svět ale když jsem okolo něho tak nic nemusím řešit. On moje špatný myšlenky odhání a to ani nevím jak.

Vůbec jsem nevnímala co dělá jelikož jsem se zasekla v mých myšlenkách. Co mě,ale dostalo z nich byla studená voda do které jsem zahučela. Nacházela jsem se totiž v jeho zbytečně velký vaně. Jako nekecám vejde se tam snad 5 lidí. To teď ale řešit nebudu! "Ladislave ja tě zabiju!" "Hele tvoje tváře teď ladí s povlečením" Vážně mu to přijde vtipný? "Radši mi podej ruku a vytáhni mě" Naposledy se zasměje a vytáhne mobil,aby si mě vyfotil "Řekni sýr" Natáhne mi ruku a já ho ztrhnu do vody. "Sýr" Strany se vyměnily a je to teď on který tu vodu nečekal.

Láďa mi půjčil jeho triko a kraťasy. Jelikož zde nemam spodní prádlo,tak mi dal jeho trenýrky a jeho podporu na běh což je vlastně dámská sportovní podprsenka. On po chvíli přijde do obýváku a ručníkem si suší vlasy. Ty kudrlinky...Andreo vnímej sakra! "Nechceš tady přespat? Už je docela pozdě" V tom má pravdu a jelikož jsem jela tramvají protože to je kousek a bylo zbytečný brát auto tak jsem souhlasila.

Vše jsme vybalily a dali na místo. Láďa sice trochu stěžoval když jsem mu povlékla prostěradlo do Barbie stylu ale myslím si že se mu to líbí a jen to hraje. Tohle bylo moje dětství tak komu by se to nelíbilo! Momentálně koukáme na film. Přesněji na Vyšehrad. Je to blbost ale docela se tomu smějeme.

Ráno jsem se probudila v peřinách. Jak jsem se sem sakra dostala? Poslední co si pamatuju bylo že jsem koukala na film...asi jsem musela usnout. Pomalu se zvedám z postele a jdu směrem do kuchyně. Tam stojí Láďa který na sobě má pouze šedé tepláky....Andreo! Moje myšlenky šli trochu jinam ale za to nemůžu všichni přeci známe prokletí šedých tepláků ne? A ještě aby měl kšilt dozadu......doprdele Andreo!

"Budeš tam jen stát a koukat na mě nebo si sedneš a sníš snídani co su udělal?" Moje tváře zčervenali a jen jsem si šla sednout k ostrůvku. On to bral jako hroznou srandu a zas měl na obličeji ten jeho zášklebek. Láďa mi přinesl talíř na kterém jsou vajíčka,zelenina a toust. "Jinak nemusíš se bát spal jsem na sedačce stejně su ji musel vyzkoušet" "To jsi nemusel teď se cítím blbě" Popravdě mi to bylo úplně jedno hlavní bylo že jsem spala v těch druhých nejpohodlnější peřinách. První stále vlastní Ikea."Ale neblbni byla to jen jedna noc"

Pak bylo na pár minut ticho a šlo slyšet jen cinkaní talíře. "Fakt dík že jsi mi přišla pomoct máš to u mě" chvíli kouká na mě a pak bere talíře aby je dal do myčky."Děláš si srandu? Já vezmu každou možnost aby jsem ti utratila ty tvoje miliony" nad tím se jen zasměje. Ten jeho smích je dost návykový a podle mě snad horší než droga.

Sedli jsme si oba na gauč aby jsme si popovídali o mojí úžasné rodinné sešlosti je to totiž už zítra. "Fajn máš sešit?" Láďa se na mě jen zvláštně podívá,ale nic neřekne a jde si pro sešit a pero. "Tak fajn začneme zlehka...můj táta je při přítomnosti mamky velmi klidný a snaží se aby byla spokojená. Když se ale napije tak má potřebu všechny vyvolávat do různých soutěži a snaží se je vyhrát" Láďa si to sepisuje a zamumlá" tak už vím po kom máš tu soutěživost" "cože?" "Nic" "No to doufám a piš hezky" On jen protočí oči. "Ano mami" tohle je fakt jak kdybych mela dítě. "Budou tam moje tři tety....

Nechtělo se mi to vše vypisovat a stejně je později v knize poznáte sami.