Večerní sny

Možná

"Potřebovala jsem jen na chvíli pryč" Láďa přijde k lavičce a sedne si vedle mě. "Hlavně si neber to co ti řekla tvoje teta vážně...su si jistý že se budeš někomu líbit i jako babička" Tohle mě zahřálo u srdce. "Dík...možná nejsi tak špatný jak jsem si myslela" Láďa mi utře dlaní slzu z tváře o které jsem ani nevěděla. "Tak to su rád a teď pojď půjdeme prý hrát fotbal a já potřebuju obránce" Jen se zašklebím a on mě chytne za ruku a vytáhne z lavičky. "Nebudeš snad smutná z něčeho co ti řekla ženská která byla třikrát rozvedená ne?" Zasmála jsem se a oba jsme šli směrem k louce. Už jen to že si pamatuje co jsem mu říkala o tetě ve mně vyvolalo zvláštní pocit. Měla bych ty svoje hormony trochu uklidnit je to přeci jen kamarád ne?

Láďa a táta byli kapitáni a rozhodovalo se kdo bude s kým. Dali jsme naše jména do klobouku a losovalo se.

Tým Ládi:
Mamka
Já
Dominik(Bratranec)

Táty tým:
Honza(starší brácha)
Tomáš(mladší brácha)
Terka (Přítelkyně Tomáše)

Ostatní hrát totiž nechtěli. Podle sestavy jsme byly docela v háji. Dominik šel do naší brány a Tomi do jejich. Rozhodčí nám dělala přítelkyně Dominika Laura.

Zapísklo se a hra začala. Láďa nahrává mámě,ale té vezme míč táta a běží k naší bráně. Ja mu ale přijdu do cesty a překopnu míč zpátky Láďovi,který centruje na mámu. Ta ale je moc daleko a tak tam musím běžet já. Po trochu obraném útoku na Honzu jsem střelila do brány. GÓL! Vidím jak Láďa běží a pak už jen cítím že moje nohy nejsou na zemi. "No tyvole jak jsi to chytal?!" "Jak jsi to ty bránil?!" Z pozadí jen slyším jak se kluci hádají a směju se. Láďa mě vrátí dolu a hra pokračuje.

Nakonec to skončilo 2:3 a vyhrál táta. "Řekl jsem ti že to vyhraju Láďo" Táta chytne Láďu okolo ramen a spolu se zasměji. "Ja su jen v jiném prostředí jinak bych to vyhrál" Vidět jak si spolu sednou ve mně vyvolalo zvláštní pocit...radosti?

Po fotbale šli kluci a táta uklidit stoly. Já,Mamka a Terka jsme jen uklízeli jídlo. Ostatní už odjeli a tak jsme tu už jen my. "Stejně nechápu jak jsem mohla prohrát tvému tátovi" Mamka prohru moc dobře nevzala. "Neboj příště je porazíme" Smíchem odcházím do kuchyně a dávám talíře do myčky. Terka za chvíli přijde za mnou a pomůže mi.

"Chtěla jsem se tě na něco zeptat" Zlomí ticho. "No povídej" Na obličeji jí bylo vidno nervozita. "On Tomi se chová ke mně poslední dobou hrozně odtažitě...když jsem se ho zeptala jestli se něco děje tak jsme se pohádali a řekl mi že nechápe proč se mu nedám pokoj...je to blbost ja vím-" "Jsem ráda že jsi se mi svěřila a jestli ti to vadí tak to blbost fakt není...brácha je dost odtažitej a má pocit že vše musí zvládnout sám musíš si to s ním prostě vyříkat a jestli chceš promluvím s ním" Hluboce se nadechne a já ji obejmu. "To po tobě chtít nemůžu hold si s tím musím poradit" Naše chvíle byla přerušená Tomášem. "Promiň jdu si jen pro vodu" Podívá se na nás a já pustím Terku. "To nic ja už jdu stejně spát" Na Terku se usměju a vycházím z kuchyně. Cestou jen hodím pohled na bráchu a on pochopí že se něco děje.

Otevřu dveře do pokoje a tam už leží Láďa na posteli. "Neříkej že tě to běhání unavilo" zasměju se a on jen pomalu otevře oči. "Mě? Nikdy" Vidím jak se mu zas zavírají oči. Po té hře se musím vykoupat.

Miluju pocit když vyjdete ze sprchy voňavý. Co ale fakt nemiluju je to,že jsem si zapomněla vzít ručník a oblečení. Jakej blbec nedá do koupelny ručníky!....ja. Uuh co teď?...Láďa!
"LÁĎO?" Zakřičím a jen doufám že neusnul. Když spí tak ho nevzbudí ani atomová bomba. "Noo" " Zapoměla jsem si ručník a pyžamo...mám to na poličce" Za dveřmi je slyšet jemný smích a můj pocit zakopaní se do země se navýšil. "A jak ti to mám dát?" Tak daleko jsem s mým plánem nedošla." Uhhh Zakryj si oči a ja otevřu pak mi to strčíš dovnitř" Já ho za ten smích fakt asi zabiju. "Ladislave soustřeď se!" "Promiň tak otevři" V rychlosti otevřu dveře za kterými stojím a vezmu svoje oblečení s ručníkem. "Děkujuuu" zařvu na zpět.

Konečně vyjdu z koupelny a vidím jak Ladislav zadržuje smích. Zvednu prst "ani slovo rozumíš?" On jen zakývá hlavou že jo a já si jdu lehnout vedle něj. "V kolik chceš zítra vyjet?" Zeptá se a zhasne lampičku. "Až se vzbudíme tak rovnou můžeme vyjet...cestou musíme ještě někde zastavit" Lehnu si na bok a jen slyším šustěni za mnou.

Pohled LKáčka:
"Kde?" Na mojí otázku jsem se odpovědi nedočkal když su se na ní podíval bylo mi jasně,že už nevnímá. Já mám sice hluboký spánek,ale ona umí usnout úplně všude do sekundy. Ta holka je jiná než s jakoukoliv s kterou su se bavil. Když jsem s ní tak moje hlava je úplně jinde. Nemusím řešit ten stres co moje kariéra přináší. Pocit že musíte furt ze sebe ukazovat to nejlepší je občas únava. Slyším cinknutí mobilu a myslel su že je můj tak ho zvednu. Je to ale Andrei a nemá její zprávy zamknuté takže jde vidět kdo napsal.

Iveta😄
Ahoj už jsi se rozhodla okolo té práci v Itálii? Prý máš ještě dva týdny ale pospěš si!!❤️

Nechtěl su ji číst zprávy ale zaujalo mě nějaké rozhodnutí o práci v....Itálii?